Čo žerie Gilberta Grapea

Vymanenie sa z malomestského sterotypu a kolotoča povinností je nevyslovenou túžbou mladého, mlčky prežívajúceho rebela Gilberta. "Vďaka" dementnému bratovi, spuchnutej materi a nedospelým sestrám prináša predavačovi v potravinách život nečakané situácie, ktoré treba riešiť, práce so starostlivosťou o rodinu je nad hlavu a vlastná láska sa redukuje na pravidelné šukanie neukojenej paničky.... teda až do príchodu po Amerike kolujúcich karavanistiek, ktorým sa pokazí autiak. Prostredie tých, čo nevyhrali prvú cenu v americkom sne je sympatické a do určitej miery vierohodné, nenudiacemu plynutiu filmu značne prispeli vhodne typovo zvolení herci. Výsledkom je ale len pomerne dobre odhadnuteľný limonádový príbeh o tom, že šancu na zmenu má každý. (25.08.2005)

Tenhle film jsem poprvé viděla v dobách těžké puberty a těžkého odporu k DiCapriovi, zbožňovanému mým okolím. Ne že bych ho po tomhle nebo kdykoli poté zbožňovat začala, ale změnila jsem svůj původní názor, že se jedná o výrostka vzhledově nezajímavého (na tom trvám pravda stále) a herecky nenadaného (od toho jsem díky Erniemu ustoupila). (24.06.2007)

Kdyby, kdyby, kdyby ... Kdybych viděla tento film jako první od Lasseho Hallströma ... kdybych ho viděla před deseti lety ... kdybych ho viděla dříve než Dívku s mušlí a Bílou vránu ... A dalo by se pokračovat. Jenže já ho viděla TEĎ. Lasse Hallström začal točit filmy pro děti. Měl svůj zvláštní rukopis ovlivněný švédskou kinematofragií. A byl dobrý. Postupem času začal točit v Americe, byl stále svůj a poměrně záhy se v jeho díle objevil dost výrazný prvek - potřeba a schopnost dojmout diváka velkým závěrečným gestem. A ještě o fous víc - přesně odhadl, co se líbí a co dojme amerického většinového diváka a přesně to mu naservíruje. Pro jeho kapsu skvělé, pro milovníky artových snímků věčná škoda. Co žere Gilberta Grapea je prvním snímkem v této pomyslné sérii. Když sednu v kině před plátno nebo doma před obrazovku, je to jako bych uzavřela s režisérem tajnou dohodu. Chci od něj, aby mě bavil, poučil, rozsmál, rozbrečel ... ale rozhodně po něm nechci, aby mě nechal chladnou. Také chci, aby mě překvapil. A Lasse se opravdu snaží, navnadí atmosféru, rozběhne příběh a pěkně si diváka nachystá. Já mu to zpočátku beru a jak mi tak pěkně podmanivě vypráví, začíná mi to v hlavně šrotovat, kam to asi povede a že to asi nedopadně tak úplně happy. A najednou jako bych vystoupila z děje, dívám se tak trochu z výšky, tak trochu ze zákulisí, mírně s odstupem ... a říkám si, Lasse, ty lišáku, že ty nám chceš diváky rozbrečet!? A taky že jo! A přesně tady v závěru to u mě neklapne. To jemné pouto mezi divákem a režisérem tu bylo pro mě přerušeno. Asi nejsem cílová skupina. Možná nejsem ten správný většinový divák, co se zrovna chtěl nechat dojmout. Nebo jsem už viděla hodně amerických filmů a slušnou řádku i od pana řežiséra. Zřejmě jsem silně proevropsky laděná a těm ryze amerických tématům jsem tak nějak nepřišla na chuť. Asi jako když člověk čeká lahůdku a dostane normálně najíst. Hlad nemá, ale nedá se říct, že by si pošmákl. Vlastně je to docela dobré, není to připápené, ani překořeněné, ale není to delikatesa. Tož tak nějak... (11.06.2018)

Naprosto vynikající kombinace! DiCaprio a Depp jsou oba úžasní herci a zde to jen potvrdili. Leo je možná o něco lepší, jelikož i přes jeho mladší věk od Johnnyho zahrál o hodně těžší roli skvěle! Děj byl výborný, stejně jako všichni herci a napětí a atmosféra ve filmu. Nemohu vůbec nic vytknout. Jedním slovem dokonalost! Nejvíce brutální je ovšem konec, to by neudělal snad nikdo, ale něco opravdu šokujícího tento snímek potřeboval, což bylo dodáno a proto má úplně vše! Kdyby někdo neznal Leonarda, což pochybuji, tak by mu snad i uvěřil, že je ta osoba, kterou zde hraje, protože tohle dokáže málokdo, velká poklona. (25.02.2012)

Na tenhle film jsem narazila v televizi úplně náhodou a začala na něj koukat jen kvůli mému oblíbenci Deppovi. Byla jsem ale velice příjemně překvapená, protože kromě skvělého Deppa tu byl i vynikající DiCaprio a skvělý příběh, který nejprve působí jako, že to bude sranda, ale nakonec se za tou odlehčeností a ironií objeví nefalšovaný smutek. (19.01.2006)