Predtým, ako som ťa poznala

Sice to škobrtá, ale krásně se to usmívá a umí to rozplakat. Kupodivu to nebylo tak povrchní, jak jsem si myslela, že bude. Úplně všechny postavy se snažily ve filmu žít, jak nejlépe dokážou, jak nejlépe to jde (i když to třeba v jednom případě mohlo znamenat smrt). Dobře se na to koukalo, poměrně pěkně to odsýpalo, hudba, protože byla tak známá a povědomá, se líbila. Nikdo nebyl přehnaný do karikatury. Obyčejný příběh o lásce a o tom, že je fajn žít, pokud můžete žít. 75 %. (23.08.2016)

Ukázka zrůdného vkusu dnešního diváka. Přiznám že romantika nepatří zrovna k mnou vyhledávaným žánrům. Na druhou stranu jsem ale již úspěšně absolvoval nejeden kus, který mě dokonale uzemnil, jmenuji třeba vynikající Pravidla moštárny nebo za poslední dobu zajímavou a tematicky mírně podobnou Teorii všeho. Kupříkladu ta má dokonce horší hodnocení než tahleta blbost. Pokud se někdo cítí naměko z uměle vycucaných scén ke konci filmu, kdy herci nezvládlají prodat ty nejjednodušší emoce a za pomocí replik, které jim do úst vložil scénarista, který má city na úrovni samotářského dřevorubce. Tak přesně takového diváka je mi moc líto. Protože já osobně tento kousek vidím velmi bídně. Rosamunda Pilcher by chrochtala nadšením kdyby se jí povedlo tohle veledílo, ale pro diváka, který nebyl zasažen tak zásadními kousky jakými jsou Esmeralda nebo Divoký anděl, se jedná o dvě hodně těžce ztrávené hodiny. Nic na tom nezmění fakt, že jsem na to koukal pod dohledem tuze sličné dívky, která po většinu stopáže nevěřícně kroutila hlavou nad tím jestli tohle myslel někdo vážně. 40% (05.09.2016)

Zatímco se všichni modlí, aby nevznikl americký remake Intouchables, určitou náhražku jsme dostali hezky po anglicku. Tedy teď bych křivdil knize, kterou jsem samozřejmě nečetl a ani to neplánuji a možná právě proto jsem si i celkem užil film. Po poměrně nuzném začátku a ubezpečení ve fakt, že koukám na tu nejromantičtější limonádu bez absolutně žádného reálného základu jsem přistoupil na režijní hru jinak sterilních romantických dramat podle knižní předlohy a své tomu napomohla i Emilia Clarke, která je místy roztomilá a místy nebetyčně otravná. Ale jo, v rámci určitých mantinelů řemeslně poměrně zručná jednohubka na sobotní rande, navíc poměrně snesitelná...7/10 (15.08.2016)

Proč se to, proboha, vlastně jmenuje Než jsem tě poznala, když je to celé o tom Když jsem tě poznala? Film se řadí ke kýčům, které se neštítí vydírat na plné čáře a k dobru se mu dá přičíst jen, že to nezastírá. ___ Příběh se odehrává v jakémsi z reálu vytrženého prostředí, kdy vše je neustále zalito sluncem a pestrými barvami. A to včetně hrdinova postižení, které znamená jenom tolik, že sedí na vozíku a sluší mu to. Neukáže se nic, co by mohlo narušit falešně vybudovanou idylu – jak jí, jak chodí na záchod, jak mu ztráta hybnosti zákonitě vzala veškerou intimitu a musí se ve všem spoléhat na ostatní …. Tak tohle neuvidíme. Místo toho tu máme jednorozměrné postavy charakterizované jedinou vlastností: Ona – roztomile střelená, On – rádobycynik s dobrým srdcem pod slupkou, Její otec – prostý, leč milující, Jeho matka – starostlivá … atd. Ach jo, ani v rámci žánru kýčovité romance tomu nedokázali dát nic víc než jen stokrát viděnou rutinu. Film je tím až otravný. Navíc je jeho poselství příšerné – když jsi na vozíku, tak nemáš žádnou cenu a je zbytečné se o něco snažit. Takováto myšlenka, která má jen podpořit tupou romanci, je zvrácená. ____ Ale nejsem cílovka, a když jsem odcházela z kina, tak na rozdíl ode mě skoro všichni brečeli dojetím. Ach jo. (02.08.2016)

Trošku podobné jako Nedotknutelní, ale jde opravdu o nádherný a vhodně vtipný film. Hlavní dvojice je naprosto skvělá, Sam Claflin to zahrál jak nejlépe šlo, a Emilia Clarke také vynikající, snad jen mi vadilo, jak se celý film ksichtila. Líbil se mi ve vedlejší roli hrající Stephen Peacocke, který si počínal suverénně. (10.01.2018)