Stávka na neistotu

Shortujeme o sto šest, swapujeme CDO na druhou, vytvoříme tranše sekuritizací a miliony jsou v kapse! Filmy s podobným tématem nedokázaly látku podat tak přístupně a záživně dohromady. ///Snímek je naplněn vtipnými hláškami, vzrušenými výkřiky a opepřenou hantýrkou amerických finančníků. Kapitolou samou pro sebe je vizáž aktérů, která je svou přehnaností skoro až podvratná. Pitt má ohavný účes s brýlemi á la „strýček pedo“, Gosling tmavou paruku a solárkový mejkap, Carell ošklivě odbarvené obočí a světlou kštici, jednooký Bale pak naducanou parukou ve stylu devadesátek. Světoví hezounci tak dobrovolně podstoupili zohyzdění. Vyprávění jako kdyby za hlavní postavu zvolilo swap úvěrového selhání (CDS), kterému sekunduje zajištěná dluhová obligace (CDO) a vyvrcholením běžných narativních vzorců, kdy se například dvojice dá dohromady nebo se vypátrá vrah, je nalezení viníka, kterým je zcela nehmatatelná syntetická CDO. Postavy tak slouží spíše jako vysvětlovači událostí, které se kolem nich v zatím abstraktním světě financí odehrávají. Vzájemně si vysvětlují složité operace (a tím i nám), což graduje, když se Goslingova postava otočí do kamery a začne oslovovat přímo diváky./// S dravým stylem filmu úzce souvisí právě kamera, která velice rychle snímá aktéry, a to hlavně v polodetailech. Styl kameramana Ackroyda je okamžitě rozpoznatelný a citlivému pozorovateli se může zvednout žaludek jako třeba u Letu číslo 93 nebo Kapitána Phillipse. Kamera během scén zaostřuje a pátrá, jako kdyby se nejednalo o předem secvičené scény. Dojem autenticity zvyšuje použití skutečných záběrů různých osobností, opuštěných domů a živořících lidí, kteří v důsledku krize přišli o dům, práci nebo obojí. Rychlý střih v kombinaci se zoomováním vyvolává dojem okamžitého a nepřipraveného zachycení události jako v dokumentech, čemuž nahrává i určitá míra improvizace, kterou McKay hercům dovolil.¨/// Jeden z nej filmů roku 2016. [Kino] (20.01.2019)

Pro mě to byla chvílemi oblast sci fi, ale obeznalý divák s výrazy týkající se různých finančních machinací si musel na100% pochutnat. Pro mě bylo podstatné, že o tom vím asi jako mnozí už dlouho a že to lepší nebude, je nad slunce jasný. Kluci hráli výborně a docela by mě zajímalo, jestli věděli s naprostou jistotou v některých částech, která bije? (21.12.2016)

The Big Short nie je pre všetkých. Ani bežný študentík ekonomiky nemusí chápať zložité pojmy, nie to ešte obyčajný človek. Našťastie režisér Adam McKay zvolil úžasnú cestičku vysvetľovania pojmov cez šikovne strihané epizódky celebrít, ktoré vám v kúpeľni, v kuchyni či pri hazardnom stole vysvetlia na pár príkladoch, čo sa deje na pozadí bánk. Je to efektívny a skvostný režisérsky nápad, ktorý napomáha pochopiť či utvrdiť si vlastné tipy. Náročná tématika však nespomaľuje rýchle tempo 130 minútovej dokonalosti. Hoci sa The Big Short tvári ako bežná konverzačná dráma/komédia, v skutočnosti je dravá a napínavá. Má skvelý strih, lebo McKay strieda pohľad na snaženie troch-štyroch skupín v istom čase a celý prvý akt skôr tápate v ich spoznávaní a triedení pováh či motivácií. Potom sa naplno rozbehne zápletka, odkrývate nitky systému ako v napínavom trileri a netrpezlivo čakáte na moment krachu. Stávke na istotu nechýba humor, hoci nechápem jeho zaradenie na Zlatých Glóboch medzi komédie. Predsa len je to skutočný príbeh, kvôli ktorému prišli milióny ľudí o prácu a aj o život, pretože po krachu spáchali samovraždu. A najväčšia "sranda" je, že sa to ide stať znovu. (01.06.2019)

„Truth is like a poetry. And most people fucking hate poetry...“ Peníze nejsou jako pára nad hrncem. Pokud někde zmizí, na jiném místě se zase objeví a vy, hluboko v srdci čekajíc na konec světa, tam můžete být. Jen pak prosím kvůli důstojnosti těch chudších netancujte.. V salvách finančních terminologií a spekulantského žargonu se bude dokonale orientovat asi jen pár vyvolených, ale ten celkový obraz morální pustiny nemůže minout nikoho. Podobně zábavně jako v šelmě z Wall Streetu se ukazuje, jak sexy mohou být peníze těch druhých, nicméně u Big Short si cením důraznější přítomnosti apelu, že tudy by cesta vést neměla. Miluji poezii… (22.04.2016)

Utopeno ve vlastních ambicích. Tvůrci tak moc chtějí být autory dravého budíčku, až jsou v jádru téměř nesledovatelní. Celému ekonomickému vyřvávání chybí větší dramatický oblouk, jenž popoháněl třeba Vlka z Wall Street, kterého scénáristé (nejen vzhledem k všudypřítomné a až příliš agresivní satiře) očividně adorují. I tady probliknou nějaké osobní příběhy, ale vzhledem k rozmělnění pozornosti mezi desítku iniciátorů vyšumí do ztracena. Chápu, že když se přes dvě hodiny řeší ekonomika a hypotéky na sto a jeden způsob, musíme se ponořit do odborných termínů, ale tolik jich vážně nebylo potřeba. Neustálé rozpitvávání dalších a dalších budoucích finančních katastrof už ve finální třetině vyloženě ubíjí, aniž by děj někam posunulo a jen ho znovu nasměruje do scenáristické zákruty, ve které už předtím několikrát byl. Už dlouho mě tak nemrzelo, že herci (v tomto případě chameleonský Bale a explodující Carell) hrají do plných, aniž by mě jakkoli zajímaly důsledky činů jejich charakterů. (06.01.2016)