Môj život bezo mňa

Strhující filmový pohled na život sociálně slabších, uvnitř ale šťastných a skromných lidí, jejichž osud však štěstí neskýtá. Režisérka Isabel Coixet natočila skutečně dechberoucí a pohlcující výpověď o hodnotách, se kterými se v životě setkáváme a které chybně upřednostňujeme. Citlivě a formálně dokonale natočený osud 23 leté dívky s nevyléčitelnou nemocí, kterou s životním výkonem odehrála Sarah Polley, je popsán natolik empaticky, že jsem během filmu několikrát neudržel slzy. Z vlastní zkušenosti vám potvrdím, že vcítění a pochopení je pro diváka snazší, pokud jste znali někoho mladého, kdo si tímto prošel, takové příběhy totiž opravdu existují... Můj život beze mne je nejkrásnější smutný film vůbec... 100 % (30.03.2020)

To bylo teda utrpení...film měl skvělou myšlenku, ale katastrofální zpracování (aspoň mě to tak přišlo!)..nesympatičtí herci (hlavní hrdinka a její příšerné děti), strašně nelogické jednání postav (vážně nechápu, jak se někdo může dozvědět, že umírá a zachovat se jako ona! Jí to bylo úplně jedno! žádné slzy, žádné deprese.."no co, tak umírám! To se stává!"..postrádala jsem jakékoliv emoce, které se u umírání dají očekávat)...možná to některým přišlo úžasné, protože film nehrál na city, ale když nemá na city hrát umírání, tak co pak teda? Navíc hrdinčin seznam, co musí do smrti stihnout mi přišel parádně nedořešený..navíc ho ani moc nesplnila..čekala jsem nějaký nespoutaný život se spoustou splněných přání..a ono nic Hl.postava se neustále válela v posteli/s milencem..a chodila do práce. Tomu se říká přepych... Tak šíleně jsem se už dlouho nenudila. Ten námět si přímo žádal o lepší a zajímavější zpracování.Ne jen rádoby smutné pojetí, které je studené jako psí čumák! (05.06.2010)

65%. Téma výborné, ale zpracování nic moc. Místy jsem se docela nudil a chladný přístup k očekávané smrti hrdinky byl na mě až moc chladný. Zahráno docela dobře, hlavně Molina mě překvapil. Nejsílnější moment asi opravdu byl ten, kdy sousedka vysvětluje své trauma s dětmi a to je, na to jaké téma film nese, hodně divné. Někdo je rád, že to nehrálo na city, ale co jiného už by mělo na city hrát? (28.04.2010)

nevím, jak se k tomu filmu mám postavit.. ano film byl milým překvapením, ale i mírným zklamáním..jako malá jsem měla hrozně ráda lízátko se žvýkačkou uvnitř.. vychutnávala jsem si každé líznutí, ale stejně jsem se nejvíce těšila na obsah.. a když jsem konečně na něj narazila, žvýkačka byla dobrá, ale brzy bez chuti.. a tak nějak na mě působí tento film.. chvílemi na to člověk kouká a neví, která bije.. v zápětí Vás nenechá chladným .. v okamžiku se mírně nudíte.. a tak to jde stále dokola! ale za příběh, který se Vás nesnaží dostat na kolena jen kvůli tomu, že hlavní aktérka je smrtelně nemocná, ale spíše jejím způsobem smíření a posledními pár měsící, které chtěla náležitě využít.. toho si cením.. a za příběh sousedky Ann, za příjemného Scotta Speedmana a za roztomilé holčičky, bych byla schopná dát i 5*.. ale trošku mě vadilo, že když umírala (a beru v potaz, že brala léky proti bolesti, které tedy nikde nebyli vidět), vůbec neměla nějaké příznaky, "výrazné" bolesti, prostě nic... to mi ubíralo na věrohodnosti.. vím, že mi nebude vadit si snímek pustit ještě jednou.. ale prahnout tolik po tom nebudu :) krásných 70% :) (21.06.2009)

Hm... zbyvaji vam 3 mesice zivota, co se da / musi stihnout? Nahrajete dceram narozeninova prani az do osmnacti, navstivite otce ve vezeni, zacnete si vasnivy romanek, najdete pro manzela a deti novou mamu, udelate konecne neco se svymi vlasy... (a nikomu o tom nereknete) Ann se davno smirila s velmi skromnym zivotem ("Mela jsem dite v sedmnacti s prvnim klukem, ktereho jsem polibila") a s podobnym silnym stylem prijala i rakovinu. Nastesti to neni hysterka, ale pomerne inteligentni a odhodlana divka, ktera nedovoli filmu sklouzavat do klise a nesnesitelne melodramaticnosti podobnych snimku. O to se nakonec reziserka Coixet ani nepokousela a s dokonale prirozenou Sarah Polley natocily realisticky (?) pohled na necekany konec zivota cloveka, ktery si nemuze dovolit vsechno zahodit a odjet na cestu kolem sveta. Vse samozrejme jako vzdy vzejde z uveritelnosti postav, v tomhle smeru snad pro film nebyla stastnejsi volba nez drobounka Polley, zvladajici z Ann vytvorit lidskou bytost uz sklopenim oci a par usmevy. Z obrazovky nesleze v jedinem zaberu a sympatie, ktere si dokaze ziskat jsou v zaveru pro divaka... smrtici. "Nikdy sis nemyslela, ze si budes uzivat dest a zvuk listu, jako lide z knih, ktere jsi nemohla cist" (24.10.2009)