Všude žijí lidé

Dvojice začínajících režisérů (z nichž mě Skalský hodně oslovil i nasledující Černou dynastií) film točila, za scénářem stáli další dva odlišní lidé, kdoví kdo ještě dohlížel nad finálním vyzněním... ale povedl se společnými silami další skvělý československý film z řad psychologických dramat své éry, který na mě zapůsobil kvalitním příběhem, přiměl, abych se plně zajímal o postavy, své poselství podal nepateticky – řekl bych, že navzdory spjatostí pár motivů s dobou socialismu opět silně nadčasově. Mladý začínající lékař si na vesnici hravě poradí s novou náročnou prací, poctivou dovedností zbouří předsudky vesnické komunity, ale uvnitř svádí nesnadné dilema, na jehož jednom pólu stojí význam důležité profese a zodpovědnost za skutky v rámci ní vykonané, ovšem za cenu možné oběti soukromého života a jiných vytoužených plánů, které zprvu nevycházejí. Film nás vtahuje do otázek a pocitů hlavní postavy, jaké mnozí lidé v okamžiku nového působiště a životních křižovatek mohou zažívat v jakékoliv době a onen proces zaběhání se v nové práci mi přišel zdařile zpracovaný. I zdánlivě nenápadná filmařská stránka dokáže plně udeřit: Všimněte si způsob, jakým je divákovi sdělena informace o infarktu pana doktora, aniž bychom ho explicitně viděli, přesto na diváka hravě přenese onen pocit tváří v tvář incidentu: náhlý střih spolu s náhlým otočením druhé postavy a zesilněním hudby vystřídává další náhlý střih s doslova nervně dynamickým záběrem na cestu z okna ujíždějící sanitky a společně s předchozí situací je plně jasné, co se mohlo stát. Mladého herce Ivo Palce jsem zaznamenal poprvé, ale se svou rolí si poradil podobně jako jeho ztvárněný lékař, či-li úspěšně. Hodně mě potěšil coby jeho věkový protipól Zdeněk Štěpánek, se svým přesným výkonem v roli zkušeného letitého doktora, s jasným pohledem na svět, přesto chápajícího a vlídného, občas projevujícího i smysl pro humor až ironii. / Byl jsem přesvědčen o silných 4 hvězdičkách, ale přidávám nakonec pátou, když cítím i po další hodině, jak mě film (závěrem zvláště) plně zasáhl. [90%] (11.02.2024)

Předvídatelně schématická koukatelná socialistická červená knihovna. 1) Herecké obsazení zaručuje koukatelnost: 64letý Zdeněk Štěpánek (vesnický lékař Mrázek), jeho dcera 26letá Jana Štěpánková (manželka vesnického funkcionáře Olga), 27letý budoucí emigrant do Francie Ivo Palec (hlavní postava Mirek), 22letá půvabná Jana Hlaváčová (lékařova snoubenka Eva), 24letý divoký Jan Tříska (vesnický dělník Lojza Pošvár) a další... 2) Film nechtěně odhaluje některé dobové režimní praktiky. Existenci pracovních umístěnek lze s určitými výhradami pochopit - stát neměl peníze na kladnou (finanční) motivaci. Ostatně během šedesátých a sedmdesátých let tato praxe postupně mizela. Daleko horší mi připadá příběh číšníka, kterému zavřou vesnickou hospodu a nutí ho k práci v družstvu. Propustit ho nechtějí, nejsou lidi, a když se tak přece jen stane, odejde s pověstí flákače, simulanta a špatným posudkem, díky němuž, jak lze dovodit, ...v Alcronu nosit skleničky nebude. (24.02.2014)

V případě, že si nepřečteš zdejší znalecké posudky a okopírované dojmy z filmu či zasluničkované spoilery, můžeš si užít výborné drámo s kapkou vnitřní psychologie hlavní postavy. Mirek začíná od píky i od znova. Od píky svojí lékařskou praxi, od znova svůj život. Přístup k povinnosti, kterou musí lékař cítit dvojnásob, je nepochybně ona předvídatelnost, která tu v komentářích tak zakořenila. Onen přístup je ovšem nutné vybudovat. Film se režimem nezabývá ani trochu. Leda režimem lidským, nebo opravdově citovým (to je ona červená knihovna), který lze hledat i jinde, když už změna, tak pořádná. Příběh doktora, poznávající lužanské lidské prozření, není jediný, ve filmu je osudů mnohem víc (jeden z nich ukazuje, že M. Macháček zahraje prostě cokoli) a rozhodně není možné to předvídat. Vůbec bych se nedivil, kdyby se filmem inspiroval Dušan Klein ke svému třetímu dílu Básníků. Herecké otěže pevně drží Štěpánek, nicméně rozhodně zde má dost a dost opory. Tříska určitě zpestřuje, stejně jako sympaticky mladá hlavní ženská dvojice Uvolňující se atmosféru dokonale vystihl Evžen Illín se svým hudebním doprovodem, který podtrhuje moje hodnocení bez debat. (21.03.2014)

Vo filmografii Jiriho Hannibala /Udoli krasnych zab, Skola hrisniku/ je toto slusny debut - o lekarovi, ktory bol prideleny z Prahy do akejsi dediny v Zapadnych cechach. Riesia sa potom dolezite veci, a to konkretne ze jeho snubenici sa nechce ist tam, tamojsi doktor sa chysta do dochodku ....... sympaticky film, s dobrou kvalitnou reiiou a namakanymi dialogmi : 60 % (20.11.2018)

"Když uteče doktor, je to jako když dezertuje voják..." Zdeněk Štěpánek je v roli starého vesnického doktora před penzí vskutku luxusní. Jeho postava je napsaná velmi lidsky, plná životní moudrosti a rozvážnosti ale i jakési stařecké nostalgie. Jedna ze závěrečných scén filmu, v níž se dotyčný loučí se svou ordinací, má v sobě slušnou emociální hloubku, i když se odehrává ve značném přítmí. Krásně natočeno! Pěkně natočené jsou i některé scény s mladým doktorem (pro mě ne moc známý Ivo Palec). Jde třeba o scénu, kdy tančí se svou milou (Jana Hlaváčová), která jej přijela na krátko navštívit z Prahy. Herecky snad ale ještě více okouzlí Jana Štěpánková v roli pošťačky (s  vystudovanou konzervatoří). Celkově scénář tohoto filmu vykresluje celou paletu různorodých vesnických "figurek" (od vykutáleného "nemakačenka", přes ráznou matku, kterou její dospělý syn poslouchá na slovo a konče vesnickým funkcionářem, který má ale srdce na správném místě). Zkrátka a dobře po vzhlédnutí filmu máte i vy milý/povznášející pocit, že "všude žijí lidé"... (12.01.2024)