Podvodníci

Malý, nenápadný, vizuálně nikterak oslnivý film, jehož režii Scott přijal v podstatě jen proto, aby měl čím vyplnit čas před natáčením dalšího svého velkorozpočtového eposu (odložené Království nebeské). Nenáročná, trochu atypickým způsobem rodinná komedie, která vynakládá většinu svých sil, aby vás přesvědčila, že není jenom nenáročnou rodinnou komedií. Nejvíce je to patrné ze závěrečného, za vlasy poněkud příliš přitaženého, dějového zvratu. 70% Zajímavé komentáře: Visáč, Callas, Frankie (14.08.2006)

o troch úspešných, ale zjavne náročných projektoch (Gladiátor, Black Hawk Down, Hannibal) si chcel Scott evidentne oddýchnuť a prvýkrát za svoju kariéru natočiť niečo hravejšie a odľahčenejšie. Voľba padla na príbeh podvodníka trpiaceho rôznymi fóbiami, ktorému sa pred dverami nečakane objaví dcéra, o ktorej nemal tušenia. Matchstick Men má toho veľa dobrého a v jednotlivostiach je občas neodolateľný. Vycibrený vizuál, peknú hudbu a výborne obsadeného aj hrajúceho Nicolasa Caga je miestami radosť pozerať aj počúvať. Celá táto námaha sa však rúca vinou nie príliš vyladeného scenára. Celé to šliape iba na pol plynu, nie je to ani poriadne vtipné, ani napínavé a záverečný zvrat zbaví film takmer všetkých sympatií a pri opätovnom sledovaní ničí predchádzajúcu príjemnú atmosféru. Diváci sa do kín nehrnuli a Scott sa vrátil k vážnejšej látke v podobe historického Kráľovstva nebeského. 7/10 (06.12.2003)

„Musíš si byť istý tým, že ten, koho podvádzaš, v skutočnosti nepodvádza teba.“ PODVODNÍKOV nakrútil Ridley Scott (VOTRELEC, 1492: DOBYTIE RAJA) len preto, aby si oddýchol počas prestávky medzi vysokorozpočtovými historickými veľkofilmami GLADIÁTOR (2000) a KRÁĽOVSTVO NEBESKÉ (2005). A podľa toho aj vyzerajú. Odľahčená atmosféra verzus podpriemerný kriminálny dej, nakrútený „len tak“... akoby mimochodom a medzi rečou. Zopár solídnych hercov (McGill, Rockwell), jedno pekné dievča (24-ročná Alison Lohmanová ako štrnásťročná zlodejka) a jeden otravný Nicolas Cage v príbehu plnom viac či menej (väčšinou menej) pravdepodobných zvratov. P.S. Neskorší DOBRÝ ROČNÍK (2006) na mňa fungoval ako „oddych majstra“ neporovnateľne lepšie, ako toto čudo. (25.10.2004)

Scott mě čím dál víc překvapuje. Zatímco jeho ceněné legendy mi nějak nemohou pořádně přirůst k srdci, odbočky do zdánlivě cizích žánrů mi sedí parádně. O Švindlířích to platí o to víc, o co nemám rád žánr podvodných komedií. Scott totiž mnohá klišé o posledních akcích a nenadálých rodinných vazbách převrátil naruby a navíc překvapivě funkčně posadil do role totálního neurotika Nicolase Cage, který překvapuje snad už všechny své odpůrce. Byl jsem napjatý při scéně letištní akce, hlavním postavám jsem bezmezně fandil. Líbilo se mi takřka všechno - až na finální zvrat, který by mohl hodně škodit při dalším zhlédnutí. (09.05.2007)

Scott neScott, komedie nekomedie, thriller nethriller – schizofrenní je ve Švindlířích na první pohled prakticky vše kromě precizních herců a vytříbených vizuálních nápadů (jichž je pro komedii – byla to komedie? - zatracená škoda). Snad je to režisérova nezkušenost v žánru či nestabilní námět, na kterém se nedají řádně vybudovat sympatie k představitelům (do konce jsem nevěděl, zda Cageovi fandit či ne), možná přešachovaný závěr, který mě plně neuspokojil (souvisí s předchozí výtkou) a vinu nese zčásti i vratký (proč to neříct) scénář, vytahující vyšumělé kontexty podle potřeby momentálního efektu. Scott točil pouze a jenom pro pobavení a ikdyž se často není čemu smát, vlastně to velice pěkně uteče. A to chce přece jen pěknou dávku umu. Ale raději zpět k dalšímu Blade Runnerovi, co ty na to, Ridley? You’re hell of a director, then show it again! (10.11.2003)