Réžia:
Robert SedláčekScenár:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrajú:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, David Novotný, Václav Jiráček (viac)Epizódy(6)
-
Snad to nebude tak hrozné (E01)
-
Past na svědomí (E02)
-
Krev, půda a strach (E03)
-
A přece se točí (E04)
-
Vyhrát za každou cenu (E05)
-
Dvojí tváře (E06)
Obsahy(1)
Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role... Hitler a Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.
Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné. (Česká televize)
(viac)Videá (3)
Recenzie (245)
Neskutečná nuda. Už jen fakt, že jedni herci hrají jiné mnohem známější herce, je absurdní. Stejně tak to, že představují situace, které se odehrávají jen v hlavách tvůrců a vůbec neodpovídají skutečnosti. Kdo ví, jak to tehdy bylo. Většina aktérů a pamětníků už nežije a i oni by sotva mohli pravdivě popsat tehdejší poměry ve světě filmu. Vyložili by si je tak, aby z toho vyšli čistí. Kdo ví, jak by se kdokoliv z nás zachoval v situaci, kdy by šlo jemu či jeho rodině o život a pokud by nebyl hrdina, tak jestli by se mu to dalo vyčítat. Je to takové šturmování do boje, když bitva už skončila. Viděla jsem kompletně jen jeden díl a byla to ztráta času. ()
Kdyby část dějových linek nevyšuměla do ztracena, část postav bez vysvětlení nemizela z epizody na epizodu a podařilo se více akcentovat ty příběhy, které v sobě nesly dramatický potenciál (narození malého Nového, soud s Burianem), určitě by nebylo tak obtížné dobdít každou epizodu až do konce. Tezovitost a faktografická nepřesnost byly nakonec docela podnětné, protože jsem alespoň měla motivaci si problematiku Barrandova přípomenout. ()
Snaha demytizovat české "legendy" stojí za pozornost. Nakonec se to oproti tvrzení tvůrců velmi podobá Českému století. Dějiny jsou přeloženy do podoby působivých osobních morálních dilemat. Velká politika chybí, nezdá se, že by někdo mohl dějiny tvořit - všichni se pohybují uprostřed pevně daného systému, na který musí reagovat, aniž by ho mohli někam posouvat - buď se podvolí a nestane se nic, nebo se vzepřou a nemají šanci na pozitivní výsledek. Což je ale taky trochu zkratka. Zaprvé sledujeme lidi, jejichž činy by mohly mít dopad. A navíc lidi bohaté, zajištěné, kteří mohli třeba v klidu emigrovat, což je věc, která tu vůbec není prezentovaná jako volba. Zvláštní je Sedláčkova režie a dramaturgie, které se pohybují od skvělých momentů po totální faily. Historická věrnost/nevěrnost mě mate. Podle všeho je to dost volné, a nevím, jestli když se to netváří jako realita, to není spíš na škodu, než že by to zážitku a myšlenkám pomáhalo. Ale to ještě uvidím na konci. ()
Zúfalo premárnená príležitosť. A pritom si tvorcovia vybrali veľmi atraktívne a nezmapované prostredie. Profesionálna filmárska práca narážala na scenáristické ekvilibristiky a úplne príšernú hudbu. Ešte som azda nezažil takú hroznú hudobnú prácu a častokrát jej nezmyselné hlasné používanie ako podmaz textu, ktorý potom nebol dobre počuť. Slabší priemer. ()
Serial, ktery me svym nametem zaujal a na ktery jsem se tesil. Bohuzel, ne vsemu deni se da z historickeho hlediska verit. Nejvetsi slabiny vsak vidim v jiste nezazivnosti a utahanemu deji, kteremu nepomahaji ani kostrbate dialogy... Spousta hereckych vykonu je pro me zklamanim a tak Javorsky v roli Buriana je ozdobou cele teto historicke serie. Celkove jsem zklamany, nevyuzity potencial. ()
Galéria (189)
Zaujímavosti (41)
- Vlasta Burian (Vladimír Javorský) přebírá v epizodě státní vyznamenání od prezidenta Emila Háchy. Burian si v den Háchových 70. narozenin ale nešel pro Národní cenu na Hrad, ale do Smetanovy síně pražského Obecního domu. A nedostal ji z rukou Emila Háchy, ale Emanuela Moravce. Burian byl oceněn za „umění dramatické a za vynikající výkony herecké v posledním období s přihlédnutím k filmové činnosti“. (sator)
- Natáčelo se na mnoha historických pražských lokacích a také v Plzni, Mladé Boleslavi nebo malé pevnosti v Terezíně. (Tryskomyš)
- Film, který natáčí Zdeněk Štěpánek (Michal Dlouhý) v roli lékaře, je Její hřích (1939). (sator)
Reklama