Réžia:
Krzysztof KieślowskiScenár:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Krzysztof PakulskiHudba:
Wojciech KilarHrajú:
Bogusław Linda, Tadeusz Łomnicki, Zbigniew Zapasiewicz, Boguslawa Pawelec, Marzena Trybała, Jacek Borkowski, Jacek Sas-Uhrynowski, Jerzy Stuhr (viac)Obsahy(1)
Pokus o syntetický obraz údelu poľskej generácie, narodenej v čase krvavých udalostí v Poznani roku 1956 a vstupujúcej do života v "nehybných" sedemdesiatych rokoch. Tri príbehy predstavujú rôzne alternatívy životného ukotvenia mladého študenta medicíny Witeka. Každá z nich sa odvíja od náhody, či sa mu na ceste na pohreb svojho otca podarí alebo nepodarí dostihnúť odchádzajúci vlak. V prvej poviedke sa stane aktívnym komunistom, v druhej príslušníkom disentu, v tretej si ako lekár plní ľudské záväzky v občianskej ľahostajnosti. Tri alternatívne existenciálne drámy odhaľujú bolestnú nemožnosť morálnych volieb v nemorálnej spoločnosti a ponúkajú sugestívny obraz života socialistického Poľska v rokoch 1978-81. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (101)
Tohle dílo má nádherné (ehm tedy spíše pozastaveníhodné) myšlenky a nosné téma, které mohlo být zpracováno stokrát záživněji ( hlavně tedy první část), ale to nevadí ( možná trochu jo). Tenhle mile depresivní počin má totiž mimoto i závěr, který je jedním z těch, na něž se opravdu vyplatí počkat, protože něco takové jsem rozhodně nečekal a moje hodnocení díky němu nečekaně vzrostlo. Ale Náhoda ani náhodou nestojí na něm, je to jen takový marcipán na dortu. Dortu, který budete jíst dlouho, možná vám nebude chutnat, ale příště si ho zase rádi dáte...třeba kvůli dalšímu marcipánu. ()
PRZYPADEK/NÁHODA = tři životní alternativy, tři příběhy, tři různé životní cesty a tři různá životní završení hlavní postavy Witeka Dlugosze. Místem, kde se životní běh Witeka tříští na tyto tři alternativy, je železniční nádraží; událostí pak dobíhání na vlak. Toť ve zkratce děj filmu, který bravůrně rozpracovává téma náhody, prolínání našich životů i naši omezenou schopnost přesně určit, zda-li ta nejlépe se jevící cesta je opravdu tou nejlepší. Krzysztof Kieslowski v tomto existenciálním dramatu vynikajícím způsobem vychytal všechny možné úhly pohledu na náhodu + výborným způsobem zachytil "zatuchlou" dobu 70. a počátku 80. let. Shrnuto a podtrženo: Vynikající dílo vynikajícího režiséra. ()
Tři různé osudy mladého Witka, v závislosti na tom, jestli stihne vlak. V první povídce ho stihne, ve druhé ne a ve třetí také ne. Pokaždé ho ale čeká jiná situace na nádraží. Situace v 70. letech byla v Polsku podobná jako u nás, také fungoval disent, lidé se scházeli po bytech, nechali se tajně křtít, všude působili spolehliví domovní "důvěrníci" a podobní udavači. V Polsku se navíc hodně stávkovalo a odpor byl mnohem silnější. U nás nešlo jen tak odmítnout vstup do KSČ, když měl člověk v kapse titul na medicíně. Tedy aspoň ne v 70. letech, později už to bylo volnější. Witka nakonec čeká vždy diametrálně odlišný osud, ačkoli rozdíl na začátku byl jen v tom, zda stihne vlak nebo mu ujede. ()
Vážím si tvorby Krzysztofa Kieslowského, ale filmy jeho ,,polského období" moc nemusím. Náhoda má hezká místa, už vůbec ten nápad ukázat na jednom člověku tři možnosti (pře)žití v nedemokratickém režimu, je zajímavý. Navíc na výkon Lindy se dobře kouká, hudba se dobře poslouchá... Výsledek je ale proti očekávání dlouhý a nějak chudokrevný, nedotažený. Z tak dobrého nápadu se dalo vytřískat víc. ()
Jsem v pokušení Zrovna tomuhle Kieślowského snímku bych leccos vytknout - amatérský vzhled, časové skoky, občasný zmatek v ději, inflaci zbytečné nahoty. Ale od další vytýkání upustím už proto, že režisér nutí diváka přemýšlet a žasnout nad nesamozřejmostí věcí, dumat o osudu, náhodě a prozřetelnosti, o svobodné volbě a o vlastních včerejšcích, dnešcích a zítřcích. Po zhlédnutí tohoto filmu se člověk aspoň na chvilku musí stát filosofem, byť třeba proti své vůli. Takové důsledky čučení na plátno či obrazovku jsou navýsost blahodárné. ()
Galéria (29)
Zaujímavosti (2)
- Ačkoli se film dokončil už v roce 1981, z důvodu politické cenzury se své premiéry dočkal až v roce 1987. (džanik)
Reklama