One Punch Man

1. série - 80% - Masová obliba jednostranného akčňáku mi vrtala hlavou zhruba do konce první epizody. Způsob, jakým se Saitama shazuje, je ale natolik neodolatelný, že jsem mu začal propadat taky. Brzy se totiž začnou klubat parodie na superhrdinské souboje, na neporazitelná monstra, na žebříčky nejrůznějších schopností nebo na trénink nepředstavitelné síly. A když se všechno semele v parádním vizuálu a nečekaných hláškách za účasti bezelstně zapáleného Genose, funguje to skvěle. Jediné, co mi chybí, je nějaký druhý plán, který by pomáhal neustálé nadsazenosti a potrefenosti dohrát i jiné věci než samotnou akci, ale zároveň si uvědomuji, že by byl i trochu hřích babrat se v něčem, co úspěšně šlape samo o sobě. (06.06.2016)

První epizody mi přišel zajímavější nápad než samotný seriál a k dalším dílům jsem se musel prokousávat. Ale nakonec jsem mu stejně propadl a od čtvrtého dílu jsem si je pouštěl automaticky. I když by se mohlo zdát, že akce bude jednotvárná, tak tomu tak není, jelikož se představí spousta rozmanitých protivníků i hrdinů, z nichž je spousta často bizarní. Z toho plyne i nenásilný, i když ne zrovna sofistikovaný humor, je to však bohatě vynahrazováno parodováním superhrdinských klišé. A potitulkové scény byly příjemným bonusem. (Netflix) (29.06.2018)

Když jsem několika známým představil One Punch Mana jako mangu/anime, kde hlavní hrdina skolí všechny na jeden úder, setkal jsem se jen s krčením rameny. To mě vedlo k uvědomění si, v čem spočívá skutečná síla tohoto titulu. Není to skoro vůbec o tom, koho všeho dokáže Saitama rozdrtit. Je to o správné vyváženosti humoru, Saitamovy povahy, zasazení hrdiny do prostředí „kariérního růstu“ a pak samozřejmě nějaké té akce (která, jak už název napovídá, skoro skončí dříve, než vůbec začne). Konečně se zas za nějakou dobu povedlo udělat jedno anime, kde nebyly tucty chyb a klišé a mohl jsem se do toho skutečně ponořit. (19.02.2016)

Tak tu máme jedno z nejlepších anime roku 2015. Originální a zajímavé postavy v čele s hlavním hrdinou Saitamou, parádní humor, skvěle zvolený voicecasting a nesmím zapomenout na skvělý rytmický soundtrack. Dohromady tvoří úžasnou parodii na všemožné superhrdiny a pomáhá tomu i styl animace odkazující na anime z 80s. Doporučuji každému fandovi superhrdinů. 85% (28.01.2016)

Chytrá hra (nejen) s pravidly šónenů. One-Punch Man vytváří dvě hrdinské pozice, v té první je unavený protagonista Saitama, který marně hledá vhodného soupeře, protože každého porazí jednou ranou. Není tak tím, kdo by žánrová pravidla následoval, ale naopak z nich vystupuje a ironicky je glosuje. A kyborg Genos zase poskytuje prostor k tomu pravému šónenovskému vývoji, takže tradiční divák rozhodně neostrouhá. Ale kromě toho, že jde o poměrně vtipnou parodii (zesměšní se Rocky 4, Dragon Ball, ale i Kamen Rider) s takřka geniálním pointováním gagů, vede OPM dialog i s obecnějšími schématy japonské populární kultury. V průběhu se tak objeví maniakální vědci a jejich výtvory, genetičtí mutanti, národy podzemních monster, cukamotovsky deformovaná těla, války gangů nebo nindžové. A každý z těchto rámců je na jedné straně naplněn – diváci dostanou plnohodnotné souboje a dozví se víc o původu nepřátel –, ale také zesměšněn z pozice znuděného a nezničitelného hrdiny. K téhle obecnosti nás vede i samotný seriál tím, jak pojmenovává součásti fikčního světa. Města se prostě jmenují Město-A či Město-Z, útoky třeba "obyčejná pěst" a nepřátelé podle toho, jaké zvíře připomínají. Saitamu atakuje Komáří žena, Žabí muž nebo Král džungle. // Spíš než k banální šónen parodii má One-Punch Man blíž k tomu, jak nakládá Hitoši Macumoto s kaiju eiga v Big Man Japan. (07.03.2019)