Neohlížej se, jde za námi kůň!

Bezbarvá výchovná agitka. 1) 13letý Jan Potměšil (Petr, chce motokáru) a rovněž 13letý Kamil Roedl (Pavel, bere i koně) sbírají starý papír. 2) Snímek obsahuje vskutku podivné okamžiky. Policista oznámí rodině, že otec měl nehodu. Všichni ho jdou navštívit do nemocnice. On ukazuje, co dostal od Závodní rady ROH (fotoaparát) a od Československé státní pojišťovny (obálku plnou peněz). I když uvážíme, že návštěvní dny byly pouze středa a neděle a že tedy mezi úrazem a návštěvou mohlo uplynout několik dní, reakce odborů i vypořádání nároku pojišťovnou byly vskutku bleskové. 3) Bez zajímavosti není ani skutečnost, že všichni v rodině řidiče sanitky a poštovní doručovatelky hrají na hudební nástroje. 4) Na koncertě Velké slevové loterie (!) sedí skoro všechny děti v pionýrských krojích. (27.04.2019)

Strýček Jedlička, sběr starého papíru, Škoda 120, závodní motokára, pionýrský šátek na krku a Věra Špinarová na zdi......dětský socialismus dle příručky Milana Klusáka "Kultura pro rok 1979". Se zmiňovanými atributy se zkrátka musí počítat, ta doba byla taková a my už s tím nehneme ani kdybychom chytli zlatou rybku a další dvě bronzové. Ale Hanibalova (neplést s kartaginským vojevůdcem :D) konina patří do skupiny těch, kteří překonaly nástrahy času a svým nešťastným způsobem patří mezi klasiku. No schválně, zastavte na ulici deset lidí s anketou " Neohlížej se, jde za námi....." doplňte. (03.04.2015)

Dva mladí kluci v době normalizace, velká sběrová loterie, kůň, závodní motokára, sousedské problémy, pionýři, Věra Špinarova a strýček Jedlička, herecké výkony tedy zrovna nic moc, lehký námět od Zdeňka Mahlera, ale celkem poněkud těžkopádná realizace. Suma-sumárum, v dnešní době už lehce podprůměrná komedie, určená především mladým a neznalým divákům (nebo takhle-spíše pamětníkům) a jejímu trpělivému rodičstvu. Mě tedy nikdy moc nevzala, ani jako mladého. 1,5/5*. (28.07.2007)

"Stačí pohled a už jsem zase napumpovanej." Rodinná komedie vyprávějící o dvou bratrech, společně toužících po nedosažitelné výhře, jejichž touhu náhle rozdělí zjištění, že každý z nich vlastně touží po něčem jiném. A je určitě dobře, že vytouženou cenu nevyhráli, jelikož byli dva, zatímco výhra byla jen jedna, a protože by pak ani tajemná dívka s ohonem nezískala to, po čem nejvíc toužila, stejně jako jeden z bratrů Pavel, který si svou touhu uvědomil až mnohem později. Nehledě na fakt, že kdyby bratři chtěli vyhrát koně a ne motokáru, chodili by se koukat do výlohy obchodního domu Kotva na vystaveného hřebce a film by se jmenoval "Neohlížej se, jede za námi motokára". Ve snímku, však hlavně excelují představitelé dětských rolí s jejich přesvědčivostí i přirozeností a je velká škoda, jak málo víme třeba o Petře Dvořákové v roli "Mihule", nebo o Zoře Vesecké, představitelky dívky s ohonem o které se ví jen to, že je z ní zubařka. (25.10.2015)

Kde jsou ty časy, kdy se nadšeně sbíral starý papír a vyhrávala se za něj motokára, anebo v tomto případě pěkný hřebec. Dva kluci snili o jízdě právě na takové motokáře, ale místo toho mají na dvoře koně. Co s ním? Před sousedy to stejně jednou praskne a věčně ho držet v takových podmínkách také nelze. Komedie pro celou rodinu, ale už tak nějak časem a věkem překonaná, přesto se v pravidelných intervalech stále vracející na televizní obrazovky. Klady: originální příběh, adekvátní herecké obsazení, řemeslně dobře natočeno. Zápory: film úplně mimo na dnešní dobu, příběh se nikam moc neposouvá a od poloviny stagnuje, jednotvárné prostředí, nezdolný soci(ální)alistický optimismus, co se starým papírem. Hodnocení: 40% (11.02.2013)