Mr. Robot

Toto ožehavé téma mám rád a ze začátku mě to celkem bavilo sledovat a postupem času jsem se musel nutit, abych první řadu dokoukal. O závěrečné příběhové zvraty sice není nouze a ten největší na mě poměrně příjemně zapůsobil, ovšem tato látka je na mě zřejmě až příliš složitá abych jí chápal a orientoval se v tom, což potvrdila i nadále schizofrenní druhá série...50% (21.01.2016)

Mr. Robot rozčeřil vody seriálové produkce a pro mnohé se stal pojmem, neřkuli zjevením. Nelze se divit, produkce věděla, jaký má projekt potenciál a na kterého diváka má políčeno. Hra, kterou tvůrci rozehráli, nachází inspiraci v Palahniukovu kultovním Klubu rváčů. Ti diváci, kteří si svého času nenechali ujít německý snímek Who am I zase zjistí že Mr. Robot vypadá jako jeho rozšířená verze. Klub rváčů na malém prostoru fungoval skvěle, Mr. Robot roztažený do několika seriálových řad se občasnému klopýtnutí nemůže vyhnout a rozvedením některých motivů odhaluje jejich vratkost a celkovou vykonstruovanost. Snaha být za všech okolností fresh a cool a hrát opakovaně na divácky vděčný efekt už na mě místy působí rušivě. Konec konců tvůrci zjevně cílili na mladší publikum, nejsem zkrátka cílovka. Seriál se tváří jako antisystémové dílko se společensko-kritickým zabarvením, jenže jeho kyberanarchistická východiska jsou povrchní a zastírají, že podobný druh revolty by měl devastující účinky na obyčejné lidi a rozhodně by nevedl k nějakému "osvobození". Korporace by podobný útok přestály v nepoměrně lepší kondici. Malek je v hlavní roli ideální volbou, neměl jsem s ním ani nejmenší problém a jeho přítomnost nakonec rozhodla o 4 hvězdičkách a 70 % celkového dojmu. (04.11.2021)

Mr. Robot na vás dýchne svojí temnotou a už jste jeho. Celý seriál se táhne ve velmi ponurém duchu. Vše špatné, co jste si jen v hloubi duše mysleli, se tu potvrzuje. Moderní technologie jako novodobé peklo. Hlavní postava Elliot, narušený mladý muž, který nevěří nikomu a ničemu. Ani sám sobě. Jeho monology s imaginárním kamarádem, z počátku vcelku nevinné, se rozrůstají do obludných rozměrů. Elliotova neschopnost čelit světu kolem sebe, ho postupně dostává na dno svých psychických sil. Z deseti epizod jsou dvě slabší, kdy to spíš připomíná halucinogenní výjev těžkého feťáka, kdy neježe Elliot neví co je reálné, ale neví to už ani divák. Přes to, to do děje zapadá. Dílky do sebe hezky zapadají a začíná opravdová jízda. Další postavy, které na mě nechali silný dojem, jsou Darlene a Tyrell. I ostatní postavy byli skvělé, ale tyto tři postavy pro mě byli stěžejní. Darlene díky originálnímu šatníku a podstatnou roli v Elliotově životě. Bez ní by to prostě nešlo. A Tyrell, prostě psychopat a loutka, co víc dodat. - "Get a blank office stare on my face. This is how they do it, isn't it? How they're able to watch the world fall apart around them? Because to them, this is normal. It's all they know." (02.02.2018)

Pro levičáky v pubertě. Úvodní řeč hlavního hrdiny je sice fajn teaser, Elliotovo shrnutí stavu světa se už ale dál nikdy neprohloubí. Jakkoliv sympatický je motiv F-Society, zůstává na úrovni revolučního zvolání, po němž následuje standardní televizní vyprávění míchající motivy z thrillerů, gangsterek a Amerického psycha, často hodně otravných klišé a bezvýznamných řečí (We're all living in each other's paranoia.) Deziluze z dneška udává Robotovi styl, obsah je ale zaměnitelná koláž výpůjček z jiných dnešních seriálů. F Mr Robot. (02.11.2015)

When you see a good move, look for a better one. O Mr. Robotovi by se nesporně dalo napsat mnohé. Například o vypiplané formální stránce, kterou jistě pěkná řádka článků zanalyzuje (ty úvodní titulky, to rámování postav do spodní třetiny/rohů obrazu apod.). Ať již co se týče nápadité práce s nespolehlivým vypravěčem, prolamováním čtvrté stěny, stejně tak jako se vyrojí rozbory do detailů promyšleného chladně vycizelovaného „fincherovsky-depalmovského“ (audio)vizuálu a jeho roli (speciálně pak od druhé řady, kdy Esmail režíruje již vše sám) či o tom, jak to vykradlo německý snímek Who Am I. O tom, jak je díky důmyslné struktuře jedno, jestli ony zvraty prokouknete v úvodních desítkách minut či až je tvůrci sami vyjeví, protože v obou případech to funguje, jelikož se s divákem hraje uvědomělá hra "vy si myslíte, že to víte a my moc dobře víme, že vy si myslíte, že to víte" po celou sezónu. Ovšem ono to na pointě stejně nikterak nestojí. Budou se pět ódy (nejen) na Malekův a Wallströmův výkon, stejně jako se vyrojí bezpočet článků o tom, jak je tu konečně dílo, které neprasí na Linux přísahající komunitu světa hackerů, blackhatů a jim podobných. Fóra budou přetékat diskuzemi řešícími význam každé věty, narážky a odkazu. Ovšem co zbývá „obyčejnému“ divákovi, kterému je v(ý)še uvedené jedno a chce prostě jen vidět dobrý seriál? Tak takový divák je na tom zdaleka nejlépe, jelikož jemu Mr. Robot v kostce nabízí „sakra zdařilý palahniukovsky anarchistický hackerský Fight Club říznutý v korporátní linii Underwoodovic nesmlouvavě nekompromisním pragmatismem“. Což už by i divákovi, který má o komunitě z odvrácené tváře moderních technologií obrázek jedině na základě románů s Lisbeth Salander, mohlo stačit k vyzkoušení pilotní epizody. Jestli mu sedne či ne je sice věc zcela jiná, ale Mr. Robot je i v dnešní vlně nebývale kvalitní televizní tvorby natolik unikátní a odvážný, že nabízí mnoho důvodů proč mu dát šanci i navzdory jeho občasným problémům s tempem vyprávění. A kdo ví, třeba si zrovna vás tvůrci hacknou a propadnete tomu. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 | (07.09.2015)