Pravidlá muštárne

Smutek v očích sirotků, interrupce, smrt malého dítěte, incest, vražda, ochrnutí a to vše násobeno nejedním teskným smyčcem - tolik zábavy jsem si snad ani nezasloužil. Naštěstí toto dramatické drámo nepodnikalo nijak zvlášť zákeřné útoky na mé slzné kanálky, takže mohu se suchým okem poměrně objektivně konstatovat, že jsem viděl velmi dobrý film. (20.10.2011)

Že Pravidla Moštárny jsou spolu s Gilbertem Grapem dva nejlepší Hallströmovy filmy je nad slunce jasné, ovšem zvolit jen jeden by byl pro mě nadlidský úkol. Oba jsou zatraceně citlivé a dojemné snímky a u obou jsme mohli být svědky dvou výborných hereckých výkonů, který zde však byl konečně po zásluze proměněn v oscara. Avšak je nutno podnotknout, že nemalou zásluhu na oblíbenosti Michaela Caine jako doktora Larcha má jednoduše ona scénářem předepsaná postava... Film tedy jako něžný doják, který "zabolí" i pohladí, funguje dokonale, od prvních záběrů sirotčince, přes poslední slova pana Rose "Ain't that right?" až po opětovný návrat k dětem, ale přesto mi právě tento přímočarý "lov" diváckých emocí brání udělit aspoň pomyslné procento navíc, které by hodnocení převážilo na stranu pěti hvězdiček. 9/10 (24.04.2008)

Jinde ve světě odcházejí mladí muži z domova za vidinou nadějné budoucnosti. Tady v St.Clouds je těžké i vystoupit z vlaku, neboť tomu kroku musí předcházet závažnější rozhodnutí. Přijmout či opustit dítě…. Sirotčinec – žádné hororové psycho, ale místo, kde mohou být dětské duše, vyhlížející s nadějí návštěvníky i šťastné. JAKÝ JE SVĚT TAM VENKU? L.Hallström dokáže vykouzlit takovou atmosféru, že loučení se sirotky vám připadá jako největší tragédie. Dále je to film o jablkách, moštu, potratech a pravidlech, která možná nic neznamenají, ale jsou. Přesto vše je SIROTČINEC svými loučeními a návraty tím nejsilnějším zážitkem z filmu. Na to ostatní se taky dobře dívá, ale emoce, ty jsou tam, kde chodí spát PRINCI MAINŠTÍ, KRÁLOVÉ NOVÉ ANGLIE. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (21.05.2009)

Velmi pěkný film s úžasným Tobey Maguirem ( kdo jiný by tak dobře zahrál Homera ) , má rozhodně tu pravou atmosféru , vynikající herce , hudbu , kameru. Jediné , co mi chybí do těch pěti hvězdiček je to , že přece jen znám předlohu a vím , že ještě dost tomu příběhu chybí. Kniha je dokonalost sama , film je velmi hezký. (18.04.2005)

Lasse Hallström zkušeně uchopil další román s velkou emocionální a výpovědní silou, ale tentokrát na můj vkus strunu přetáhl. Snad se nechal příliš unést, a já mu to neberu, ale i tak musím říct svůj názor, a ten se odvíjí od prvních slov, která mě při vzpomenutí Pravidel Moštárny napadnou. A ta znějí: "Příliš dlouhé a příliš melancholické." A já odmítám propadnout takové náladě, byť by to bylo sebepoetičtější a může se přitom desetkrát herecky i hudebně koncertovat. Nicméně Oscar pro Michaela Cainea je od první do poslední vteřiny jeho působení na plátně naprosto zasloužený a vypadá to, že kouzlo Irvingova románu a Hallströmovy přesvědčovací schopnosti ve spojení s talentem herců prostoupilo celý film a povzneslo ho. Třeba až se tou bichlí prokoušu, uvidím to jinak, zatím ale 70%. (05.08.2005)