Hacksaw Ridge: Zrodenie hrdinu

Zajímalo by mě, jestli Mel Gibson chápe paradox, že se sice uchyluje k antinásilným agitkám, ale přitom jediná umělecká vize, kterou kdy měl, spočívá v zobrazování hyperreálného a směšně exponovaného násilí (nemusí se chodit ani do války, stačí se podívat na bitku dvou kluků, která končí rovnou tím, že jeden flákne druhého cihlou do hlavy). Gibsonovy filmy jsou teda proti násilí, ale přitom by bez násilí nemohly existovat ani sdělit svou myšlenku - nejsou schopny nabídnout systém světa v míru, dokážou jen lít na diváky krev. A vzhledem k tomu, že jim chybí cit pro nuance, mají nakonec spíš otupující efekt - dokážeme sice říct, že krvavá jatka jsou špatná, ale zároveň nic jiného než krvavá jatka není dost dobré, abychom tomu věnovali pozornost. A to jsem ani nezačal mluvit o té dementní hlavní figuře. Hrdina je buď idiot, nebo pokrytec. Je přece jedno, jestli v bitvě nemáte zbraň - jestli po sobě necháte střílet a spoléháte na to, že nepřátele zastřelí jiní, není to v důsledku jiné než když střílíte sami, ve skutečnosti tím do rizika uvádíte mnohem víc lidí, než kdybyste se mohli krýt sami. Plus je směšné, že situace, do jakých se dostává, jeho přesvědčení reálně netestují, spíš potvrzují (není těžký bejt hrdina, když scenárista tak moc chce, abyste jím byli)... Prostě dílo myšlenkově zcela utopené v patosu, fetiších a pokrytectví, které uspokojuje nejnižší pudy (vsadím se, že když začne první bitva, minimálně půlka diváků si aktivně řekne "no konečně", což je rozhodně úsměvný) a zároveň, což je nejhorší, se tváří hluboce lidsky. (20.01.2017)

Mel Gibson se po 10 letech vrátil k režii a natočil tvrdý válečný film který nemá období. První půlka je o tom jak se Desmond zamiluje a hned krátce poté se přihlásí do armády. Celá první půlka se odehrává ve válečném táboře kde se Desmond musí utkávat s nevraživosti všech a teprve v druhé půlce začnou ty krvavá jatka které Gibson sliboval- střeva a končetiny lítají před kamerou jedna báseň a je to jeden z nejbrutálnějších filmů za poslední dobu. samotný film ale obsahuje víc. Je to krásný lidský příběh, s uchvacují akci, režii a hereckými výkony (Vince Vaughn nehraje komediální roli a role mu sedí) Film dokáže být pochmurný, temný, krvavý ale především upřímně dojemný a v první polovině i celkem vtipný. Sečteno podtrženo, Mel Gibson dokázal v židy vládnoucím Hollywoodu natočit film který není veskrze o akci a dokáže zaujmout. Občas se trošku vleče (133 minut!) ale nedá se říct, že chtělo něco vystřihnout a pár scén by i mohlo být delší. A konec je tak dojemný jak by měl být. Problém ale je, že nechcete aby ten film skončil! (13.11.2016)

Deset let uteklo a Mel změkl rychleji než můj penis po sexu s ovcí. Drsné scény vystřídala patetická nuda a tak v první hodině a půl sledujeme, kterak se agent Smith děsivě pořeže o papír, poté jsme svědky naturalistického čištění hajzlů ocelovým kartáčem, následuje nervydrásající soudní drama a nakonec si vojín Vomáčka po vylodění krutě poblije boty. Kocour Garfield hraje autistického stalkera, který balí buchty tím, že jim za oknem slintá na parapet, takže vlastně nikoho nehraje a je sám sebou, a pan Smith si sem tam zmlátí manželku. Po polovině filmu a třech okousaných nehtech se konečně vydáme do víru války, kde Garfield poskakuje mezi komparzisty s vyhřezlými vnitřnostmi a léčí je radami typu „dej si na to ruku“ nebo „zhluboka dýchej“. Po dramatické pif pafce a slavnostním dobytí desetimetrového pahorku se hrdinové utáboří v zákopu, kde mezi nimi dojde k dojemnému vyznání přátelství, zatímco krysy okolo ohlodávají zbytky Japonců. Tento srdceryvný moment je však přerušen naprosto nečekaným útokem; houževnatí Japonci se nevzdávají a chtějí svůj pahorek zpátky. Následuje další napínavá pif pafka, během které Garfielda osvítí bůh a on začne noha nenoha zachraňovat mrtvé kolegy a házet je těm živým dolů na pláž. Ve finále vidíme toužebně očekávané zrození Spider-mana, a to když Garfield seskočí na laně ze skály dolů, čímž se ve své četě stane statečným mazákem s největším počtem končetin. Slaboduší tleskají a retardovaní pláčou. Děkuji, ale nechci, příště raději propracovanější Tvájlájt. (19.01.2017)

Bezchybný válečný film s nezvyklým vojákem hrdinou a taky asi nejkrvavější vřava od RAMBO čtyřky, která navíc trvá dobrou třetinu celý stopáže. Garfield mě vůbec poprvé zaujal a sem se dobře hodil, příjemná je trojice Vaughn, Worthington, Weaving, jsem moc rád že je Gibson zpátky! Víc mě nenapadá, snad jen že kdo si tu stěžuje na patos tak bude asi dobrej kretén. (18.01.2017)

Mel pořád úplně nezmoudřel. Vizuálně i akusticky atakuje a místy posouvá over the top sekvence filmové válečné vřavy (při první bitevní scéně máte potřebu se v kině krčit, aby vás nezasáhla odlétající střepina nebo cákanec krve), vypravěčsky je tenhle kontroverzní tvůrce sice naprosto přesný, ale viditelně mu schází jakákoli stylistická kreativita ve formě celkového systému díla. Snímek tak trochu působí jako slepenec více notoricky známých filmů na bázi zdejších témat a motivů, a přestože vše, co se v něm stane, je vzhledem ke klasickým módům vyprávění správně, nenajdeme tu jediné ozvláštnění, jedinou autorskou přidanou hodnotou vyjma litrů krve a vyhřezlých vnitřností. Velké plusy za většinu herců (opakuji herců, ne Garfielda ), důkladnou a kvalitní psychologii a za odporně skličující atmosféru, kterou dokázal charakter přímého boje v žaludku i v myšlenkách vyvolat. Nedostatky naopak v přepáleném patriotismu a úsměvné ikonizaci hlavní postavy, která chvílemi posílá celé filozofické poselství někam na mentální úroveň Forresta Gumpa a Bubby. (21.11.2016)