Obrazy starého sveta

"Keď som sama, sama som..." Dušan Hanák pronikl mezi Bohem zapomenuté staříky a natočil upřímné výpovědi lidí, kteří si díky svému věku mohou dovolit být "nemúdri a hlúpi". Osamělí staroušci žijí své životy navyklým způsobem po mnoho let, společným ukazatelem pro všechny z nich je činorodá práce, která jim nedá zakrnět na mysli. Klaním se té vůli. A navíc film podtrhávají úchvatné černobílé fotografie Martina Martinčeka... (30.08.2009)

Kurvy ploty. Slovo definuje nielen nebývalú prostorekosť , ale aj drevené ploty deliace nás od obrazov starého sveta, v ktorých by sme sa aj v dnešných dňoch dokázali identifikovať. Dušan Hanák spravil intímny a nápaditý dokument s charakteristickou hĺbkou a atmosférou čo sprevádzala životy dnes už dávno zomrelých ľudových mudrcov starých čias. (08.10.2014)

Stáří zobrazované ve své syrovosti - ať už hloupé, či léty zkušené... Mužové a ženy venkova vypovídají o svých životech, trousí různá životní moudra a snaží se přežít. Jejich život není jednoduchý - ba spíš naopak je to dřina za dřinou. Ale i přesto jim díky tomuto snímku budete asi závidět. Stařečci se smějí, otevírají na vás svá bezzubá ústa, občas se obraz zastaví a vy si je můžete prohlédnout zblízka (umný a nedráždivý přechod k fotocyklům). Krásný film, který musí potěšit každého, kdo nemá v srdci kus kamene... Zvláště bych vyzdvihnul vhodně zvolené persony a zkušenou režii, která jde ruku v ruce s kamerou a fotocykly. Obrazy starého sveta dokazují, že propojením fotografií a "klasického" filmu lze docílit zajímavého a nevšedního zážitku. (11.03.2008)

Po stránce režisérské se jedná o nefalšované dokumentární dílo. Skutečně, pouze samotná režie si zaslouží plný počet. Obraz času v bezzubých tvářích a ve vráskách, kterými již proteklo mnoho slz. Radosti i smutku. Generace i předminulého století má svojí životní neměnící se filozofii, každodenní povinnosti, a také má své smíření. Smíření se s vlastním životem, s tím co máme. Na první pohled jednoduchá myšlenka je dnes čistou utopií. Smíření se s tím co máme v 21. století? Film může vyvolat i pocit zatracení naší generace, která je neskutečně vzdálena tomu, co tento snímek nabízí. Vědět kde má člověk své místo, co je důležité...film plný (ne)zodpovězených otázek...velice inspirující. Stáří je vždy stejné, ať již člověk prožil cokoli a na konci všeho je to to jediné co mu zbylo. Vlastní vzpomínky. V porovnání s dneškem, je toto obraz z jiného světa. Světa, ve kterém se mění hlavně lidé. Jestli k lepším či horšímu...nad tím se můžeme zamyslet na sklonku života. Neuvěřitelná upřímnost a lidskost vyvolává v divákovi i dobrosrdečný úsměv. (01.07.2013)

Do tváří vryté strasti života... Zní to jako kýč? Jistě, ale je to tak. Tohle je pravda, žadné masky, přetvářka, hra na city, vyumělkovaný stroj na soucit. Naopak, na mě sledování působilo velmi pozitivně. Navíc zpracování je úžasné, kamera geniální (některé záběry, např. na pluh, jsou opravdu učebnicové) a dokreslení fotkami velmi povedené. Dokonce ještě o stupínek lepší, bereme-li v potaz, že nejde o práci s herci, ale s obyčejnými lidmi, z nichž někteří ani netuší, co je mikrofon. Když už jsem u toho, tak jedna z nejlepších pasáží jsou odpovědi na otázku: "Co má v životě největší cenu?" (06.08.2008)