Stávka na neistotu

Bál jsem se a přistupoval k Big Short velmi skepticky a s obavami, vzhledem k zmínkám o silně popisné ekonomické složce a taky kvůli tomu, o čem film měl pojednávat - hospodářské krize a jejich rekonstrukce, přes jejich zásadnost pro svět, nejsou něco, na co bych se zrovna s nadšením chtěl dívat víc jak 5 minut. Ale rozhodl jsem se to zkusit. No, tento pro mě no-name režisér nakonec ohromně překvapil. Ne že bych z většiny ekonomických pojmů a výrazů, postupů a smyček, které jsou komentovány a taky využívány pro děj, byl příliš moudrý, ale i díky velmi vtipným a originálním vstupům celebrit v čele s již teď kultovní scénou Margot Robbie v bublinkové koupeli (čím navazuje na svou nezapomenutelnost jako vrcholové ozdoby filmu na Vlka) jsem pochopil dost (základ) na to, abych měl v jistých okamžicích pocit, že sleduji buď opravdu velkou satiru nebo parodii na americké finančnictví nebo děsivě autentický hororový příběh. Samozřejmě byl správný druhý pocit. A tak přes to, jak uvolněný a ztřeštěně laděný tento film je, doslova prosycený situačním, obrazovým, dokonce i hudebním humorem, hyperaktivně, cynicky sdělující divákovi všechny ty šílenosti (doslova šílenosti, nakonec jsou paradoxně ale hlavní postavy nejvíc normální, i když rozhodně nejsou žádní hrdinové bez bázně a hany), které vedly k osudovému pádu světového hospodářství, je to prvořadě uvědomělá a bolestivá ukázka toho, že peníze dělají z lidí hovada. A taky že v americkém peněžním sektoru je zvlášť obrovský počet debilů (ne že bych byl příliš optimistický o tom, že ve většině ostatních zemí je to lepší). Občas mi málem spolu se Stevem Carellem naskakovala vyrážka, když jsem sledoval, jak i mezi úplnými špičkami bankovnictví, ekonomiky a trhu, se nacházejí zcela nezodpovědní, sebestřední, jen miliónů chtiví lidé, přistupující k tvorbě státního rozpočtu jako k hraní si na pískovišti s lego figurkami - lidmi. A to se samozřejmě předává dál do nižších stupňů zodpovědnosti a celá ta pyramida je tak prohnilá, že netřeba mnoho úsilí a vše padá. Je mi jasné, že některé části filmu mohly být do jisté míry ovlivněny McKayovým politickým postojem či jeho pohledem na věc, ale nemyslím si, že by tu někdy došlo k záměrné manipulaci, vlastně bych byl nejraději kdyby celý film byl jen nějakou tou satirou nebo i kdyby ne, aspoň by byl pravdivý ten vtip v závěru. Ale to by byla utopie. Nicméně děkuji filmu nejen za rozšíření mých znalostí a obzorů, ale taky za to, jak zábavné a dobře zahrané to bylo. Co se zobrazení osudů konkrétních osob, které to předvídaly, týče, bylo to opravdu tak bravurně zábavně podané, že věřím, že by pro některé lidi mohl být tento film jenom výbornou, originální komedií. Formálně je to pecka, obsahově je to pecka. Herecká esa jsou peckoidně využitá, ať už jde o další oscarový výkon Christiana Balea, hrajícího autistického asociála se skleněným okem nebo o Stevea Carrela, který si agresivního, psychicky labilního bojovníka proti korporacím zřetelně vychutnával a podal jeden ze svých nejlepších výkonů v kariéře. Pobavil i občas se zjevující vousatý Brad Pitt, Ryan Gosling naopak hrál čistokrevné hovado, ale na té osvícenější straně. Takže tato kombinace hraného dokumentu, prokládaného celebritami, statickými fotkami, prezentacemi, hudebními klipy, dynamickými a ulítlými dialogy prostě fungovala náramně. A 130 minut nakonec uteklo překvapivě rychle. Kdybych tak ještě rozuměl více jako 50% toho, co se říkalo, šel bych v hodnocení výš. Takto 8/10 a možná překvapení roku. (01.03.2016) (menej) (viac)