Hibike! Euphonium

Zpočátku je to především o hudbě a skoro o ničem jiném. Žádné vedlejší dějové linie, řešení složitých vztahů a romantika se prostě nekoná a když přece, tak jen velmi okrajově. Ovšem v druhé polovině seriálu jako by si autoři najednou řekli, že je na čase to změnit a tak se jim podaří do relativně pár dílů vecpat milostný trojůhelník (nebo spíš čtverec), emoce, romantiku a spoustu dalších momentů, které jakoby na chvíli odváděli pozornost od hudby, tato změna byla poměrně nečekaná, ale pro mě osobně přidala tomuto dílku takový lidštější rozměr, protože já, jakožto hudební analfabet, se z příběhů o tom, jaké to je hrát v kapele prostě příliš rozplývat nebudu. Bohužel mi některé zápletky přinesli poměrně neuspokojivé vyústění a v dalších dílech se to zase k té hudbě (a nic než hudbě) opět stáčí, takže to byl jen takový záchvěv emocí, co jako letní vánek zavál v listí a zase zmizel... Má to hezkou animaci, ale to mě u Kyoto Animation už vlastně ani příliš nepřekvapuje, hudební stránka je taky vcelku bez problémů, i když bych tento aspekt od hudebního anime čekal asi o něco lepší, ale je docela zajímavé sledovat, jak se kapela postupně zlepšuje. Finále je vcelku uspokojivé a vůbec celkový dojem je pro mě uspokojivý, ale když to srovnám s pro mě dokonalou Nodame, tak se Hibike! mého pomyslnému "hudebního trůnu" v podstatě ani nedotklo takže u mě jen horší 4*, ale fanouškům hudby a hudebních anime bych to klidně doporučil. 7/10 (24.01.2020)

Animace je opět velmi dobrá a i hudební stránku to má velmi slušnou, takže oproti první sérii žádná velká změna. Navíc se vše mnohem více soustředí na vztahy v kapele, řešení nejrůznějších malých i velkých problémů a to v celkem vyvážené míře s přípravou na další koncerty. Takže ten poměr mezi hudbou a vším ostatním je zde mnohem lépe namíchaný. Navíc styl jak se hrdinky s problémy vypořádávají působí dosti reálně, takže nemám problém tomuhle anime uvěřit. Jde hlavně o to, že to není o tom, že by hlavní hrdinka nějak sama vyřešila všechny problémy v kapele, ono se to většinou řeší tak nějak rozumně samo, nebo s pomocí různých dalších členů kapely a hlavní hrdinka to vše prožívá a přežívá a já vidím vše jejíma očima. Navíc se do spousty situací sama dle svých možností zapojí. Zkrátka je to hodně reálné, informace k jednotlivým problémům dostávám pozvolna, stejně jako je postupně zjišťuje Kumiko. Navíc i všechny ty pocity a city, které se tady objevují, emoce a náklonnost mezi jednotlivými postavami jsou místy velmi komplikované a nejednoznačné, stejně jako tomu u emocí mladých lidí, kteří se teprve poznávají, asi má být... Takže tohle dílo na mě působí jako velmi reálné, propracované a velmi dobře zpracované. Ve výsledku rozhodně spokojenost a takhle nějak si představuji dílo z kategorie "slice of life" a tak hlavně díky vyváženějšímu poměru (oproti první sérii) mezi tím běžným životem a životem ve školní kapele, kde je to hlavně o té hudbě a také díky velmi dobře zvládnutému zakončení, je můj celkový dojem docela vysoko. 8,5/10 (13.10.2016)