Trabantom do posledného dychu

Bylo to moje první setkání s Trabanty, takže nemám srovnání s jinými záznamy nebo se živým vystoupením. Nejdřív jsem si říkal, to je docela dobrý, vtipný, lidský, to docela ubíhá... no už uběhly skoro dvě hodiny, ne, a bude se končit.. a podle hodinek jsem zjistil, že uběhla teprve hodina! Ta další půl už ubíhala podstatně pomaleji, asi i proto, že se tolik nejezdilo. Nicméně i dokud se jezdilo, bylo to takové kolovrátkovité jedeme, opravujeme, zatím nám z toho nehrabe, jedeme, opravujeme, už nám z toho hrabe.. 7/10 (03.04.2016)

Cestopisná část se posunula do pozadí a divák sleduje, jak se trabanty pořád rozbíjejí, jak (ne)projíždějí bahnem a jak pořád někdo padá na motorce, protože jezdí nepřiměřeně daným podmínkám. Ano, trabanty dál spolehlivě frčí a je fajn, že se do filmu dostaly i emoce vztahu Dominiky a Dana, ale není to vlastně něco, co se hodí víc do docusoap opery, než do trabantího filmu? PS: Kika je skvělá a záběry z grilovačky klokaního ocasu stály zato. (03.08.2016)

Výborný a zajímavý film o skoro půl roční těžké cestě, super hlášky, záběry, prostě Vás to chytne a 96 minut uteče jako voda, že se najednou divíte, že už jsou titulky...Viděno na slavnostní předpremiéře i s besedou, která byla taky parádní, skvělý žlutý cirkus opět nezklamal, zatím nejlepší "trabantí" film, už mám lístky i na premiéru, jednou to vidět nestačí :-) (15.03.2016)

Další cesta žlutého cirkusu, která není o nic horší než ty před ní. Ba možná naopak. Trabantem do posledního dechu již není jen o opravování motorů a ztrácení pasů, přibylo humoru a lidských příběhů. Velký pokrok je vidět v kameře a střihu, některé záběry člověku vyrazí dech (hlavně dlouhé uzávěrky oblohy). Hodnotím to spolu s dvouhodinovou přednáškou, kterou jsem ihned po skončení filmu měl možnost také vidět a která rozhodně stála za to. Zábavné rozšíření filmu o fotky a nové příběhy, které se do filmu nevešly - za mě lepší než samotný film. (23.03.2016)

Předchozí dva filmy se mi moc líbili svojí zábavností a poměrně obsáhlou vypovídající hodnotou. U tohoto jsem měl ale trošku problém v tom, že první půle v Austrálii byla vlastně jen o situacích, kde se snad skoro každý člen výpravy přizabil na cestě. Jednou Dan Přibáň skončil v roští s roztrhlými zády, po druhý se Dominika namázla na štěrku. A takhle to bylo celou polovinu filmu. Vypovídající hodnota víceméně žádná jen s tím rozdílem, že přijeli k posvátné hoře Uluru, kde jedna polovina skupiny respektovala Aboridžince a na horu nevstoupila, zatímco pan Šlovák neváhal, aby na horu vylezl a následně všem do světa vyřval, že Bánská Bistrica je stejně lepší. V tomto momentě mě to opravdu mrzelo, protože do té doby jsem k ním vázal respekt, ale počínaje tímhle mé sympatie notně klesly. Aboridžinci mají co dělat, aby sami přežili a neuchlastali se. A tím, že jim na posvátnou horu poleze nějaký štáb, tomu rozhodně nepomůžou. Nehledě na to, že my, bílí, jsme ti, kteří jednou tento národ z jejich rodilého místa na dobro vypudíme. Škoda. Nicméně druhá část v Timoru mi náladu okamžitě zvedla. V tu ránu jsem z filmu cítil náladu předchozích dílů a koukalo se mi na zbytek dokumentu daleko snadněji. (08.09.2017)