Amy

Ukázkový případ toho jak dokument v žádném případě nedělat. Vždy se mě líbily dokumenty, které o dotyčném, dotyčné nebo o dotyčné události dokázaly poutavě vyprávět, že člověk dostal chuť pídit se po dalších informacích. U Amy má člověk stejnou chuť pátrat, ale spíše po tom aby se vůbec cokoliv dozvěděl. Dokument mu totiž nabídne jen to že koukáme na naivní nafoukanou stár, která si kousek po kousku kope svůj vlastní hrob a je plně neschopná poslouchat ty správné rady. Takže zde máme talentovanou zmatenou alkoholičku nebo feťačku s hlasem jako zvon, která by toho v případě jiné výchovy dokázala pravděpodobně mnohem více. Nechme ale kritiku hlavní postavy. Nemusí nás ani zajímat čí POMNÍK vlastně sledujeme, jde hlavně o to jakým stylem se to celé dokáže prodat. Asif Kapadia pohořel na celé čáře. Buď vytřídil ten nesprávný filmový materiál nebo zkrátka nebylo kde a z čeho brát a tak jedinými trošku zajímavějšími situacemi bylo když Amy odmítla zpívat na koncertu v Bělehradě a pak záběr, ve kterém si dává pěkně panáčka v nočním Londýně u pouličního stánku. (02.10.2018)

Zapneš film a strhne se uragán videí i dost nekvalitních a prvních 10 minut jsi mimo než se pořádně zorientuješ. A takhle běží celý dokument, jen s rozdílem že časem jsou videa lepší a lepší. Docela jsem valil oči, když jsem zjistil, že to má neuvěřitelných 128 min, ale nějak záhadně jsem to přežil. Možná by si to zasloužilo o chlup lepší hodnocení, ale nejsem cílovka a ani fanoušek Amy. Jediný důvod, proč jsem tento snímek shlédnul je, že jsem to měl ve filmové výzvě. Takže tak a doporučení se zdržuji. (06.01.2017)

Poutavý dokument, který přibližuje těžký život Amy Winehouse a vysvětluje tak její depresivní hudební tvorbu, která ale byla nesmírně působivá. Stejně působivý je i daný dokument, který bez příkras přibližuje osudy této mimořádné umělkyně, která nás opustila zbytečně brzy a hudebnímu showbyznysu hodně chybí. (01.04.2021)

Omnoho citlivejšie a lepšie poskladaný dokument ako podobný projekt o Kurtovi Cobainovi. Skutočne sa dočkáme toho, čo distribútor sľúbil, nezverejnené archívne zábery pekne skladajú mozaiku Amyho života. Bol to veľký talent, škoda že stretla nesprávnych ľudí a dala sa vtiahnuť do niečoho, čo zabíja. Novinárske vpády do jej života snáď boli jedinou vecou, čo ma skutočne naštvalo na dokumente, ale tie hyeny pôsobia doteraz len preto, aby zarobili na cudzom nešťastí a následne 5 minút päť minút po smrti slávneho človeka píšu pokrytecky, aký veľký človek to bol. To je na grc. Z toho koncertu v Belehrade mi bolo trápne aj za ňu. A keď sa redaktorka sa potom trefne spýtala: "Prečo ju manažéri nechávajú vystupovať, keď má očividne problém?", to hovorí za všetko. (18.11.2015)

Ach jo, taková talentovaná a krásná ženská! Amy byl přesně ten typ člověka, z něhož jeho vlastní temperament dělal osobnost, ale zároveň byl i stejnou měrou destruktivní. Vím, o čem mluvím, na vlastní kůži jsem tohle zažil. Amy byla odjaživa tak trochu střevo, avšak brzy se ukázalo jak velký talent v ní dřímá. Bohužel však byla takový ten klasický self-trable maker, který dokázal z řetězce údálostí vzít hlavně to špatné a už se to vezlo. Nešťastná láska, kompenzace prací a showbyznysem. Alkohol a porucha příjmu potravy. Koncerty, tours, desky, jedna Grammy za druhou. Do toho drogově závislý manžel a jeho následné uvěznění. Další kolotoč chlastu a drog, mediální tlak a nekonečná spirála osobnostního propadu. S odstupem času se to jeví jako zcela jasná křivka cesty do pekla. Nevím, jestli se něčemu takovému dá zabránit, jestli si člověk takovou cestu dobrovolně vybírá sám nebo prostě na začátku usedne na rychlodráhu a teprve po cestě zjišťuje, že nemá čím brzdit. Je strašný to říct nahlas, ale někdy je asi lepší lidi, kteří se trápí, prostě nechat jít. Tony Bennett v dokumentu říká: "Byla jednou z neopravdovějších jazzových zpěvaček, které kdy slyšel. Kdyby ještě žila, řekl bych jí: Zpomal, jsi příliž důležitá". (01.04.2017)