One Punch Man

První epizody mi přišel zajímavější nápad než samotný seriál a k dalším dílům jsem se musel prokousávat. Ale nakonec jsem mu stejně propadl a od čtvrtého dílu jsem si je pouštěl automaticky. I když by se mohlo zdát, že akce bude jednotvárná, tak tomu tak není, jelikož se představí spousta rozmanitých protivníků i hrdinů, z nichž je spousta často bizarní. Z toho plyne i nenásilný, i když ne zrovna sofistikovaný humor, je to však bohatě vynahrazováno parodováním superhrdinských klišé. A potitulkové scény byly příjemným bonusem. (Netflix) (29.06.2018)

První epizody mi přišel zajímavější nápad než samotný seriál a k dalším dílům jsem se musel prokousávat. Ale nakonec jsem mu propadl a od čtvrtého dílu jsem si je pouštěl automaticky. I když by se mohlo zdát, že akce bude jednotvárná, tak tomu tak není, jelikož se představí spousta rozmanitých protivníků i hrdinů, z nichž spousta vyniká bizarností. Z toho plyne i nenásilný, i když ne zrovna sofistikovaný, humor, je to však bohatě vynahrazováno parodováním superhrdinských klišé. A potitulkové scény byly příjemným bonusem. (Netflix) (01.09.2020)

Neuvěřitelné, jak se takhle jednoduchý koncept, kdy týpek dá prostě každého na jednu ránu, dá zpracovat, že ani po 12 dílech nepřijde otravný. Holt správná porce absurdního humoru a dobře napsaných postav ... stačí kouknout na první díl a budete vědět, zda tento seriál budete adorovat či nenávidět. Já se bavil královsky, a nemůžu se dočkat dalšího nášupu z tohoto superhrdinského univerza ! (06.07.2017)

1. série - 80% - Masová obliba jednostranného akčňáku mi vrtala hlavou zhruba do konce první epizody. Způsob, jakým se Saitama shazuje, je ale natolik neodolatelný, že jsem mu začal propadat taky. Brzy se totiž začnou klubat parodie na superhrdinské souboje, na neporazitelná monstra, na žebříčky nejrůznějších schopností nebo na trénink nepředstavitelné síly. A když se všechno semele v parádním vizuálu a nečekaných hláškách za účasti bezelstně zapáleného Genose, funguje to skvěle. Jediné, co mi chybí, je nějaký druhý plán, který by pomáhal neustálé nadsazenosti a potrefenosti dohrát i jiné věci než samotnou akci, ale zároveň si uvědomuji, že by byl i trochu hřích babrat se v něčem, co úspěšně šlape samo o sobě. (06.06.2016)

Chytrá hra (nejen) s pravidly šónenů. One-Punch Man vytváří dvě hrdinské pozice, v té první je unavený protagonista Saitama, který marně hledá vhodného soupeře, protože každého porazí jednou ranou. Není tak tím, kdo by žánrová pravidla následoval, ale naopak z nich vystupuje a ironicky je glosuje. A kyborg Genos zase poskytuje prostor k tomu pravému šónenovskému vývoji, takže tradiční divák rozhodně neostrouhá. Ale kromě toho, že jde o poměrně vtipnou parodii (zesměšní se Rocky 4, Dragon Ball, ale i Kamen Rider) s takřka geniálním pointováním gagů, vede OPM dialog i s obecnějšími schématy japonské populární kultury. V průběhu se tak objeví maniakální vědci a jejich výtvory, genetičtí mutanti, národy podzemních monster, cukamotovsky deformovaná těla, války gangů nebo nindžové. A každý z těchto rámců je na jedné straně naplněn – diváci dostanou plnohodnotné souboje a dozví se víc o původu nepřátel –, ale také zesměšněn z pozice znuděného a nezničitelného hrdiny. K téhle obecnosti nás vede i samotný seriál tím, jak pojmenovává součásti fikčního světa. Města se prostě jmenují Město-A či Město-Z, útoky třeba "obyčejná pěst" a nepřátelé podle toho, jaké zvíře připomínají. Saitamu atakuje Komáří žena, Žabí muž nebo Král džungle. // Spíš než k banální šónen parodii má One-Punch Man blíž k tomu, jak nakládá Hitoši Macumoto s kaiju eiga v Big Man Japan. (07.03.2019)