Beyond the Valley of the Dolls

Najvýstižnejší film o tom, čo sa stane s ideálmi hippie generácie a ich nadšenou energiou, keď sa jej predstavitelia dostanú k lepšie plateným pozíciám. Rozklad pôvodných vzťahov. Nevera. Samovraždy. Ústup od proklamovaného umenia k zgrcujúcemu popu pre masy. Náhrada skutočnej alternatívy prázdnou pózou, vyhovujúcou supermarketu. Násilie. Zločin. Dekadencia bez myšlienky, okrem snahy byť výstredný a násilný. Interrupcia. Všetko na príklade dievčenského hudobného tria s manažérom a milencom speváčky. Lokálne autority ich garážový rock poburuje, no oni v marihuanovom opojení berú aj menšie koncerty. Rozhodnú sa však pokúsiť prelomiť lokálnu slávu a odchádzajú do Los Angeles. Tam zapadnú do kolotoča hollywoodskych večierkov umeleckej smotánky. A zároveň do objatia drôg, alkoholu, omamných tabletiek a voľného sexu. Ich umelecká potencia oslabí. Následkom zhýralého života, ale aj po zmene názvu a zjemneniu štýlu, ku ktorým ich prehovorí nový producent. Z garážového rocku sa tak stáva popový hnus. Tento sliz akoby nenápadne obostiera aj ich súkromné životy. Sú zrazu plné podvádzania a pretvárky. Všetko ústi do prepálene démonického finále, nadstaveného svadobnou kašou. Čiže úplnému sa podriadeniu rodinným konvenciám. Poznámka: Aj v skutočnosti sa z rebelujúcich hipiie, plných všeobjímajúcej lásky a odmietnutia komerčných ideálov, stala generácia kapitalistických manažérov. Hippie postavili pevné základy pre mrzkú yuppie generáciu, do ktorej sa neskôr sami dobrovoľne začlenili. Tá pracovala a pracuje na zglobalizovaní svetového obchodu a maximalizácii svojho privátneho zisku. Nezáleží na blahu väčšiny ako kedysi. To hipíci dávno zabudli. Kvetinovú lásku a mier si pestujú vo svojej izolovanej komunite zazobaných manažérov a prenášajú ju takto separovanú i na svojich potomkov. Voľná láska im ostala, len subjekt zamilovanosti sa zmenil z milovanej osoby na výšku osobného bankového konta. (16.12.2020)

