Milada

Jen encyklopedické heslo. Osobnost Horákové zůstává skryta. Zlo - dobro tu je jen v nástěnkových heslech. Film není špatný, ale nezáživný a neobratný. Čas ubíjí leteckými záběry na automobily, úmorně opakuje zatmívačky. Naštěstí se nevyžívá v názorné brutalitě jako Anthropoid a vyhýbá se provokativním smyšlenkám. (02.02.2019)

Téma Horáková je opravdu silné, proto mě mrzí toto konkrétní zpracování. Navíc tento projekt měl mnohem větší potenciál tím, že se do něj podařilo sehnat dobré zahraniční herce. Ne, že by to nešlo s našimi, ale Zurer hrála jak mohla. Nevím, co z toho divák, který nezná širší souvislosti, mohl pochopit. Já jsem měl kolikrát co dělat, abych zjistil, která zrovna bije a kde se dějově zrovna nacházíme. Je v tom dost zmatek. Jsem ale rád, že se ve filmu objevily některé konkrétní prvky. Celkově zůstala taková pachuť na jazyku. Pokud to ale vezmeme tak, že cílem filmu je zvýšit povědomost o těchto událostech, tak se to snad povede. Je to spíš takový hraný dokument. Bohužel podobných filmů, jako Masaryk, se asi jen tak nedočkáme. Byť bych doufal, aby ano. (03.03.2018)

Velké kvalitativní zklamání, které střihem ani místy nedrží pohromadě. Vše, co mohlo být v tématice Milady Horákové silné, je naopak zde podáváno velice neosobně, vzdáleně, že žádná z postav mě nezajímá a jen si přeji, aby to skončilo, což u takového tématu a takové osobnosti moc zamrzí. 50% (20.02.2021)

Jsem rád, že takové filmy jako Milada či Masaryk vznikají. Bohužel, ale tady to není případ dobrého filmu. Kdybych historii Milady Horákové neznal, skoro vůbec bych nechápal o co se tam jedná a taky angličtina českým hercům s českým přízvukem taky zrovna nepřidala. Na druhou stranu jsem se nenudil a technicky to bylo úchvatné! 2 hvězdy. (18.10.2017)

Musím se z toho vypsat. Sorry. Milada Horáková chodí a mluví. Lehce asynchronně. Aby tvůrci podtrhli, že to byla svatá žena, nechávají jí deklamovat stejně robotické promluvy v libovolné zasedačce plné chlapů, v její vlastní kanceláři i doma s manželem v posteli. Těžko pak téhle ženě bez špetky života uvěříte, že šlo pravděpodobně o největší Češku dvacátého století. To je asi ten hlavní problém. No a pak tam jsou další věci. Jízdu podzimní krajinou zakončenou zatmívačkou střídá let dronem podzimní krajinou zakončený zatmívačkou a tklivý příběh Miladiny dcery, která přijde do školy, posadí se, rozhlédne a končíme zatmívačkou. To vše se hodně opakuje. Hodně. Většinou je to podbarvené klavírem. Ze zoufalosti jsme se v kině smáli tomu, že tyhle záběry snad nakoupili v nějakém balíčku a pak už jim v budgetu zůstaly prachy jen na milovanou zatmívačku. Když se v závěru na scéně objeví Geislerová, měl jsem z jejího přednesu a pohybu pocit, že se přesouváme do nějaké retro komedie typu Občanský průkaz, v čemž mě navíc utvrdil nejhorší product placement posledních let. Gratuluji Karlovarským minerálním vodám ke spojení s jedněmi z největších zrůd padesátých let. U soudu s vlastizrádci to totiž žije a pije se výhradně Mattoni. Kromě toho jsem ocenil také extrémně soft výslechy komunistické bezpečnosti, herce zasazené přesně podle svých škatulek, Jiřího Vyorálka jako Klementa Gottwalda, který se podle mě natáčení vůbec nezúčastnil (jen koupili scény z Českého století a domluvili se s UPP, aby sem tam něco změnila), super dabing, Danielu Drtinovou na tiskovce (chápu, že to byl asi nějaký barter deal, stará známost nebo nevím, ale vždyť to nemůže dávat smysl ani jí) a Ivanu Chýlkovou jako přítelkyni z domu smutku. Trpěl jsem. Kdo mě zná, tak ví, že nemám potřebu se po filmech vozit, reflexi nacistických a komunistických zločinů jedu dlouhodobě a československou historii jakbymset. Ale tohle, tohle se prostě nedá. (18.10.2017)