James White

Určitě nedoporučuju nikomu, kdo si prožil nebo prožívá umírání svýho nejbližšího, protože tenhle film tu bolest otevře naplno. Musím říct, že krom absolutního smutku a bezmoci z toho co vidím aniž by člověk viděl jediný pozitivní východisko mě dostal vývoj příběhu, který postupně proměňoval silně nesympatickýho chlapa v člověka, kterýho mě bylo líto a současně jsem ho za jeho peči o matku a boj o vše obdivoval, tohle si nikdo kdo to neprožil asni neumí ani představit, ale film na mě působil, že si to představit umí. Nic z toho by se nekonalo nebýt absolutních hereckých projevů titulních herců, společné scény syna a mámy ke konci vhánějí slzy do očí.......takovou sílu může mít herecký talent. (02.10.2016)

Christopher Abbot hrál skvěle a rozhodně to neměl snadné. První prvek, který mě zaujal je ten, že zde absentují střihy. Jsou zde opravdu dlouhé záběry a mě se hrdina zaryl pod kůži, protože kamera byla fakt blízko u těla a projevovat emoce do kamery delší dobu bez výdechu určitě není nic snadného. Navíc si podobnou situací procházím. Nebudu zde spoilerovat svoje trable, ale k hrdinovi mám blízko. Jen mi občas přišlo, že scénář zbytečně tlačil na pilu. Jinak nechybí ani příjemná hudba, dokonalá minimalistická atmosféra a výborné dialogy. Nejlepší scéna je rozhodně v koupelně, kdy má Abbot dlouhý monolog ke své matce. I na slzy z mé strany došlo. Pouze závěr mi přijde takovej nejasnej a něco tomu chybělo, nějakej ten hlavní prvek, cíl, ke kterému by se film hnal, či přesah. Přesto si myslim, že Abbot je kvalitní herec a John Mond suprovej režisér, kterej je schopen napsat i ideální scénář. Film je zcela civilní a Cynthia Nixon mi bylo skutečně líto. (12.08.2016)

Dá sa tušiť, prečo ľudia tento snímok tak vysoko hodnotia. Pretože je to tak reálne až je to desivé. A ja s nimi súhlasím. Ide o totálne prirodzene vystihnutý boj so zákernou chorobou a v súvislosti s tým aj o ukážkový prechod medzi jednotlivými vzťahovými štádiami medzi dvomi blízkymi osobami, v tomto prípade mama a syn. Koniec keď si obaja predstavovali, čo by bolo keby.... bol veľmi dojímavý. A hlavne herci to skvelo zahrali, takže veľká spokojnosť. 80/100 (28.09.2016)

Zrána v baru, dopoledne pro změnu... zase v baru, tedy v gay(sic!) baru, samozřejmě - a máme tu přežívací typ z iGenerace, kolikátý už... Jen další nahlédnutí pod pokličku poločasu rozpadu tradičních hodnot, proto netuším, co mě mělo oslovit na rozvrácené rodině s evidentním pochybením v matčině výchově, to snad všichni víme, máme to denně na očích... a že nakonec hošíček vzbudil nějakou tu lítost, tak to je teda fakt pecka! Když už se chce někdo probírat morálním marastem, který nám zbyl z primární jednotky společnosti, ať tedy předloží relevantní příčinu následků, namísto bezpředmětného rochnění se v důsledcích. Co jako? A že jste to vy, trochu si zavěštím a dodám pointu - sice úplně netuším, jakým směrem se bude nesympatický James ubírat, ale role milujícího otce v pařížském bytě jeho cílem určitě nebude (leda by měla matka hodně vysokou pojistku), je už totiž vcelku neodvratně lapen do osidel svého mizerného životního stylu. Ohledně zpracování - kamera vlezlá až obtěžující a na hudbu si nevzpomínám, takže jasno... a komu že to mělo být dvacet? Ale jděte! Jen Cynthii Nixon se ta rakovina dala skutečně věřit. (23.06.2016)

Poměrně intenzivní kus, který představil novou zajímavou tvář: energického Christophera Abbota. I kdyby nic jiného, tak právě on stojí za pozornost. Ale postupně. Tahle nezávislá vlaštovka vypráví poměrně intimní příběh, kterak se musí jeden mladík vypořádat s výzvami dospělosti, respektive s hrozbou ztráty milovaného rodiče. Má se osamostatnit, začít pravidelně vydělávat, ale starání se o matku je optimální záminkou, jak to ještě na čas odložit. Snímání hlavního protagonisty převážně ve velkých detailech nijak neruší, režisér má cit pro to vystihnout daný moment, nikam nespěchá, nepodlézá – ač je trochu přímočarý. (18.06.2016)