Umřít na lásku

Tohle drama mě silně pohltilo. A nejen pohltilo, ale i spolehlivě zasáhlo, způsobilo několikrát tíseň na duši a s vyvrcholením málem i totálně rozsekalo na kousky. I s odstupem týdne se ve mě při vzpomínce na něj pořád vynářejí silné dojmy. Umřít na lásku je případ filmu, který na pozadí volně inspirovaného příběhu zrcadlí atmosféru a dopad konkrétní historické události, ale jeho příběh zároveň má obrovský přesah i mimo dobové reálie a krajinu vzniku. Malá velká lidská tragedie, způsobena lidskými předsudky, nedostatkem tolerance, zaslepenou justicí a tíhou aktuální společenské situace koncem 60. let, která aktivním účastníkům revolučního hnutí po jeho potlačení nepřála zjevně ani ve svobodně smýšlející kapitalistické Francii. Drama lásky, proti které se spikla rodina i celá společnost. Už ani nevím, zda mě více zruinoval despotický přístup otce k dospívajícímu synovi nebo celý, silně zaujatý, soudní proces vůči učitelky zúčastněné v protestní bouři. Každopádně se André Cayattemu podařilo natočit mimořádný mnohavrstvý snímek, který na vás zapůsobí uvnitř rodinným dramatem stejně jako tím politickým. Cayatte se nebál poukázat na těžké slabiny společnosti a justice, i za cenu velkému odporu proti tomuto snímku ze strany části veřejnosti, za co si zaslouží poklonu... Film, který se pro nízký počet hodnotících nedostal do zdejšího žebříčku, ale v tom mém by byl hodně vysoko. Pro mě dosud asi nejsilnější zážitek z filmografie Annie Girardotové, s jedním ze životních výkonů paní herečky, který u mě předčil i legendární Prožít si své peklo od stejného režiséra. 95% (31.01.2021)

Tomu říkám dámy a pánové poctivé drama. Cayatte byl sice komplikovanější osobnost, ale možná díky tomu jaký to byl člověk uměl dokonale ztvárnit takovéto příběhy. Vynikajcí herecké výkony všech zůčastněných (i těch neznámých viz. herec co hrál Gerardova otce) a výborná kritika francouzské justice. Velmi propracované jsou i charaktery hlavních postav, jako příklad mohu uvést změnu Daniele a hysterický záchvat Gerarda v blázinci. Snad nejlépe je ovšem napsaná záporná postava, Gerardova otce. Člověka, který je schopný ze svého syna udělat blázna a postrach společnosti. Mohl klidně dostat v příběhu víc prostoru, těžko říct jak zajímavé by to pak ještě bylo. Ale shánění se vyplatilo, dávám 5. (25.02.2017)

Vztah učitelky a nedospělého žáka by si asi vysloužil mnoho odsudků a nesympatií ze strany veřejnosti i v současné době, předpokládám, že ani dnešní rodiče by pro synovu volbu příliš nadšení nesdíleli. V případě Daniele a Gérarda se ale nepochopení a odsudky ze strany Gérardovy rodiny a celé společnosti mění na tvrdý a nenávistný hon na oba zamilované, který ani jejich velká vzájemná láska nemůže ustát. Annie Girardot a Bruno Pradal vytvořili ve filmu vyjímečnou dvojici, u které člověk vnímá spíše mimořádnou souhru jejich osobností a pohodové souznění jejich vztahu než nějaký ten podružný věkový rozdíl. (01.03.2017)

Radši mám Sňatek bez domova, kde jsou obě poloviny zakázané romance velice sexy a do ošemetné situace se montují jen puritáni, a ne i politika, masmédia a společnost. Příběh je ale silný, tragický a solidně natočený a Annie Girardot hraje velmi procítěně. Problém jsem měla s tím věžákem – jejím hereckým partnerem. Pokud tohle byla nejrychlejší spermie, hrůza pomyslet, co by vyrostlo z těch pomalejších. Fakt je strašnej. Z filmu mi bylo smutno. I nejvytrvalejší odvaha jednou klesne, když je palba příliš dlouhá a umřít na lásku je vznešené a krásné, jenže to zatraceně moc bolí. (titulky zde) (27.02.2017)

Strhující psychologické drama zamilovaného páru (učitelky a studenta) s drtivým dopadem, ať už to jedna bere z jakékoli strany, láska vs. nenávist (rodiče) či zdravý selský rozum vs. státní úřady (diagnóza od lékaře, který pacienta nikdy neviděl a do kluka na té klinice sypali snad vše, co našli, děs). Zcela zapomenutá filmová perla s krásným hereckým obsazením, myšlenkou a ani nadčasovost se snímku nedá upřít, poklona.. (08.02.2020)