Čierne Vianoce

Opáčko po letech můj dřívější tříhvězdičkový verdikt nezměnilo. Velmi pomalý raný slasher, kde se toho vlastně moc nestane a mordy jsou vidět spíš v náznacích. Poměrně dobře funguje atmosféra, vyplývající z psychopatických telefonátů jednoho úchyla, který se ukrývá na půdě vysokoškolského sesterstva a terorizujícího jeho obyvatelky. Divák je v tomto vědomí napřed vzhledem k postavám, což atmosféře prospívá. Pdle dřívějšího komentáře jsem byl napoprvé spokojen s finále, no po druhé projekci to tak úplně neplatí. Skončilo vlastně dřív, než začalo, a nějakých pořádných naháněček mezi vrahounem a final girl jsem se nedočkal. A celý ten závěr je vlastně dost pakárna, ať už co se týká chování boyfrienda hlavní hrdinky, tak výkonu policie. Historickou hodnotu filmu upřít nelze, stál u zrodu jednoho hororového subžánru, ale že by dnes pádný existoval pádný důvod si jej pouštět, to si úplně nemyslím. Horror movie of the year (24.07.2008)

Černé Vánoce v baráku plného bab, protože nemají dostatek pěnez, aby si pod stromeček nadělily spoustu dárků, tak začne místo svlékacího pokra hra, kdo umí víc v telefonování změnit hlas a mít hodně sexistických a psychopatických keců,aby zněl, jak pořádný psychopat. Pro mě o dost lepší než novější remake z roku 2006. Dávám 65% (19.11.2017)

Možná matka vyvražďovaček, obsahující už v roce 1974 taková subžánrová klišé jako subjektivní kameru z pohledu vraha včetně jeho dýchání či závěrečné nalezení vrahových obětí hrdinkou a její duel s ním, ale taky strašná nuda. Od odpadu ji zachraňuje výborná vánoční atmosféra a oku lahodící Olivia Hussey a prostořeká Margot Kidder, které se hororům nevyhýbaly ani v budoucnu (Hussey - SMRT PODLE POSLEDNÍ VůLE, PSYCHO IV, TO a Kidder - HOROR V AMITYVILLE). Film byl údajně inspirován skutečnými tehdejšími vraždami, ale zároveň jde o zřetelnou variaci známé urban legend "o hlídačce dětí a vrahovi v domě", viz. WHEN STRANGER CALLS. (10.08.2006)

Po prvím zhlédnutí jsem tenhle film neshledával nijak zajímavým ani dobrým. Ale nedávno jsem mu dal druhou šanci a napodruhé už to bylo něco jiného. Není tu sice moc brutálních a krvavých scén, ale atmosféra je skvělá stejně jako obsazení. Některé scény mi přišli až nadčasové. Na rok 1974 je to velmi povedené, ale kdyby to Bob Clark natočil o pár let později, bylo by to už jen za tři hvězdy. Takhle dávám čtyři za povedený hororový zážitek. (26.11.2011)

"Úchyl vzlyká, slzy roní, do sluchátka těžce funí." Nestárnoucí pradědeček všech slasherů, který má vše. Nevinné studentky, sympaticky úchylné funění prasáka ve sluchátku, zdařilé budování napětí a vynalézavou kameru, plížící se po pustých chodbách. Ocenil jsem i bezva vánoční atmosféru a zasněné, něžné kolébání udušené dívky v houpacím křesle, s panenkou v náručí. Pobavil starý způsob odposlouchávání telefonu, s důrazem na fyzičku policejního technika při běhání mezi regály s relé přístroji, v sále telefonní ústředny o velikosti tří fotbalových hřišť. Potěšila správcová notor, snaživá, leč bezzubá policie a v přijímací kanceláři seržant s jednociferným IQ. I to otevřené, zvonící finále. A všechny happyendu chtivé divačky (ahoj miláčku :-)) mají po ptákách! Funění na kolejích je věčné. Ostatně já, jakožto zdejší kolejní expert to mohu potvrdit. Během 5 let studií na UP Olomouc jsem se něco nafuněl v dívčích pokojíčcích. Pravda, nikoli drsně slasherově, ale jen něžně do kočičích oušek. Ale zpět k filmu. Kolikrát zamňoukal falešný kocour Claud? Čtyřikrát. (10.12.2022)