"Beyond the Valley of the Dolls" vzniklo v době, kdy v Hollywoodu frčely ty nejlepší drogy a je to na filmu hodně znát. Byla to současně unikátní doba, kdy velká studia vyjukaná úspěchy indie hitovek jako "Easy Rider" dávala prostor i prostředky zvučným jménům z okrajových sfér kinematografie, než z tohoto oblouznění fofrem vystřízlivěla. "BVD" je bláznivou připomínkou tohoto krátkého trendu a současně v jistém ohledu také jeho vrcholem. Zatímco většině jiných tvůrců, jako v případě Rogera Cormana nebo Dennise Hoppera, studia jen jejich indie projekty ochotně distribuovala, tady se studio 20th Century Fox vyloženě rozšafně rozhodlo zafinancovat nový projekt velikána dráždivých fetiš-filmů a pomyslného krále šestákových kin Russe Meyera. Ve spojení s tehdy začínajícím filmovým kritikem Rogerem Ebertem, který jejich společný námět rozvedl do scénáře, vytvořil Meyer jeden z nejrozjívenějších a současně nejpodvratnějších studiových projektů v historii Hollywoodu. "BVD" je čistokrevný camp, kde se soap-operový kýč a křečovité peripetie mísí s hippie ideály, do umělého světa šoubyznysu se rozpíjejí elementy z trashových filmů, mainstream a brak se svíjí ve vzájemné extázi, zatímco karikatury figurek z pánských magazínů se s vážnou tváří baví novým esperantem složeným z rozevlátých hippie výrazů a shakespearovský frází. A to vše Russ Meyer snímá svým voyeuristickým pohledem jako budoárový eroťák. Paradoxně "BVD" ještě víc než soap opery připomíná dobové trippy animované seriály od dua Hanna-Barbera, především "Josie and the Pussycats" a "Scooby-Doo, Where Are You!", byť teda o poznání vyzývavější, krvavější, ale také podvratnější. Meyer a Ebert vytvořili centerfoldově stylizované hippie melodrama plné absurdních zvratů, lascivity, kýče, volné lásky i stejně volných identit. Midcult se tu překlápí do kultu, když dostává metafikční nadhled a campově přepálené zpracování vyzdvihující povrchnost a vulgaritu. Ebert uvedl, že jeho záměrem bylo vytvořit film, který obsáhne naprosto vše a jenž současně bude satirou, vážným melodramatem, rockovým muzikálem, komedií, násilnou exploatačkou, eroťákem i moralitou. Záměr vyšel dokonale, takže se ani nelze divit, že výsledek svého času platil za jeden z nejhůře hodnocených filmů roku a u Foxů za něj (i za souběžně realizovaný další camp "Myra Breckinridge") padaly hlavy. Na druhé straně ale "BVD" v nadcházejících letech získalo zasloužený kultovní status, stalo se referenčním dílem campu a inspirovalo vznik dalších klasik půlnočních promítání. Ostatně traduje se, že na jednu z londýnských projekcí "BVD" vzal tehdy jistý mladý dramatik své kolegy, když zrovna ladili kontury jistého praštěného muzikálu s názvem "The Rocky Horror Show". O pár let později vznikla jeho filmová verze příznačně pod patronátem 20th Century Fox. (23.09.2020)

Nedělal bych s určitých peněz od studia a většího distribučního přesahu přímo negativum. Nepopírám sice, že mnozí lehkovážní umělci jsou rázem krotcí, když zavrčí kravaťák s bičem dolarů v ruce. Jenže nezapomínejme, co se psalo za rok, očekávat v dozvuku šedesátých let uprděnou zpátečnickou morálku by znamenalo podcenit dobu. Russ Meyer prostě omezil vnady, násilí dostalo o kousek vážnější tón a na konci čeká něco jako výraznější pointa. Jinak Meyer zůstal sám sebou a pod Ebertovým scénářem (fakt ten Roger Ebert, velký pan kritik) připravil velice kvalitní zábavu s hudbou, která je do podobného projektu akorát chytlavá a uhozená, k tomu pěkně doprovázená. Dá rozum, že do filmu o hudební skupině se motá něco kolem slávy, zlotřilých producentů atd. To je nicméně v první polovině celkem přesvědčivé a v druhé zase tak krásně absurdní, že to ani trochu nevadí. Jediným problémem pro mě byl přestřelený počet postav, furt někdo něco řeší a občas na úkor reálných potřeb už tak komplikované zápletky. Ale jinak zůstává palec nahoře a ten konec, kde mi přišlo, že si Ebert s Meyerem házeli korunou o konec, ten to korunuje. Moc dobrá věc do nepohody, o kouzlo nepřišla. (27.09.2010)

Volnomyšlenkářská, meyerovsky ňader plná kultovka mi vůbec nesedla a co naplat tolik "groovy" koček a scénář od slavného kritika (x), když půlka postav a v součtu i celý film prostě vůbec nedává smysl, k závěru už mě mořil. I přes to ale dá se říct, že šťavnatý. (26.08.2019)

Tenhle svět mi nic neříká. Nemám rád hippies a komunitu psychointelektuálů, kteří se svými potrhlými výstřelky stávají uznávanými art-celebritami. Jedna velká nuda a až závěrečných 20 minut mne trochu probralo. Celkově je film zbytečně dlouhý. Hudba zdařilá ve své době, ale vkládat ji do každých scén, zejména rvaček, je ošidné. No a na konci se dozvíme hlavní ponaučení pro každou postavu zvlášť. Sex, drogy & rock'n'roll. (16.12.2012)