Umřít na lásku

U tohoto filmu jsem si víc než jinde uvědomil tu klišovitost typologie obsazování herců. Záporné postavy musí vypadat odpudivě a tvářit se záporně. Tady: náhradnice za Girardotovou ve škole byla šeredná ženská. Od sociální pracovnice by člověk kůrku nevzal. Gerardův otec byl doslova karikatura člověka a vzhledem i chováním s realitou neměl nic  společného. Ředitel školy: upjatý snob. Jen Girardotová, Pradal a jejich kamarádi byli krásní lidé. Občas přemýšlím, proč někdy Radovan Lukavský nezahrál sadistického vraha. Asi by na to neměl, nebo to žádného režiséra nenapadlo. (22.12.2023)

Strhující film odhalující a tvrdě kritizující bigotnost a netoleranci francouzské společnosti v krystalicky čisté podobě, kdy se státní úředníci zaštiťují morálkou a vahou svých úřadů ve slepé víře, že násilím udrží staré a přežité pořádky v revolučním květnovém období roku 1968. Proti tomu stojí vztah profesorky a jejího studenta, kteří jsou odhodlání bojovat za svou lásku navzdory bigotnímu systému, který perfektně ztvárnil François Simon v roli Gérardova otce. Postupná proměna profesorky Daniele Guénot (Annie Girardot) byla famózní, životná a v důsledku tragická. André Cayatte je známým kritikem těchto poměrů, které dokázal mistrně přenášet na filmová plátna a vzbuzovat hluboké emoce. Úžasný filmový zážitek, který si rád znovu pustím. (14.12.2014)

Vztah učitelky a nedospělého žáka by si asi vysloužil mnoho odsudků a nesympatií ze strany veřejnosti i v současné době, předpokládám, že ani dnešní rodiče by pro synovu volbu příliš nadšení nesdíleli. V případě Daniele a Gérarda se ale nepochopení a odsudky ze strany Gérardovy rodiny a celé společnosti mění na tvrdý a nenávistný hon na oba zamilované, který ani jejich velká vzájemná láska nemůže ustát. Annie Girardot a Bruno Pradal vytvořili ve filmu vyjímečnou dvojici, u které člověk vnímá spíše mimořádnou souhru jejich osobností a pohodové souznění jejich vztahu než nějaký ten podružný věkový rozdíl. (01.03.2017)

Ach ta lidská netolerance, směšné předsudky, zadupávání do země toho nejkrásnějšího na světě, čemu se říká láska. A že tam byl věkový rozdíl? Vždyť to nebyl už desetiletý kluk a přesně věděl, co dělá, proč miluje Daniele a ta buzerace ze všech stran, včetně psychiatrie a vězení, to bylo i na mě moc. O právním systému ve Francii se píše možná kladně v novinách, ale nenechte se mýlit, je to tam stejné i dnes, jen možná v jiných případech, kde jsou pošlapávána lidská práva. Vím o tom své. Bylo vidět jak nesnesitelné to bylo pro oba, ty úprky, pryč od lidí, aby mohli být alespoň chviličku spolu a mohli se obejmout, políbit, říkat si něžná slůvka............. Ale láska je nejen krásná, ale mnohdy bolí do morku kostí a to byl tenhle případ. Neudržitelně dlouho nešlo držet se okraje hluboké propasti a tak to Daniele vyřešila pro ni v tu danou chvíli jediným možným východiskem. Perlu francouzské kinematografie s kouzelnou Annie a mně neznámého Bruna určitě doporučuji zhlédnout. (02.03.2017)

Tohle drama mě silně pohltilo. A nejen pohltilo, ale i spolehlivě zasáhlo, způsobilo několikrát tíseň na duši a s vyvrcholením málem i totálně rozsekalo na kousky. I s odstupem týdne se ve mě při vzpomínce na něj pořád vynářejí silné dojmy. Umřít na lásku je případ filmu, který na pozadí volně inspirovaného příběhu zrcadlí atmosféru a dopad konkrétní historické události, ale jeho příběh zároveň má obrovský přesah i mimo dobové reálie a krajinu vzniku. Malá velká lidská tragedie, způsobena lidskými předsudky, nedostatkem tolerance, zaslepenou justicí a tíhou aktuální společenské situace koncem 60. let, která aktivním účastníkům revolučního hnutí po jeho potlačení nepřála zjevně ani ve svobodně smýšlející kapitalistické Francii. Drama lásky, proti které se spikla rodina i celá společnost. Už ani nevím, zda mě více zruinoval despotický přístup otce k dospívajícímu synovi nebo celý, silně zaujatý, soudní proces vůči učitelky zúčastněné v protestní bouři. Každopádně se André Cayattemu podařilo natočit mimořádný mnohavrstvý snímek, který na vás zapůsobí uvnitř rodinným dramatem stejně jako tím politickým. Cayatte se nebál poukázat na těžké slabiny společnosti a justice, i za cenu velkému odporu proti tomuto snímku ze strany části veřejnosti, za co si zaslouží poklonu... Film, který se pro nízký počet hodnotících nedostal do zdejšího žebříčku, ale v tom mém by byl hodně vysoko. Pro mě dosud asi nejsilnější zážitek z filmografie Annie Girardotové, s jedním ze životních výkonů paní herečky, který u mě předčil i legendární Prožít si své peklo od stejného režiséra. 95% (31.01.2021)