Mr. Robot - Série 4

A tím končí jedna dlouhá éra o hackerovi. Velice chytře a originálně zakončené. Myslela jsem si, že to dopadne, tak jak to dopadlo. Už trochu dávali náznaky u několika dílů, ale vše se vysvětlilo až v těch posledních. Pamatuju si na to překvapení, které se objevilo o Mr.Robotovi, pak když byla obsazená Grace Gummer, která tomu dodala šťávu a samozřejmě Whiterose. Nejhorší série za mě byla ta druhá, která mě docela nudila, ale zbytek je skvělý. (29.12.2019)

Chytré a kompaktní. Poslední řada pana Robota zavedla až k vítězné lajně, ale za cenu těch nejvyšších obětí. Esmail v precizních kamerových záběrech prezentuje psychologickou dekonstrukci Eliota Aldersona a na to jak moc cituje popkulturu dokáže být neuvěřitelně originální. Zvraty a hry s divákem zvládá s přehledem. Nejsilnější ovšem zůstává v dialozích o lidskosti a konci toho dobrého v nás. Překvapením je závěrečný dvojdíl, který otřese vším co bylo do té doby odprezentováno. Příběh o hlasech v hlavě. (24.12.2019)

Čtvrtá série - (10/10). Tato série byla naprosto dokonalým zakončením tohoto nadčasového díla Sama Esmaila. Co víc si přát, než aby byla poslední série tou nejlepší sérii. To se opravdu v seriálovém průmyslu nestává tak často. Takže poslední série je pro mě naprosto bezkonkurenčně nejlepší ze všech čtyř. To co nám tady Sam naservíroval se dalo těžko strávit. Bylo to hrozně silné, emocionálně devastující a nervy drásající. To prostě chcete. Nemluvě a výborném castingu, hereckých výkonech a naprosto geniálnímu hudebnímu podkresu. Sam nám prostě ukázal, že celou dobu věděl co dělá a že mu to sakra vyšlo. Budu tento seriál šířit dál, protože si svou kvalitou zaslouží obrovský obdiv. Myslím si, že nejsem sám, kdo má po shlédnutí této série zážitek na hodně dlouhou dobu a uchová si jej hluboko v srdci. Nejlepší díl: 407 Proxy Authentication Required (S04E07) (17.01.2020)

Lepší zakončení bych si pro tenhle seriál jen těžko dokázal představit. Všechny elementy, které se mi nejvíc líbily na předchozích sériích jsou tu přítomny a umocněny, zároveň ale Esmail opět převrací vše, co jsme doposud věděli na hlavu, a sype z rukávu jeden zvrat za druhým, aniž by to kdy začalo působit příliš překombinovaně a nuceně. Neříkám, že mi na konci všechny dějové součástky dokonale zapadly do sebe, a že všechny otázky byly zcela uspokojivě zodpovězeny... ale vlastně skoro jo. A hlavní, je, že po emocionální stránce vše fungovalo, jak dobře promazaný stroj. Na konci šlo totiž především o příběh jednoho nesmírně emocionálně poškozeného člověka, snažícího se vyrovnat se se svými traumaty, a mě fakt těší, že na to Esmail nezapomněl. Poslední série Mr. Robota je strhující, devastující, místy až nečekaně temná, ale v závěru dokonale uspokojivá a plná naděje. Tohle ve mě bude rezonovat ještě dlouho. 10/10 (08.01.2024)

Dōmo arigatō, Mr. Roboto. Věřím Esmailově vyjádřením, že měl průběh i závěr promyšlen od úvodní scény první epizody (ostatně struktura a výstavba tomu plně odpovídá; a i se to zuby nehty drží "průběhu" toho songu). Jenže mu to věřím pouze v Ellitově a Darlinině linii. Nikoli ve fsociety hackerské rovině. V té se nejednou zahnal do kouta, dal některým postavám příliš velkou roli a pak na ně zapomněl a... No, řekněme, že v ní byl nejeden přešlap. Nikoli však ve finální sezóně. V té vše funguje jak má. Mr. Robot díky triu Esmail-Campbell-Quayle vždy vypadal i zněl nezaměnitelně a k světu. Čtvrtá řada to posouvá ještě o notný kus dále; každá scéna je audio-vizuální lahůdka plná originálního záběrování, netradičních úhlů a nezaměnitelných kamerových jízd. Světlo, kompozice, (a)symetrie, mizanscéna; pokud jsou vám tyto složky blízké a umíte je ocenit, tak stěží najít jiný projekt s natolik svébytným kabátkem. Který navíc slouží obsahu. Oslavovat dokonalost závěrečné řady by se dalo dlouho, ale v podstatě ji lze shrnout tím, že i papírově ryze gimmick epizoda "natočíme heist díl, který bude beze slov" je ve výsledku nervy-drásající a natolik strhující, že i když o tom gimmicku víte, tak vám při sledování vůbec nepřijde na mysl. Všechna čest. Popravdě suverénnost obsahu, charakterového vývoje i formy závěrečné řady je až nebývalá, plná jednoho památného momentu/dílu za druhým. I přesto všechno s ní jeden nemalý problém mám. Celý seriál byly linie "hackujeme pro lepší zítřky/řešíme Elliotovy vnitřní démony" v zásadě vyvážené, jdoucí vesměs ruku v ruce. Někdy více někdy méně, ale pospolu. Ve finále tomu však tak není. Nejprve se v duu epizod vyřeší (sakra uspokojivě) hackovací linie, která je však zcela odproštěna od stěžejní osobní. A poté se to tři epizody věnuje pouze té osobní. A právě v té je problém. Dvě a půl epizody se to věnuje budování "jakože něčeho", ovšem je vám jasné, že Esmail je příliš sofistikovaný auteur, než aby si svůj opus magnum něčím takovým pohnojil. Buduje tedy zbytečně na zelené louce výstavbu pro twist, na který mu nikdo neskočí. Něco jiného je finální díl, kdy se to konečně dostane k jádru pudla Elliota. Tam už tomu opět není co vytýkat, je to totiž dostatečně konkrétní, aby vám to při následných projekcích změnilo pohled na celý seriál, ale i ambivalentní, aby zůstal prostor pro interpretace a emotivní, když se prokáže, že navzdory všem těm technologiím a velkým ideám, to vždy byla hlavně a především hluboce osobní charakterová odysea. (04.02.2020)