Interiéry

Allenov fanusikovsky dopis Bergmanovi. A je to naramne. Spociatku som mal problem sa na to kopirovanie stylu naladit, no postupne ma to krasne vtiahlo a poslednych zhruba 20 minut som mal zimomriavky. Trosku mi vadila Diane Keaton, na ktorej bolo vidiet, ze kroti svoj temperament, no to sa tiez casom rozplynulo. Nie je to autorsky film, je to v prvom rade stylisticke cvicenie a vzdanie holdu jednemu filmarskemu machrovi. A podobne projekty mam vo velkej oblube. Posledny zaber ma zrazil do kolien. 10/10 (16.05.2020)

V případě Interiérů musím být zoufale neobjektivní. Kdybych se k filmu dostal bez znalosti základní dějové synopse, asi bych byl chvíli v příběhu ztracený a ne tak pozitivně naladěný. Woody přesně ukazuje rozdílnost povah všech sester, odhaluje snobství v nejjasnějším světle a díky postavě Pearl také porovnává lidi spoléhající se na cit s chladně myslícími osobami s minimem emocí. (12.07.2007)

Co se skrývá v našich vlastních interiérech? Woody Allen se rozhodl po většinu své filmové kariéry vypořádávat se s tématem osobního sebenaplnění a smrti s humorem a ironií. Tenhle přístup ho natolik proslavil, že vlastně i definoval jeho tvůrčí rukopis. Jakým překvapením je tedy pro mě to, že Interiéry jsou z té řádky jeho děl, které jsem měl možnost vidět patrně tím absolutně nejlepším. Chlad, strohost, samota a deprese, nádherná a dokonale úsporná kamera. Sakra Woody, proč ses nevydal raději tímhle směrem? 9/10 (26.01.2017)

Intimní. Tiché. Naturalistické. Podzimní moře a pláž, větve opadaných stromů. Kamera citlivá k detailům, bez jakýchkoliv filtrů a snímání věcí bez hudebního doprovodu. Postavy koukající se z okna a dotýkající se okeních tabulí jako když se vy sami koukáte z okna a mimoděk se dotýkáte chladných desek skla. Hutné a naléhavé. První Allenův film, ve kterém sám nehraje a první film ve kterém úplně chybí humor. Pokud umí tenhle člověk napsat a natočit takovýhle příběh, tak je mi skoro líto že se vždy tak silně orientoval na humornou tvorbu. Takovýchhle filmů bych chtěl vidět více. Tohle je klasickej kvalitní evropskej art amerického režiséra. A Allen mimo jiné dokazuje, že má právo posmívat se desetkrát v každé své komedii umělcům a všem klišé o potřebě umělecké tvorby. Protože zatraceně dobře ví o co jde. (Renata, když si prohlíží nepovedené fotografie sestry:) "Chudák Joey. Má v sobě všechno trápení a úzkost umělce, ale žádný talent." Právě tohle je jedna z nejsmutnějších vět, které jsem kdy v jakém filmu slyšel. A mezi námi, Joey je pro mě hlavní postavou tohohle příběhu. (14.01.2008)

Tentokrát padla moje volba na Interiéry, na další film z řad Woodyho Allena. Naposledy jsem od něj viděla Září, takové komorní drama. Tohle bylo svým stylem velice podobné a přece jiné. Woody Allen zde opět nehrál, film byl tudíž vážný. Postavy pan tvůrce zase vykreslil dokonale, jak jinak. Příběh docela zajímavý. U filmu jsem se rozhodně nenudila, zaujalo mě to a zajímalo mě, jak se budou postavy dále vyvíjet. Navíc se zde objevila moje oblíbená Diane Keaton, takže co víc dodat. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec se přeci jenom přikloním ke třem. Woody si Interiéry sice svoji pozici v mém žebříčku a srdci zase upevnil, ale na vrcholku jsou zkrátka jiné jeho filmy. (18.06.2013)