Smrtonosná pasca 2

Soundtrack Michael Kamen: 1. Colonel Stuart - Michael Kamen ,2. Baggage Handling - Michael Kamen ,3. General Esperanza ,4. The Annexe Skywalk ,5. The Church ,6. The Doll ,7. The Runway ,8. In The Plane ,9. Icicle ,10. Snowmobiles ,11. The Terminal ,12. Finlandia, tone poem for orchestra, Op. 26 , (14.05.2011)

John McClane - všichni padouši dobře znají tuhle osinu v prdeli teroristických akcí, přesto se opakovaně nechají přistihnout se spuštěnými trenkami a hláškujícím newyorským superpoldou ojebat. Tentokrát se McClane a jeho roba pro změnu opět ocitají ve špatnou chvíli na špatném místě, pro změnu John zase musí zachraňovat svou starou před nenechavými spáry teroristů, bažících osvobodit diktátora a nechat při té příležitosti žuchnout pár nebo několik párů letadel. "Netradičně" se běhá, tentokrát více horizontálně než vertikálně, skáče se a padá, střílí se, pere se (nikoliv prádlo), vybuchuje se, umírá se a jako v každé správné pohádce se není nutné strachovat, jestli to dobře dopadne. Dvojka "Smrtonosné pasti" se mi příliš dlouho vyhýbala: Willisovy hlášky už mě nebavily - v koutcích úst nenastala žádná významná cukatůra, rutinní akce nevyvinula na nervy žádoucí napnelismus a tak se mi k filmu nepodařilo vypěstovat patřičně sentimentální vztah jako ke kultovní jedničce, sorry. 67% (30.05.2012)

"Já to nedělám poprvé" John je v tom zase až po uši, a ono "zase" se stává terčem řady vtipů reflektujících mcclaneovský kult, kult hrdiny, který je magnetem na průsery (neboli teroristy s cizím přízvukem). Schopnost dělat si srandu ze sebe samého (a z pokračování obecně) je velkým plusem druhé Smrtonosné pasti, která po celou dobu chytře využívá toho, že víme, co od sequelu očekávat. Pročež se toho buď nedočkáme, nebo dočkáme nečekaně brzy, nebo v nečekaně velkém množství. Postmoderní sebeuvědomělost z filmu nečouhá, funguje pod rouškou bravurně strukturovaného vyprávění. Během stručné expozice se dovíme velké kvantum potřebných informací (zase jsou Vánoce, John se přestěhoval do L.A., pořád je ženatý a polda), jsme připraveni, že střet dobra se zlem bude mít opět podobu střetu organizované tuposti a individuálního důvtipu (padouši jsou major, generál a plukovník, hodně se pracuje s vojenskými narážkami, na Pearl Harbor, Iwo Jimu a hláškami typu "Vyhráli jsme bitvu"), střetu moderních technologií a mcclaneovské ruční práce (na rozdíl od manželky nepovažuje John za největší vymoženost 90. let telefon v letadle, nýbrž mraženou pizzu) a objevují se motivy, které budou v různém kontextu využívány v průběhu celého filmu (pokuta za špatné parkování, dotěrná reportérka). Prostředí tentokrát není omezeno na jeden barák, ale stále jde o 3, nanejvýš 4 uzavřené lokace (kostel, letadla, letiště), z nichž scenáristé vytěžují maximum. K dosažení hlavního cíle je třeba vyřídit pár vedlejších questů, z nichž jeden (navádění letadla) nevyjde - nenaplnění očekávání - a slouží jenom k posílení Johnovy frustrace a touhy zabodnout zlosynům rampouch do oka (nebo něco podobného, gore záběrů mírně přibylo). Ve správnou chvíli je přihozena další komplikace a deadline (letadlu s manželkou zbývá palivo na 90 minut) a nechybí ani zvrat těsně před závěrem. Proč je kruciprdel dneska tak těžké napsat něco stejně chytře zábavného? 85%Zajímavé komentáře: novoten, JohnnyD, 01001, Mahalik (05.06.2005)

Harlin to vzal za správný konec a jeho podání „diehardovské poetiky“ je oproti předchozímu dílu úplně jiné, dějově rozprostřenější a formálně mnohem rozmáchlejší, než jak tomu bylo v předchozím díle. Akce v jeho podání sice notně ztratila z elegatní realističnosti McTiernana, ale kvantita protentokrát boduje na plné čáře a McLane je poslán do akčního nášupu, který nemá na míle daleko protivníka. Na druhou stranu však nutno podotknout, že John McLane už přece jenom ztratil to prvotní své kouzlo osobnosti, kterým svého času oslnil fanoušky akce, ale Bruce Willis je prostě frajer no. 1, který když ze začátku nevěřícně pronese „How the same shit, happened the same guy twice?“, musí každému dojít, že Harlin to všechno bere se zdravým nadhledem, občas na správně naladěného diváka ironicky zamrká a s plným hodnocením tak není třeba váhat. (24.09.2006)

Na vánoce dostávají lidé na celé planetě dárečky, zpívají koledy a zcela se odávají vánoční pohodě, všichni, až na jednoho, na Johna McClana, ten pravidelně na štědrý den dostává teroristy, zpívá Jupijajej motherfucker a zcela se odává zabíjení a destrukci. John McClane se tentokrát rozhodl uspořádat svou alternativní christmas party na letišti Los v Angeles, koledovat si k McClanovi tentokrát přišli elitně vycvičení zabijáci v čele s Francem Nerem a jelikož byl mistr McClane vánočně naladěn, vykoledovali si vskutku mnoho dárků, rampouchem do oka, hod člověka do trysky letadla, prostě McClane zcela podlehnul té krásné vánoční atmosféře, plné rodinného štěstí, lásky a vůni cukroví a že musí po skončení McClanovi christmas party stavět nové letiště o to přece nejde, hlavně že si pan McClane užil šťastný a veselý a my s ním. (11.02.2008)