Stále spolu

Tomuto dokumentu se dostává ohromné, podle mě nezasloužené pozornosti. Čas potřebný k jeho sledování by se dal využít mnohem účelněji, a to platí i v případě, že byste se rozhodli pro jiný dokumentární titul. Tady jde v podstatě o jedinou věc - líbilo by se mi/nám žít podobně, jako žijí oni? Realizace filmu pak vygenerovala ještě jednu méně očekávanou otázku - co si myslet o otci Mlčochovi? Odpověď na tu druhou otázku je pak nakonec možná ještě důležitější, než ta první - prvoplánová. Starej Mlčoch je (podle mě) idiot a někde na samotě bych se z něj o to rychleji totálně zbláznil. A film? Povrchní. Poznáte to tak, že v rámci diskuze po projekci zazní nekonečná řada otázek a tvůrci mají na všechny odpověď. Do filmu ale tyto informace nezapracovali. Často jistě záměrně. Paní Tomanovou jsem vždycky vnímal jako tendenční, arogantní novinářku. Žena, která má vždycky o všem jasno a vždycky ve všem pravdu mě osobně svým dokumentem prostě a jednoduše nadchnout nemůže. (29.07.2015)

Český Captain Fantastic ze Šumavy... Formálně není dokument režisérky Evy Tomanové ničím výjimečný, je to spíš jen taková podprůměrná dokumentární tvorba, nulová kreativita, jak režijní, tak i kamerová či střihová, ovšem obsahově jde o velmi zajímavou dokumentární sondu do života alternativně smýšlející a žijící rodiny, jejíž životní styl připomíná tradiční (kupříkladu romské) nomády nebo možná životní styl Středoevropana před nějakou tou stovkou let, nápodobni patriarchálnímu modelu a žití v harmonii s přírodou. Patriarcha Mlčoch se svou manželkou jsou ideálně vybraní představitelé - on vzděláním inženýr, ona učitelka, jejichž IQ garantuje cílovému diváku dokumentární tvorby jakous takous empatii a možnost porozumění (stejný případ byl výše zmíněný Sundance hit Captain Fantastic, oč jinak by vyzněl film, kdyby alternativně žijící hrdina byl velmi nízké inteligence a životního rozhledu) a i přesto narazí na morální a hodnotové odsouzení (osobně mám také problém s filozofií ,,profesionálního otcovství" - at si pan Mlčoch klidně vychovává své děti, jak chce, ale za své!) - většina dětí z mého pohledu pedagoga i obyčejného diváka má objektivně problémy s komunikací a je velmi špatně socializovaná. Na druhou stranu oč méně se děti či oba dospívající hoši umějí vyjadřovat, o to lépe jsou na tom po stránce fyzické či hudební aktivity. Celý film je dobrým dílkem k mozaice názorů v právě vedené společenské debatě, kam až má právo stát zasahovat při výchově dětí, zda je jejich výchova cele v moci rodiny, či zda má odpovědnost (a kontrolu) přebírat stát. V Norsku by takováto rodina zcela jistě žít nemohla a Barnevernet by zřejmě panu Mlčochovi a jeho manželce děti odebral a umístil je do péče pěstounů a přeneseně státu, u nás (naštěstí) ještě stále manželé Mlčochovi mohou své děti vychovávat podle svého hodnotového rámce a svých rodičovských zásad. Važme si téhle svobody...rodina Mlčochových je jejím lakmusovým papírkem... (26.07.2017)

Jako masakr. Člověk by čekal, že život někde v lesích mimo civilizaci musí být nádhernej, plnej svobody a radosti. Že ho představitelům dokumentu budete závidět. A možná byste i mohli, kdyby to celý fungovalo trošičku jinak. To by ale otec rodiny nesměl být totalní psychopatickej despota a manipulátor, který všem členům svý rodiny nonstop diktuje jak se mají chovat, co si mají myslet a kdy můžou dýchat. Magor, kterej se považuje za vůdce smečky vytvořil něco jako absolutní patriarchát. A na jeho dětech to bohužel zanechalo brutální stopy, stali se z nich asociální dementi, kteří se nedokážou normálně vyjádřit a kteří jsou v sociálních situacích úplně mimo. Snad ani nechci přemýšlet nad tím, jak brutálně tahle výchova poškodila jejich psychiku. A je to fakt škoda, protože co se týká inteligence a šikovnosti, rozhodně podědily geny svých rodičů a mohli v životě dokázat něco zajímavýho. Je mi dost líto manželky, která už o svým životě nemůže vůbec rozhodovat, protože, jak sama řekla v dokumentu, vlastně tam být musí, protože manžel by jí děti nikdy nenechal. Fakt chudák, já bych s takovým magorem nevydržela ani den. No docela by mě zajímalo, jak to s rodinou dopadne, jak třeba budou žít děti, až rodiče umřou, protože si nejsem jistá, že budou schopni se o sebe postarat. (10.08.2020)

Spíš díry než obsah. Ne, že by tvůrci nebyli dostatečně trpěliví. Evidentně strávili s Mlčochy značné množství času a museli nasbírat obří množství materiálu, jenže takhle poskládané to pak neřekne o tématu nic a výsledek je jen kritika despotického přístupu otce rodiny. Proč ne, ale rád bych více do hloubky. Rád bych měl v hlavě po zkouknutí alespoň pár otázek a ne jen jeden vykřičník. Ale kdyby u mě při hodnocení stál Petr na krok, tak samozřejmě řeknu, že jsem šťastný a že se mi to vlastně líbilo. (09.08.2016)

Absolutně nevím, co si mám myslet o tomhle dokumentu... Co si mám myslet o tom profesionálním otci, to vím. Takhle krásně vymyté mozky (nejlíp je to vidět na dvou nejstarších synech) se jen tak nevidí, to se mu podařilo. Celkově je mi těch dětí líto, protože sice budou umět lézt po stromech, ale jak obstojí mimo rodinu, to ví pánbůh. Trochu mi tam chybělo vysvětlení ohledně té nejstarší dcery, kterou nechali v Česku a která pak najednou měla dítě. Kdybych k dokumentu nečetla články všude možně už dříve, byla bych hodně zmatená, co se to tam děje a proč. Takhle mám jen pocit zmaru nad devíti (matku nepočítám) lidskými životy. Učí je nezávislosti a svobodě a oni na dotaz, jak si představují život, odpoví, že nemají žádné plány ani na zítra. Nač mít taky plány, když vám je někdo udělá. (09.12.2015)