Noc bezMoci

Ucho jsem viděl, i když je tomu už hodně dlouho, takže můžu srovnávat. Ale otázkou je, zda si oba snímky vůbec zaslouží srovnání. Oba se odehrávají v jiné zemi, v jiných politických systémech a hlavně v úplně jiné době. Bohdalová s Brzobohatým byli výborní. A hlavní herci zde také. Za zmínku, kromě hereckých výkonů stojí především výborná kamera. Nelze se ale divit, že českým divákům "přiroste" k srdci spíše česká verze. Makedonská historie je nám přeci jen poněkud vzdálená, ač si musíme střízlivě přiznat, že tohle se tady dělo v devadesátých letech a na počátku milénia také, když se mafiáni dostali k moci a politici jimi byli ovládáni nebo ovládali druhé, takže jaképak copak. (20.04.2020)

Na Ucho film nemá. 1) S Uchem snímek srovnání nesnese, protože postrádá naléhavost sdělení, dobovou atmosféru i společenský přesah._____ 2) Zaujala mě režisérova žena, 37letá Makedonka Verika Nedeska (výborně napsaná i zahraná manželka Anna)._____ 3) Přesný koment: gudaulin****. (04.10.2020)

I když je Procházkova předloha přenesena do jiných podmínek a jiného času, film je svou atmosférou hodně blízký Kachyňovu Uchu, což podle mne podtrhuje obecnější platnost ztvárněné problematiky, která přesahuje hranice i režimy. Právě schopnost zasazení látky do jiných poměrů, aniž by jakkoli utrpěla její přesvědčivost i stálá aktuálnost, krásně dokumentuje, že mechanismus moci se v žádném systému v podstatě nemění – intriky, oportunismus, korupce, bezohledný kariérismus atd. zkrátka politikou silně prorůstají v jakémkoliv režimu, přičemž moc chutná všude podobným typům lidí, pro něž morálka, snad až na hodně vzácné výjimky, je jen prázdná floskule pro naivní snílky. Skvěle vystavěný snímek, který netrpí ideologickým schematismem a je proto i nadčasový, stejně jako Procházkova předloha. Oba hlavní představitelé svými přesvědčivými výkony výrazně podpořili vyznění filmu a nijak nezůstali ve stínu Radka Brzobohatého a Jiřiny Bohdalové v kdysi trezorovém Uchu. (13.02.2019)

Naskýtá se otázka, zda film srovnávat s legendárním Uchem Karla Kachyni, když se jedná o jeho remake. Pro diváky, kteří Ucho znají je to vcelku zbytečný počin, pro novou skupinu cinefilů může býti filmem přínosným. Tak jako tak, původní dílo bylo lepší ve všech ohledech. Děj se z československých totalitních sedmdesátých let přesunul do Makedonie let devadesátých a vypráví příběh téměř identicky, krok za krokem stejně jako v Uchu. Vysoká politika a intriky v ní jsou svinstvo všude. Noc bezMoci je nasnímána na barevný filmový materiál, kde se objevují černobílé flashbacky hlavního hrdiny, které evokují původní snímek. Bohužel musím chtě nechtě srovnávat a musím konstatovat, že dvojice Ristanovski a Nedeska nemají šanci se vyrovnat Brzobohatému a Bohdalce (zřejmě je to tím, že oni tenkrát žili i ve skutečnosti spolu a proto jsou jejich dialogy a chování tak uvěřitelné). To samé platí o atmosféře sklíčenosti, o návštěvě fízlů u nich v noci v domě, nebo hádky a rozhovory mezi hlavní dvojicí. Není to tak přirozené a nejde z toho takový strach. A chybí v tom temnota. A znepokojivost. To všechno dotvářela až hororová hudba Svatopluka Havelky. A ta tu není. Je tu hudební složka jiná, víceméně schovaná. Jediné, v čem se příběh liší je závěr, který je docela povedený. Kdo však neviděl ani jeden z filmů, rozhodně doporučují původní verzi, Ucho z roku 1970. (20.04.2020)

Na YouTube často vyhledávám cover verze populárních písní a objevuju překvapivá aranžmá a hudební žánry, do kterých jsou původní melodie a text zasazené. Filmové remaky mě tak už nebaví, nejčastěji jde o to, že Američané odmítají dabing, a tak se zahraniční hit přizpůsobí jejim potřebám, aby americký producent měl zase o nějaký ten dolárek víc. Medové noci jsem ale dal šanci, přece jen jsem byl zvědavý, jak dopadla předělávka jednoho z nejzásadnějších filmů o povaze komunistického režimu. Byl jsem přesvědčený, že film zatratím, ale jeho přesazení na Balkán v zásadě funguje a s největší pravděpodobností jde o nejlepší Trajkovův snímek. Aby ne, na základě tak silné literární předlohy by bylo těžké film úplně zahodit. Jasně, Trajkov není Kachyňa a takovou atmosféru vybudovat nedokáže, makedonský režim se podobal maximálně tak mečiarovskému z 90. let, a tudíž tam nejde o hrdla a mučírny a leccos z mrazivé předlohy se tak vytrácí nebo je nepřenosné. Z krutého podobenství o povaze moci se stala studie zbabělosti jednoho kariéristy, který si kdysi nabalil pipku. Ale pokud se oprostíte od srovnávání s Uchem, můžete si snímek užít. Vericy Nedeské je mi docela líto, jak málo příležitostí má v českém prostředí, protože jde o špičkovou herečku. Celkový dojem: 70 %. Umím si představit skvělé zpracování Ucha v podmínkách řady autoritářských režimů, jako je Írán nebo Rusko, a pikantní by bylo sledovat verzi, jak nejoblíbenější Salmánovo princátko v Rijádu hraje na nervy svým příbuzným v rámci saúdskoarabských rodinných čistek... (26.04.2020)