The House of Lost Souls
Réžia:
Jiří HanibalKamera:
Josef VanišHudba:
Evžen IllínHrajú:
Jiří Adamíra, Miroslav Zounar, Jana Štěpánková, Alexandra Myšková, Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jan Jánský, Josef Bláha, Ota Sklenčka (viac)Obsahy(1)
Za zdmi blázince je jiný svět, ale motivy pro vraždu jsou tam možná stejné jako kdekoliv jinde... V lese v Jeseníkách je nalezen zastřelený chovanec nedaleké psychiatrické léčebny Franz Moose. Smrt, na které zdánlivě nikdo nemohl mít zájem, vyšetřují kapitán Havel (J. Adamíra) a poručík Mareš (M. Zounar). Brzy se ukáže, že pachatelem musel být někdo z ústavu, odkud Moose v noci před smrtí utekl. Podezření padá na doktora Koláře (R. Brzobohatý), který nemá na osudnou hodinu alibi, ale také na primáře Holého (J. Bláha), jenž tají svůj vztah s pohlednou mladou úřednicí Rýdlovou (J. Štěpánková). Kriminalisté jen pomalu rozkrývají síť drobných indicií, z nichž kterákoliv by mohla být klíčovým vodítkem k řešení. Moose například maloval obrazy s motivem květin, které rostou právě na louce, kde později zemřel. Při každém ze svých útěků přitom z léčebny směřoval právě tam. Otázka je, co a kde tento bývalý nacistický důstojník ukrýval, a kdo kromě něj o tom věděl… (Česká televize)
(viac)Recenzie (61)
Hodně patrný rukopis zlatých 60. let československého filmu. Hodně se mi líbil Vladimír Menšík v roli lehce popleteného policisty. Celkově ale působí film z prostředí psychiatrické léčebny hodně stísněným a deprimujícím dojmem, kde na člověka všechno padá. Do toho ještě přidejte nacisty uloupené obrazy a vraždy, za kterými může stát kdokoli z personálu a máte dobrou kriminálku. ()
Jeden z pacientů psychiatrického ústavu uprchne, a jen o několik hodin později je nalezen zavražděný o několik kilometrů dál. Stop je málo, zato podezřelých - personálu v ústavu - je hned několik, jen motiv stále chybí. A když už to vypadá, že by jeden z dalších pacientů mohl něco vědět, je také nalezen mrtvý... Kdysi dávno jsem četl perfektní českou detektivku o tom, jak detektiv předstírá duševní chorobu, aby v psychiatrické léčebně nalezl pachatele několika hrůzných činů. A tak nějak jsem doufal, že tento film bude filmovým zpracováním oné knihy. To se bohužel nestalo, a navíc film působil proti oné knize, ale i proti jakékoliv jiné detektivce, docela uboze. Po filmové stránce sice film nabízí docela hutnou atmosféru (i když budování atmosféry neměl až tolik složité, protože jakékoliv zdravotnické zařízení z poloviny minulého století je depresivní samo o sobě, a blázinec dvojnásob). Jenže samotná atmosféra, byť podpořena zajímavým hereckým obsazením, film neudělá - a nudný příběh je.. přece jen nudný příběh... ()
Řada snímků 60. let je pochmurných a temných (vyjma komedií), jisté syrovosti pak přidává i černobílá kamera ve spojení s místy kakofonickou hudbou a zde i vokálem E. Olmerové. A když si připočtete prostředí blázince v kulisách bývalého kláštera, kde na každém kroku hlodá zub času a místní pacienti vzbuzují soucit i odpor, pak dokonáno jest. Tedy není to temné jako Schulhoffovy kriminálky či snímky typu Kočár do Vídně, Ucho, Smuteční slavnost a další, ale tísnivá atmosféra tu je. Snímek ovšem stojí především na hereckých výkonech, kdy si divák může naplno vychutnat výbornou starou (tehdy mladou) hereckou gardu. A nezůstane jen u jedné mrtvoly... 3,5* ()
"Smrt číhá za okny a hledí k Vaším duším. Obchází sem a tam. Slyšte, jak našlapuje lstivým ženským krokem.." V této ponuré krimi z prostředí psychiatrické léčebny číhá smrt doslova na každém kroku. Sympatická detektivní dvojici Jiří Adamíra a Miroslav Zounar tu obchází sem a tam a jako správní pozorovatelé lidských duší (nejen těch ztracených) dokáží nakonec přijít oné záhadě úmrtí chovance léčebny sudetského Němce Franz Mooseho na kloub. Pozorovat je u toho byl docela požitek. Trošku psycho bylo u toto poslouchat kakofonickou hudbu Evžena Illína, která ale jinak k prostředí, v němž se tato detektivka odehrává, skvěle pasovala. ()
Dobře vybudovaná depresivní a pochmurná atmosféra, která připomíná detektivky s mjr. Kalašem. Hodně dobré herecké obsazení, ale samotný děj se skoro neděje. Téměř by to mohla být rozhlasová hra, ale nenudil jsem se. Zdá se mi, že aspoň část exteriérů se natáčela v klášteře v Želivi. ()
Reklama