Bicykly versus automobily

Velmi nevyvážený až jednostranný rádoby dokument, chci říct aktivistické video se stále se dokola opakujícím srdceryvným motivem sražených cyklistů, záběrů na cyklisty nedodržující základní předpisy a cykloaktivistů, kteří sami přiznávají nenávist k řízení a chtějí ostatní omezit ve jménu svého až náboženského fanatismu, protože přece "každý chce jezdit na kole". Problémy měst, které se cíleně zbavily výhod hromadné dopravy výměnou za peníze z autolobby jsou zde srovnávány s Kodaní a Amsterdamem, kde naopak lidé trpí pod nátlakem neukázněných cyklistů, kterým kdysi podali prst a oni si vzali celou ruku. I s tak rozšířenou cyklistickou infrastrukturou těchto měst cyklisti předpisy stejně dodržovat nehodlají. Hvězdu za to, že tamního taxikáře rovnou nevystřihli. (26.12.2021)

Dokument porovnávající dopravu v přeplněném L.A. a Sao Paulu, která jsou od 30. let zaměřena na automobilovou dopravu, MHD tu zajišťují autobusy, byly úplně zrušeny trolejbusy a tramvaje a není to tam vůbec přizpůsobené cyklistům. To tu srovnávají třeba s Kodaní, rájem cyklistů, kde jezdí 50% lidí do práce na kole a kdo jede 20 km/h, má pořád zelenou vlnu, k tomu třeba ještě Toronto, jak se svérázně zbavují cyklistů a ztrpčují jim život. A tak cyklisté musí jezdit nazí, aby na sebe upozornili apod. Taký zvláštní dokument, proti tomu je Brno k cyklistům značně přívětivé. (24.11.2016)

Pokud 50% lidí jede autem jen na vzdálenost 5km, tak opravdu nemá cenu je "pobízet" jezdit autem, protože kolo a MHD šetří peníze i prostor, a mnohdy i čas. Note: Vlastním auto, nikoli silnici. Silnice není bojiště. Dánsko je druhý extrém, zde cyklisté nejsou chráněni plechem vozu, ale zákony. Takže si dovolují dělat skopičiny - z cyklopruhu vybočit do silnice, protože zrovna má cyklista zelenou. Je to jednoduše o lidech a o prostoru. (14.11.2016)

Ďábelsky uhrančivý snímek s ironickou vtahující hudbou a kamerou a revoltujícím zabarvením. Snímek představuje napjatou vnitroměstskou dopravní situaci v mnoha velkoměstech planety, Sao Paolu, Los Angeles, Torontu..., kde se radnice cíleně zbavily sociálních a ekologických výhod systému městské hromadné dopravy ve prospěch tučných finančních zisků a jsou servilní vůči automobilovému průmyslu a kamionové přepravě. *** Do hry ovšem stále silněji vstupují i opačné požadavky masově narůstající komunity nezávislých cyklistů, dožadujících se oprávněně vlastní struktury pro pohyb ucpaným městem. Situace ve městech zahlcených kolonami stojících aut se ostatně stává neúnosnou pro všechny, včetně řidičů samotných. *** A jak vypadají konkrétní podmínky, překážky a existenční okolnosti cyklistů ve zmíněných městech z jejich vlastního pohledu? A jaké mají možnosti pomocí občanských aktivit něco změnit? S jakými mocnostmi bojují, co všechno hraje roli a proč je v kriticky přetížených oblastech tak těžké prosadit základní právo na bezpečný pohyb lidí ve městě na kole? Jak je možné, že se místo urychleného zavádění cyklistických stezek někde pruhy pro cyklisty dokonce systémově odstraňují a civilisté na kolech kvůli špatnému značení přicházejí při dojíždění do práce či školy běžně a s vědomím úřadů o život? Může být záměrem úřadů nerentabilní cyklisty takhle brutálně odradit? Kam až sahají chapadla automobilového průmyslu? Jak fungují například lobbystické aktivity automobilek v Berlíně? *** A naopak, jak vypadá každodenní život lidí s auty třeba v takové Kodani nebo Amsterdamu, kde je naopak běžnou rutinou cyklistická přesila? Jak se pěstuje lidská vzájemnost, vnímavost, možnosti spolubytí? *** A to hlavní: jak se vůbec kdy mohlo z hlediska zdravého rozumu rozhodnout, aby auta měla ve městech absolutní přednost před lidmi na kolech? V čí prospěch se tu dláždí cesta do pekel? *** Přestože je snímek natočený svěže a s velkou mírou ironie, vtipu a odstupu, jakmile po Vás začne pálit fakta a statistiky z jednotlivých měst, neubráníte se trnutí, když pochopíte, že sociální urbanistika se tu stává nástrojem, s jehož pomocí radnice za úplatu nechávají cíleně umírat nezávislé lidi na kolech podle toho, kdo si na ně došlápne a kdo je zaplatí. *~~ (07.03.2016)

Vyvážený pohled na nesmiřitelnou válku v ulicích velkoměst. Film končí smířlivým happy-endem ze São Paula, kde bez předchozího varování a doslova přes noc zaniklo 40 tisíc parkovacích míst, aby je nahradily pruhy cyklostezek. Ale opačný výsledek předtím předvedlo Toronto, jehož starosta je přesvědčený, že cyklisté nemají v jeho městě co dělat, a všechny cyklostezky v ulicích nechal odstranit. Co na to obyvatelé Kodaně či Amsterdamu? Ti mají štěstí (pokud nedělají taxikáře :-)), že žijí v zemích, kde není žádný automobilový průmysl. To pak jeho lobbisté mají v rukou menší páky. (20.09.2016)