Past na svědomí (E02)

Neskutečně utahaný rozjezd a nevyužitý velkorysý prostor, který by si ústřední fiktivní pár zasloužil jen v případě, že by zažil něco zajímavého nebo alespoň trochu zajímavějšího. Bohužel nezažil, takže mě nudil. Naštěstí zhruba druhá polovina byla opět skvělá, protože se už soustředila na lidi a události skutečné, zejména na úžasného Vlastu Buriana Vladimíra Javorského a jeho kolegy a blízké. (22.01.2017)

Problém stejný. Herecky působivé momenty a morální dilemata zašlapaná úmornou hudbou a nefunkční dramaturgií, která se motiv kolaborace a národní pohromy snaží zesílit spojením s rokem 1968, kde ale seriál působí ještě strnuleji. Burian v Rozhlase = jeden z Javorského nejlepších momentů. Vedle toho ale spousta balastu. Prostřihávání soulože a rasového projevu na konci těžkopádný režijní fail. (23.01.2017)

Tato epizoda poměrně dobře vykreslila, v čem spočívala "kolaborace" Vlasty Buriana s německými okupanty. Účast v jednom rozhlasovém skeči, kde byl Burian donucen zesměšnit exilového ministra Jana Masaryka, jej po válce přišla velmi draho, zatímco někteří skuteční kolaboranti nebyli nijak potrestáni. (06.04.2023)

Mýdlová opera z protektorátu se stále více iritujícím soundtrackem a podivně labilní strukturou vyprávění. Zatímco úvodní vzpomínka na premiéru Kristiána, která má čistě ilustrační charakter a děj nikam neposunuje, je iniciována Žákovým vzpomínáním (co byste také dělali jiného, když máte okupanty pod oknem), většina ostatních návratů do minulosti již přímo nesouvisí s tím, jaké fotky si Žák a jeho dcera zrovna prohlížejí, mnohé nemají ani žádnou návaznost na Žákův život, čímž rámcové vyprávění pozbývá smyslu. Pořád ale věřím, že v některé z dalších epizod bude lépe opodstatněno a dojde ke hmatatelnějšímu prolnutí minulosti a „přítomnosti“ než prostřednictvím fotek, potažmo fotoaparátu. Způsob, jakým jsou na hlavní dějovou linii (Lili a Žák) napojovány osudy ostatních postav mi přijde poněkud nešťastný, přesněji neorganický. Burianova manželka přijíždí Lili oznámit, že se s ní chce Vlasta rozvést, což není dále nijak rozvedeno, Štěpánek se bez jakéhokoliv „build-upu“ schází s odnikud se zjevivším členem odboje, Žák náhodou navštíví natáčení Městečka na dlani zrovna v předvečer Hašlerova zatčení gestapem. A jako by dojem nespojitosti nebyl dost silný, dochází k necitlivým výpustkám dlouhých časových úseků, kdy je například Burianovi v jedné scéně nabídnuta práce pro rozhlas, která má být realizována o několik měsíců později, aby den D nastal prakticky vzápětí. Burianovo závěrečné dilema je s přehledem nejsilnější částí epizody, ale vyprávění k němu od začátku nesměřuje. Přichází – stejně jako další klíčové události – jako blesk z čistého nebe, což z Bohémy dělá fajn dokumentární kroniku, ale ne moc funkční dramatický útvar. Semknutosti a přehlednosti vyprávění nenapomáhá ani uvádění stále nových postav, u nichž je těžké odhadnout, objevují-li se jen, aby potěšily pamětníky (Adina Mandlová) nebo později sehrají v životě některého z hrdinů větší roli (Opluštil). Od dalšího sledování odrazuje také rozvláčné tempo, které trochu zrychlí až v posledních minutách během (záměrně?) nevkusné scény paralelního osídlování české ženy a českého prostoru (nebo co to mělo znamenat). Jsem v rozpacích a začínám se obávat, že dál to nebude o moc lepší. (23.01.2017)

Začíná to být čím dál větší, nesrozumitelný a nepřehledný maglajs. Historická fakta smíchaná s fikcí jsou pro diváka znalého protektorátní filmařiny naprostou katastrofou. Navíc bez dobové atmosféry, hudba úplně mimo. Nuda, bez napětí, němečtí důstojníci nebo gestapáci jsou směšní, žádný pocit strachu. Ležérní tempo, dialogy až na pár výjimek s Vlastou (Javorský) o ničem. Judit Bárdos, válící se v pelechu na chlupaté prdeli svýho boyfrienda je opravdu zážitek sledovat. Tohle je shit a pochybuju, že se to v dalším pokračování zvedne z těchhle sraček. (23.03.2023)