Stále spolu

Jako masakr. Člověk by čekal, že život někde v lesích mimo civilizaci musí být nádhernej, plnej svobody a radosti. Že ho představitelům dokumentu budete závidět. A možná byste i mohli, kdyby to celý fungovalo trošičku jinak. To by ale otec rodiny nesměl být totalní psychopatickej despota a manipulátor, který všem členům svý rodiny nonstop diktuje jak se mají chovat, co si mají myslet a kdy můžou dýchat. Magor, kterej se považuje za vůdce smečky vytvořil něco jako absolutní patriarchát. A na jeho dětech to bohužel zanechalo brutální stopy, stali se z nich asociální dementi, kteří se nedokážou normálně vyjádřit a kteří jsou v sociálních situacích úplně mimo. Snad ani nechci přemýšlet nad tím, jak brutálně tahle výchova poškodila jejich psychiku. A je to fakt škoda, protože co se týká inteligence a šikovnosti, rozhodně podědily geny svých rodičů a mohli v životě dokázat něco zajímavýho. Je mi dost líto manželky, která už o svým životě nemůže vůbec rozhodovat, protože, jak sama řekla v dokumentu, vlastně tam být musí, protože manžel by jí děti nikdy nenechal. Fakt chudák, já bych s takovým magorem nevydržela ani den. No docela by mě zajímalo, jak to s rodinou dopadne, jak třeba budou žít děti, až rodiče umřou, protože si nejsem jistá, že budou schopni se o sebe postarat. (10.08.2020)

Autoritativní vůdce smečky, submisivní vysokoškolačka a jejich kopa případů pro psychology. Děti s omezenou individualitou, které říkají a myslí si to, co chce jejich otec. Odpověď na otázku „jak si představuješ svoji budoucnost?“ od jednoho z nejstarších synů zněla „nikdy si nepředstavuji, ani co bude zítra“. Asi jsem málo alternativní, ale mně to přišlo až děsivé. Jen dvě hvězdičky, protože si nejsem jistý, jestli to nerežíroval převážně Petr Mlčoch. (26.11.2015)

Disciplína je základ v armáde a takou armádou je aj táto rodina. Otca-generála musia počúvať všetci vrátane manželky. Žiť prírodným spôsobom niekde Na samotě u lesa je vždy sympatické, len si ten spôsob musí človek zvoliť sám. Malé deti túto možnosť výberu nemajú a v ich tvárach som občas videl, že by si radi vybrali ináč. U dospelých detí táto možnosť je, ale keď nie sú z rodiny pripravené na "štandardný" život, majú to ťažké. Nuž, rodičia vždy vedia, teda mali by vedieť, čo je pre ich deti najlepšie. Keby na samote žili dvaja dospelí ľudia, tak nemám nič proti, ale s toľkými deťmi je to otázne. Otec rodiny v úlohe spasiteľa bol akoby zámer dokumentu, tak nejak som to pochopil. Tienisté stránky života a pováh ľudí sú potlačené do úzadia, ale cítiť ich. O náhľad do života alternatívcov sa film pokúsil, je zábavný, len mi chýbali viaceré dôležité pasáže a vysvetlenia. A tiež, hoci ide o dokument, hlavná postava často prehrávala a vznikali neprirodzené situácie. –––– Já tam dám ten prášek sám, ty bys ho dala zbytečně moc. –––– Ty kozy jdou okolo a ani si cukroví nevšimnou. Vemte si z nich příklad, děti! –––– Je to strašné, že si člověk řekne, že mu dcera skončila ve chlívě. (26.11.2015)

Silné téma, slabé zpracování. Dokument o "jiných lidech", vyznávajících jiné životní hodnoty, ne ty diktované konzumní společností. Je položena spousta otázek, na které se ovšem v dokumentu nenachází odpověď. Škoda, že mnohdy zajímavé sekvence jsou nechány bez bližšího vysvětlení či dalšího komentáře. Dokument tak vyznívá do ztracena. Na konci si člověk pomyslí: No, dobrý, a...? (23.01.2016)

Český Captain Fantastic ze Šumavy... Formálně není dokument režisérky Evy Tomanové ničím výjimečný, je to spíš jen taková podprůměrná dokumentární tvorba, nulová kreativita, jak režijní, tak i kamerová či střihová, ovšem obsahově jde o velmi zajímavou dokumentární sondu do života alternativně smýšlející a žijící rodiny, jejíž životní styl připomíná tradiční (kupříkladu romské) nomády nebo možná životní styl Středoevropana před nějakou tou stovkou let, nápodobni patriarchálnímu modelu a žití v harmonii s přírodou. Patriarcha Mlčoch se svou manželkou jsou ideálně vybraní představitelé - on vzděláním inženýr, ona učitelka, jejichž IQ garantuje cílovému diváku dokumentární tvorby jakous takous empatii a možnost porozumění (stejný případ byl výše zmíněný Sundance hit Captain Fantastic, oč jinak by vyzněl film, kdyby alternativně žijící hrdina byl velmi nízké inteligence a životního rozhledu) a i přesto narazí na morální a hodnotové odsouzení (osobně mám také problém s filozofií ,,profesionálního otcovství" - at si pan Mlčoch klidně vychovává své děti, jak chce, ale za své!) - většina dětí z mého pohledu pedagoga i obyčejného diváka má objektivně problémy s komunikací a je velmi špatně socializovaná. Na druhou stranu oč méně se děti či oba dospívající hoši umějí vyjadřovat, o to lépe jsou na tom po stránce fyzické či hudební aktivity. Celý film je dobrým dílkem k mozaice názorů v právě vedené společenské debatě, kam až má právo stát zasahovat při výchově dětí, zda je jejich výchova cele v moci rodiny, či zda má odpovědnost (a kontrolu) přebírat stát. V Norsku by takováto rodina zcela jistě žít nemohla a Barnevernet by zřejmě panu Mlčochovi a jeho manželce děti odebral a umístil je do péče pěstounů a přeneseně státu, u nás (naštěstí) ještě stále manželé Mlčochovi mohou své děti vychovávat podle svého hodnotového rámce a svých rodičovských zásad. Važme si téhle svobody...rodina Mlčochových je jejím lakmusovým papírkem... (26.07.2017)