Ready Player One: Hra sa začína

„…celý život jsem měl strach. Až do té doby, kdy jsem zjistil, že umírám…tehdy jsem si uvědomil, že i když realita dokáže být hrozná a bolestivá, je to taky jediné místo, kde se slušně najíš. Protože realita je skutečná. Chápeš, co tím myslím?“ Hezká pohádka. A zdaleka nejen pro puberťáky, jak jsem si myslel před zhlédnutím, řadu narážek by snad ani pochopit nemohli. Nezastírám, taky jsem ani zdaleka nepobral úplně všechny odkazy (otázkou je, zda se to vůbec dá při jediném zhlédnutí, zvlášť když člověk nezná předlohu), ale to mi nezabránilo se dobře bavit (hlavně tím co bylo v OASIS, který byl podstatně zajímavější než „reál“, ovšem na celkovém zážitku se to až tak neprojevilo). Z filmu jsem cítil obrovské nadšení pro věc, které mě okamžitě nakazilo. „Nabušený“ zvuk a vizuál tomu jen dodaly. Mezi herci vládne Rylance, který nad všemi vyčnívá, a to i přesto, že nemá až tolik prostoru (potěší i podobně skromná přítomnost Pegga). A také na něm vše nestálo jako v Mostě špionů, takže u mě si Spielberg po předchozím zklamání reputaci vylepšil. (21.07.2018)

Po zhlédnutí trailerů jsem měl obavu, protože jsem většinu záběrů vůbec nepoznával a vypadalo to jen jako generický digibordel. Po zhlédnutí filmu musím říct, že obavy byly zbytečné a jde o zdařilou adaptaci (Ernest Cline by snad své dílo dobrovolně nezmrzačil). Změn oproti knize je hodně, ale jde o pochopitelné změny ve prospěch atraktivity pro filmové plátno - trikový velkofilm, ve kterém se jen hrají osmibitové hry, by asi diváky nenadchl. Takže tři hlavní úkoly jsou úplně jiné. Návštěva hotelu z filmu Shining je skvělý nápad, škoda jen, že tam nebyl Jack Nicholson se sekerou. Místo úvodního automobilového závodu ale šlo vymyslet něco lepšího, to je nejslabší část filmu. Taky scény, kdy se má Parzival poprvé setkat s živou Art3mis a Aechem, se mohly více emocionálně rozvinout a udržet diváka trochu více v napětí. Tady se prostě herci bez varování objevili na plátně a bylo hotovo. Popkulturních odkazů je tu hafo, a čím více se orientujete, tím víc se vám bude film líbit (schválně, kdo si všiml Art3misina trička Joy Division?:) Závěrečná bitva je bombastická a rozhodně doporučuji koukat v kině a ne na monitoru. No, a digibordel to sice je (většina filmu je komplet CGI), ale tentokrát se výjimečně jedná o OPODSTATNĚNÝ digibordel (jsme přece v MMORPG budoucnosti), takže cajk:) (29.03.2018)

Já nevím, no, podle mě Spielberg jenom dokazuje, že patří do starého železa. Pro artikulovanější diagnózu odkazuji na komentář uživatele xxmartinxx, jako popkulturní úšklebek odcituji Vypsanou fiXu: "Dědo, dědo, dědo, dědo, pojď do lunaparku. A děda, děda, děda, děda rezignovaně mává holí projíždějícímu vlaku." (A ačkoliv nemám příliš ve zvyku vyjadřovat se pochybně o úsudku ostatních uživatelů, tak Douglasovo prohlášení, že je to "čistší a přehlednější" než Matrix, ve mně vzbuzuje touhu vhodit do komentátorské sekce holy hand grenade.) (23.10.2018)

Velký film (nejen, ačkoliv hlavně) pro velké děti. I když jsem se snažil krotit očekávání, stejně jsem se nesmírně těšil... A nakonec jsem dostal ještě více, než v co jsem vůbec mohl doufat. Nedá se snad ani říct, že by Ready Player One bylo plné odkazů a narážek, protože ono je to celé jeden velký odkaz nebo velikonoční vejce, chcete-li. Jestli patříte k těm lidem, kteří si dejme tomu při sledování Falešné hry s králíkem Rogerem pauzovali jednotlivé scény a v obraze pak hledali všechny přítomné kreslouny, tentokrát se nejspíš upauzujete. Ale není to samozřejmě jen o odkazech. Steven Spielberg především natočil ohromně zábavný film, který co chvíli vzbuzuje nefalšované nadšení, pokud je divák naladěn na té správné vlně, a já doufám, že takových diváků bude co nejvíce. Předloze je to stále věrné - navzdory velkému počtu změn tam to srdce zůstalo a vyznění filmu je, myslím, dokonce ještě lepší než vyznění knihy, protože není tak krkolomné. (28.03.2018)

Téhle mega fetišistické velikonoční omeletě nelze odolat. Nevíc se k ní vracím stejně rád a ze stejného důvodu jako k dobré hře. Spielberg v něčem prostě nestárne. Nebo neumí dospět. Což je úplně jedno, dokud pořád umí vyprávět. I u zápletky jak z 'Goonies' se dokážu přistihnout, že se na něj už 35 let pořád těším. Komu jinému ostatně patří film, který staví popkulturu na roveň náboženství. (14.10.2018)