Stále spolu

Dokument, jehož tvůrci se bojí zasáhnout, konfrontovat, vyvolat jakýkoliv zajímavější rozhovor kladením zásadních otázek a třeba i větším tlačení na pilu při snaze získat na ně odpověď. Rodina ujetého Petra, který o sobě tvrdí, že žije v souladu s přírodou a ztracenými ideály, přitom posílá své děti vydělávat (nejen) na naftu (!), chodí si na úřad pro dávky a o soběstačném životě nemůže být ani trochu řeč. Nabízí se tolik otázek, na které by divák chtěl znát odpověď, ale bohužel režisérka je nepoloží a jen z uctivého odstupu sleduje to zvláštní šumavské a španělské divadlo o jednom otci, který uklidil svoji rodinu na samotu, aby nad ní mohl mít absolutní moc. (29.12.2015)

"Dobrý den, dovolte abych se představil, jsem XY, praktikující katolík z Pardubic a chtěl bych vám položit dotaz pane Mlčochu, protože jsem řádně pohoršen. Vám to přijde normální?" Jj, takových zhrozených praktikujících katolíků je (jak tak koukám po komentářích) docela dost. Vůbec nevim, jestli by se mi film tolik líbil i bez tý cca hodinový diskuse potom, přímo se starym Mlčochem, ale tak jsou prostě karty rozdaný. Ta diskuse byla ale vynikající, starej se umí docela dobře vyjadřovat, i když pro pochopení odpovědí musí člověk trošku číst mezi řádky (za lecos se stydí, tak kolem toho tak tancuje no). Na dokumentu hodnotim hlavně 2 věci, námět a střih, takže jsem byl spokojenej. Lze tomu vyčíst ale poměrně často určitou zmatečnost - mnoho zdejších rozčílených mudrců například hudrují, že Mlčochovi žijí jenom z dávek. Tak za prvý to neni pravda (kapela, výroba nástrojů, nábytku, pěstování plodin...) a za druhý i kdyby, tak každej ví, že pro dávky potřebuje mít člověk taky odpracováno (pokud to zrovna neni někdo z řad našich "italských" přátel, kterym dávky společně s obecnym plně vybavenym bytem přiklepne úřednice s nožem na krku). A za třetí, i když je jejich hlavní příjem asi nějaká podpora, tak aspoň svym způsobem života nikoho neobtěžujou. Navíc, oni toho, jak se zdá, zas tolik neutratí. Nebo tu často někdo hází super vtípky na téma "no s kym asi to dítě má" - kdo neni retard, tak si všimne, že tam "naše ozdoba - Dorotka" ke konci má přítele a docela se o něm i mluví. Mně se prostě líbí, že se pan Mlčoch neschovává za nějaký alternativní pozérský kydy, ale jasně říká, že takhle žije prostě proto, že to má rád a třeba automatická pračka mu nesmrdí. Děti pode velikosti: Dorotka, Kašpar, Prokop, Silvestr, Severín, Horymír, Perla, Irenej, Rosa. (80%) (10.07.2015)

Hodně jsem o tomto dokumentu slyšela i četla. Teď, když jsem ho konečně viděla, jsem mírně na rozpacích i pokud jde o formu zpracování - jako dokument to pohromadě rozhodně nedrží. Dost často dokonce převáží pocit, že se snad věrozvěst Mlčoch natáčí sám. Ano, je to o alternativním způsobu života, proti čemuž by se nedalo říct ani popel, ale bohužel je to podstatně více o dominantním manipulativním narcisovi a užvaněném flákači (hlavní povolání: otec), který se programově rozhodl potlačovat osobnost své ženě i dětem. Tedy dětem, spíše devíti malým tarzanům, kteří umějí lépe šplhat po stromech, než myslet a vyjadřovat se. Tedy tatínek jim svou výchovou dělá nefalšovanou medvědí službu: bez něj budou v životě úplně bezradní. A svobodní ani náhodou. (25.11.2015)

Téma rozhodně zajímavé.. Ale tím to končí. Dokument "Stále spolu" nemá dle mého názoru žádnou vypovídající hodnotu. Manipulativní a lehce despotický otec má režisérku pevně v rukou a je znát, že vše, co opustilo střižnu, je pod jeho diktátem. Škoda, mohlo z toho být něco nestranného. Takhle jen okrajově vnímáme vztah podřízené rodiny a tatíka, co si zakládá na tvrdém patriarchátu. |kino doma - aerovod| (01.05.2021)

Český Captain Fantastic ze Šumavy... Formálně není dokument režisérky Evy Tomanové ničím výjimečný, je to spíš jen taková podprůměrná dokumentární tvorba, nulová kreativita, jak režijní, tak i kamerová či střihová, ovšem obsahově jde o velmi zajímavou dokumentární sondu do života alternativně smýšlející a žijící rodiny, jejíž životní styl připomíná tradiční (kupříkladu romské) nomády nebo možná životní styl Středoevropana před nějakou tou stovkou let, nápodobni patriarchálnímu modelu a žití v harmonii s přírodou. Patriarcha Mlčoch se svou manželkou jsou ideálně vybraní představitelé - on vzděláním inženýr, ona učitelka, jejichž IQ garantuje cílovému diváku dokumentární tvorby jakous takous empatii a možnost porozumění (stejný případ byl výše zmíněný Sundance hit Captain Fantastic, oč jinak by vyzněl film, kdyby alternativně žijící hrdina byl velmi nízké inteligence a životního rozhledu) a i přesto narazí na morální a hodnotové odsouzení (osobně mám také problém s filozofií ,,profesionálního otcovství" - at si pan Mlčoch klidně vychovává své děti, jak chce, ale za své!) - většina dětí z mého pohledu pedagoga i obyčejného diváka má objektivně problémy s komunikací a je velmi špatně socializovaná. Na druhou stranu oč méně se děti či oba dospívající hoši umějí vyjadřovat, o to lépe jsou na tom po stránce fyzické či hudební aktivity. Celý film je dobrým dílkem k mozaice názorů v právě vedené společenské debatě, kam až má právo stát zasahovat při výchově dětí, zda je jejich výchova cele v moci rodiny, či zda má odpovědnost (a kontrolu) přebírat stát. V Norsku by takováto rodina zcela jistě žít nemohla a Barnevernet by zřejmě panu Mlčochovi a jeho manželce děti odebral a umístil je do péče pěstounů a přeneseně státu, u nás (naštěstí) ještě stále manželé Mlčochovi mohou své děti vychovávat podle svého hodnotového rámce a svých rodičovských zásad. Važme si téhle svobody...rodina Mlčochových je jejím lakmusovým papírkem... (26.07.2017)