Tichá radosť

Tichá radost/ tichý smutek - tak to chodí u neasertivních lidí. Žádné karmické bouře. Odejít jako jediný možný projev nespokojenosti: tam, kde jsem je mi dobře, a když přestane, odcházím. Argumenty nemám, ani je nehledám. Magda Vášáryová nezapře, že je žena. Ale právě tak by mohl být v její roli muž. Dušan Hanák natočil před třiceti lety nevzrušivý film o lidech, které byste teď už těžko hledali. Doporučuji vymezit žánr též jako historický. (06.12.2015)

(105/2017) / Ponurý film o žene nespokojnej so životom. Paradoxne filmu pomáha sterilný vizuál typický pre filmové 80-te roky, ktorý atmosféru posunul o level vyššie. Celkom rád by som si ale niečo podobné pozrel v 60tkovom vydaní. Tvárou celého filmu je Magda Vášáryová, ktorá podala super výkon v hlavnej roli. Škoda sprostého zvyku nadabovať českých hercov po slovensky. Filmu to hrozne bere autenticitu. (7/10) (13.06.2017)

Zotrvať vo vzťahu s necitlivým bulom, ktorý s Vami komunikuje ako so slúžkou výhradne povelmi a zákazmi, a ktorý Vás možno má aj rád, ale jeho láska je podmienená jeho bezhranične panovačným egom, neschopným vľúdnejšieho slova ? Alebo mať odvahu na prelomenie trápenia sa v nefungujúcom manželstve a nájsť ideálnejšieho partnera inde ? A nebude hľadané šťastie len pokračujúcou trpkou skúsenosťou a opakovaním mužského egoizmu v modrom ? Tieto a ďalšie vzťahové otázky skúma psychologický film o detskej zdravotnej sestre a jej citovom živote, so skvelým hereckým obsadením (o.i. prvá rola Evy Holubovej vo filme). Vnímavosť k ženskému pohľadu na svet a presne odpozorované životné situácie a dialógy v posmutnelej nálade pomaly plynúceho snímku s mierne optimistickým vyústením. 70% (15.12.2005)

První ze dvou nádherných ženských filmů Dušana Hanáka a Magdy Vašáryové. Tichá radosť sleduje zlom v životě sestřičky z dětského oddělení, která ztrácí sama sebe v rutině posluhy na pracovišti i v soukromém životě. Ztrácí sama sebe vedle sobeckého muže a necitlivé tchýně, řešením může být poměr na pracovišti nebo jen upřímné rozhovory s kolegyněmi. A samozřejmě úsměv opuštěného dítěte. Kromě klasicky vynikající Magdy zde výtečně hrají nad své standardní výkony všichni ostatní: zadumaný Bartoška, emancipovaná Brejchová, empatický Nvota, ale i epizodkáři Holubová, Asterová, Navrátil, Goldflam nebo Kretschmerová, Šišková. (09.11.2021)

Ono je to určitým způsobem dost zajímavé, ať už lehce umělečtěji vedeným příběhem, tak i některými scénami, dialogy a hereckými výkony. Má to i co říct a psychologie hlavní postavy je tu poměrně dostatečná, ale dvě věci na tom prostě zamrzí. Tou první je to, že snad skoro se vším se dalo víc pracovat a víc hlouběji rozebrat a tou druhou je samotné filmařské zpracování, jehož atmosféra sice funguje, ale nedokáže si udržet stejnou kvalitu po celou dobu a kvůli tomu je to místy krapet mdlé. Navíc ani ta hudba se do toho moc nehodila. Ale klady u mě stejně převažují, i když důvod pro čtvrtou hvězdičku zatím nemám a určitě to jeden z těch slabších Hanákových filmů. Silné 3* (13.01.2022)