Stále spolu

Profesionální otec Petr by měl okamžitě dostat padáka od svých dětí, protože je nenaučil ani pořádně mluvit, natož samostatně uvažovat. To nemůže nikdo myslet vážně, že by ho takový život bavil. Upřímnost jsem tady viděl jenom u demagoga Petra, přičemž upřímný demagog je vždycky nejnebezpečnější. Zaplať Pánbůh, že takový člověk žije daleko od ostatních a otravuje život jen svojí rodině. Jinak dokumentaristika na bodě nula, Mlčoch jakoby tady působil i jako cenzor a film si stříhal ve Španělsku pod mostem. Dokument není obraz, aby něco prostě jenom zachytil. (25.09.2017)

Pro mě osobně dokument na fascinující téma, jehož sledování mě vystavilo nebývalému otřesu. Jako už tolikrát, opět člověk nestačí žasnout, v jakých podmínkách někteří z nás žijí v 21. století. V tomto případě samozřejmě těžko nějak "objektivně" hodnotit dokument, protože to první, co se dere na mysli, je hlavně vlastní názor na prezentovanou rodinu, potažmo její hlavu v postavě toho autoritativního fousáče. Film jsem zhlédl s nebývalým zájmem a stejně dychtivě jsem si zde přečetl všechny komentáře (moc jich zde stejně nebylo, na to, že od premiéry v kinech už utekly skoro 3 měsíce), ze kterých se člověk dozví také mnoho zajímavého. Celkově se nemohu ubránit dojmu, že ať už se tento dokument teoreticky mohl či nemohl natočit lépe, osobně ho shledávám velmi dobrým tím, jak vyhmátl nesmírně silné téma, o kterém by se dalo klábosit neobyčejně dlouho a které nemůže nechat chladným snad nikoho. A tak asi jediné, co zbývá, je čekat, jestli se tvůrci k té rodině ještě v budoucnu vrátí, protože se to přímo nabízí (i mě napadla otázka, co s celou rodinou bude po Petrově smrti, jak už zde někdo zmiňoval přede mnou), a jestli o nich ještě uslyšíme. Osobně bych o to zájem určitě měl - dlouho jsem neviděl dokument, který by mě tak oslovil. (10.08.2015)

.....aneb Mlčoch Family. Některé scény mě velmi pobavily, u některých jsem byla rozpačitá a u dalších vzteklá. Když to shrnu, děti jsou velmi fyzicky zdatné, ovšem projevují se u nich značné logopedické vady a problémy v sociální komunikaci. Nemyslím si, že to budou mít ve společnosti v dalším životě lehké nebo společnost s nimi. Otec je totální patriarcha, je vidět, že ani nenechá pořádně ty děti vyjádřit svůj názor, alespoň ne před kamerou, vždycky si odpoví sám, a matce se jenom divím. Dokument byl na zajímavé téma, ale trochu zdlouhavý a stále hlavně o otci. Dodatek: Včera jsem ty dva nejstarší syny viděla muzicírovat na Náplavce. Jenom by mě zajímalo, jestli z těch vydělaných peněz taky něco dostanou. (19.08.2016)

Dokument má jednu zásadní chybu - sice se tváří jako nestranný, ale výběrem střípků a sestřihem dost jasně ukazaje kritické stanovisko režisérky. To značně snižuje jeho kvality. Chápu zaměření se na otce, vadí mi absence doplňujících informacích. Rodina odjíží za výdělkem do Španělska a zanechává Dorotku doma. Proč, když jsou stále spolu? Dovídáme se, že Dorotka čeká miminko, ale je nám záměrně zatajen otec dítěte. Proč? Působí to dojmem, jakoby nejstarší dcera s novým potomkem stále zůstávala v lůně své biologické rodiny. Je tomu tak ale ve skutečnosti? Divák nepotřebuje dostat naservírované názory reřisérky, je schopen udělat si názor sám, ale musí k tomu dostat kompletní informace. Pozoruhodným shledávám přístup učitelů. Je patrné, že s alternativním životem rodiny nemají problém, dokonce to vnímají jako přínos, jakoby i oni byli okouzleni fluidem velkého otce. Ten na rozdíl od svých dětí ví co dělá a proč to dělá, bohužel se mu nepodařilo vychovat ve vyzrálé osobnosti své potomky. Možná jsou šťastní, ale pouze ve stínu svého otce. Dojem idylického vztahu mezi manžely je narušený nevybíravým okřikováním matky v přítomnosti dětí. Kde chybí respekt ke svobodě druhého člověka, je něco špatně. Ať už u hlavy rodiny nebo u paní režisérky. (25.11.2015)

Po shlédnutí filmu http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10486813722-stale-spolu/, po přečtení několika rozhovorů s režisérkou Evou Tomanovou a především pod dojmem bonusu k filmu http://www.ceskatelevize.cz/porady/10486813722-stale-spolu/21256226454/bonus/21418-beseda-s-tvurci/ se nemohu ubránit dojmu, že celým dokumentem nenápadně prosakuje autorčin despekt k Mlčochovým a jejich způsobu života, dokonce bych řekla, že prosakuje skrytě a velmi rafinovaně. Jak jinak působí oba manželé Mlčochovi v diskuzi o filmu (bonus) než ve filmu samotném! Za ty roky, kdy E. Tomanová dokument připravovala, musela nashromáždit takové množství materiálu, že prostříhat film tak, aby zvýšila jeho kontroverznost a následně diváckou přitažlivost a prodejnost filmu, byla jistě hračka. V bonusu na mne naopak udělal velmi příznivý dojem producent Jiří Konečný, který prošel vývojem od negativního postoje k rodině až po její chápaní a neskrývané sympatie, které zdůvodňuje tím, že nyní už je sám otec tří dětí a leccos pochopil. - - - Co se týče samotné rodiny Mlčochovy, je mi jasné, že mnohé dráždí jejich životní styl až k nepříčetnosti jako rudý hadr krocana. Naše společnost je sice až k sebezničení tolerantní, ale běda tomu, kdo se odváží žít jinak než ostatní! Dočká se poplivání a odsouzení napříč časopisy, bulvárem i komentáři na csfd. Ve společnosti, která neuznává žádnou autoritu, včetně na prvním místě autority Boží, musí autoritativní otec působit jako exot či dokonce zvrhlík. Znám mnoho rodin, které se považují za konzervativní nebo tradiční co se víry týče, ale s výchovou svých dětí mají velké problémy a nedokáží je přes veškeré své úsilí tradičně vychovávat, což je celkem pochopitelné v liberální společnosti obklopující je kolem dokola. V tomto bodě snahu Mlčochových izolovat sebe i své děti od společnosti plně chápu. A ještě něco: Ono i to tzv. "domácí vzdělávání" je u nás mnohým trnem v oku (v "pokrokovém" Německu je dokonce zakázané). (29.11.2015)