Bohéma
Réžia:
Robert SedláčekScenár:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrajú:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, Jan Hájek, David Novotný, Pavel Batěk, Petr Stach, Gabriela Míčová (viac)Obsahy(1)
Přicházejí padesátá léta a většina lidí si nasazuje svou druhou tvář – masku, pod níž jedni mlčí, jiní tiše vzdorují a další ji používají jako úplně nový obličej. Začala doba dvojích tváří, která potrvá ještě dlouho. Ovšem v roce 1968 nastal relativní poločas a v jeho tragickém závěru se odehrává rámec příběhů ze života barrandovské bohémy. Jejich vypravěč, Arnošt Žák (O. Pavelka), má na dvoře starobylého domu, kde celá léta žije, zaparkované ozbrojené sovětské jednotky, kouří jednu za druhou a v průběhu jedné noci se snaží své dceři předat alespoň nějaké poučení z vlastního osudu. I v Arnoštově filmařském světě se ke konci padesátých let začala rodit naděje. Klíčila totiž další filmařská generace. Věra Chytilová (T. Hlostová) sledovala natáčení zatím ve funkci velmi kritické a drzé klapky. Teď ovšem obdrží Arnošt opačnou zprávu, telefonují mu, že zemřel Martin Frič (P. Stach). Jaroslav Marvan (D. Novotný) přestal být „tím druhým" a Oldřich Nový (S. Rašilov) přišel o své cylindry a fraky. Život Vlasty Buriana (V. Javorský) opsal neuvěřitelný oblouk, ale na jeho konci je smír a tichá pokora. (Česká televize)
(viac)Recenzie (23)
50% — Že by hlavním důvodem, proč byl příběh rámován okupační nocí v srpnu 1968, bylo ukázat tragickou smrt Martina Friče? To by asi bylo málo, neboť ani smrt Vlasty Buriana a některých dalších ukázána nebyla. No nevím, tato epizoda nijak nevybočila z rámce předchozích. Ovšem v jedné věci ano - nebyl nahý zadek! Až se tomu nechce věřit. ()
Stvrzení popkulturní ambice autorů v dílu, kde se sice mile objevují scény z krkonošské Hříběcí boudy, hezky je vystižen Drda. Fučík ... pardon, Žižka drží na koni pevně, komunismus je ale vykreslen trapně schematicky (polistopadové dejá vu), souložit umělce přestává bavit a především chybí moudro starého klauna ... i když Horníčkův duch bych tomu neupíral (v ambiciózních tónech basklarinetu jsem jej neomylně poznal). O nejkritizovanějších agitkách zde na čsfd (Pyšná princezna) také ani slovo, i když aspoň Anděl přítomen je. No, prostě škoda nevyužité šance vystihnout skutečné lavírování mezi tvůrčí svobodou a ideologiemi 20.st. /2-3*/ ()
Strašný paskvil, který se snaží ukázat vše a neukazuje vlastně vůbec nic - pomalé scény, protivná hudba (minimálně jednou dokonce úplně ta stejná, co byla v Českém století!), zbytečné scény z r. 1968. Jediné dva důvody, proč alespoň ty dvě hvězdy jsou vykreslení případu Vlasty Buriana (který se nejvíce podobá pravdě) a ten druhý důvod... jo, to je ta obecná ochota herců prostituovat s každým režimem za cokoli a omlouvat svou lidskou slabost a zbabělost slovy "já chci přece hrát". ()
"Bylo by proto možná lepší, kdyby vznikl ještě jeden, nultý díl Bohémy, z doby svobody, radosti, volnomyšlenkářství, avantgardy, abychom viděli ty zdi růst z ničeho. Jenže to vím až teď. Když jsme začínali točit, tak jsem to netušil." Touto citací z rozhovoru s Robertem Sedláčkem jsem konečně pochopila celý příběh Bohémy. On o tý době nic netušil, pak to natočil a až zpětně ho k tématu něco napadlo. Což je hodně smutná vizitka poukazující na aroganci tvůrců zpracovávat látky nebanálního charakteru. ()
Tak mám pocit, že ten předchozí díl Bohémy byl zcela zbytečný, jakoby vycpávkový. Všechno podstatné se stalo až tady, příběh každé postavy dostal svůj důstojný konec (Vladimír Javorský mě bez přehánění dojal) a díky působivě natočenému překračování hranice se nakonec jakžtakž podařilo vypointovat i vypravěčskou linku z roku 1968... A, musím si rýpnout, také se tentokrát nikdo nesvlékl. ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (2)
- V samém závěru dílu se točí film Severní přístav (1954). Ale natáčená scéna ani obsazení Marvana (David Novotný) nemá s filmem nic společného. (sator)
- Historické události nešly chronologicky po sobě. V dílu byla nejprve scéna podepisování kondolenční knihy při úmrtí Klementa Gottwalda (1953) a až později v rozhlase zazní zpráva o procesu se Slánského skupinou (1952). (DecentFellow)
Reklama