Malgré la nuit
Despite the Night
Réžia:
Philippe GrandrieuxScenár:
Philippe GrandrieuxKamera:
Jessica Lee GagnéHudba:
Ferdinand GrandrieuxHrajú:
Kristian Marr, Ariane Labed, Roxane Mesquida, Paul Hamy, Gabrielle Lazure, Johan Leysen, Christopher Buchholz, Sam Louwyck, Aurélien Recoing (viac)Obsahy(1)
V hlavních rolích nového filmu Philippa Grandrieuxe, jehož specialitou jsou extrémy a boření a posouvání hranic vyprávění, účinkují žárlivost, láska, hudba a samotné životy. Anglický hudebník Lenz se po mnoha letech rozhodne najít svou bývalou lásku Madeleine, která záhadně zmizela. Místo toho se ale zaplete s neklidnou a sebedestruktivní německou zdravotní sestrou Héléne, která pracuje v Paříži. Héléné truchlí po ztrátě svého malého syna a v doprovodu Lenze hledá zapomnění v podzemním světě brutálního skupinového sexu. Neúprosný, eliptický a přízračný narativ zobrazuje sexuální nevázanost a syrovou tělesnost. (Ostrava Kamera Oko)
(viac)Videá (1)
Recenzie (9)
Kdybych byl s revolverem u spánku nucen pojmenovat ideu snímku, vyhrkl bych, že byl (mj.) o spáse (nikoli v religiózním smyslu slova, probůh). Není-li člověk v nejvyšším stupni zoufalství schopen v sobě či kolem sebe nahmatat jakýkoli druh záchrany (neuznáme-li sebedestrukci za svého druhu spásu), může spása přijít jedině jako zásah zvenčí, prostřednictvím jiného člověka. Nejen člověk člověku vlkem, ale i spasitelem. A jelikož zbraň u hlavy nemám, jako bych nic nenapsal; budu si jen šeptem v duchu o filmu mudrovat. Co vím jistě, je, že Grandrieux je jedním z velkých spasitelů mých filmových synapsí. ()
Philippe Grandrieux je tvorca na ktorého musím mať neskutočnú náladu aj ja: Divák ktorý miluje experimentálnu kinematografiu a art-house. Temná ale miestami nezrozumiteľná poetika ma niekedy láka a baví niekedy nudí.. Tentoraz to bolo tak medzi. Chválim kameru zábery ktoré neboli zaostrené boli parádne. ()
Noční můra Grandrieuxa do kterého divák vstupuje plynutím času a sekvenci filmu. Film je časově vymezen po krátkých, především snových obrazů a tempa, až v hypnotickém rozměru. Grandrieux na rozdíl od předešlých titulech využívá světlo před záběrem, který je v jeho rukách i vědomí nový filmový postup - v Sombre, Un lac, La vie nouvelle využívá, co největší temnotu s minimem světla a detailnost záběru těla, pohybu a krajiny. Nový světlý, až rozzářený prvek Grandrieux využívá i v novější trilogii White Epilepsy/Meurtrière a to především v druhé polovině filmu. Dle mého vysvítá nová optika experimentálního filmu, která sice má stopu z historie avantgardy, ale Grandrieux ji posouvá ještě dál. [lfš, 2017] ()
Spánek rozumu plodí nestvůry, naštěstí, jelikož Grandrieuxova noc plná citů může být zabydlena nestvůrami, ale i padlými ženami a padlými anděly sebezničujících emocí. Noc rozumu plodí u Goyi sovy a netopýry a i u Grandrieuxe sestoupíme za netopýry do jeskyně poměrně izolovaného sociálního milieux, v němž se každá náklonnost již ve chvíli zrodu potvrzuje tělesností stejně, jako malířova obraznost přiřkla usínajícím idejím podobu hmatatelných zvířat – a celý film budeme vskutku sledovat, jak každá promluva, každé nejhlubší slovo projde na cestě k druhému člověku do výrazu plně hmatatelného: sexuálního. Aniž se tím jakkoliv kompromituje, vždyť šerosvit je cenná technika, která odhaluje, že kontrast může být působivější než beztvarost dne, a režisér dokazuje, že syntéza v protikladu může sjednotit obraz i slovo. Spojit tak dokonale fantasmaticky, že divák, jenž podlehne, cítí nevyjádřitelné pochopení, ačkoliv nemůže film příliš vysvětlit… Jak totiž koherentně vyjádřit onu spojovací linii, která začíná v jedné říši lidské zkušenosti a končí v jiné? ()
Filmová řeč pana Grandrieuxe je náročná i pro milovníky ryzího filmového artu. Narativ je naznačen, minimum dialogů. Přemýšlím , pro koho pan režisér točí. Film je také médium a měl by být nositelem nějakého sdělení. To je u daného filmu tak zašifrované, že leckdo rezignuje. Je to hodně art pour art. ()
Reklama