Stále spolu

Ano, mnoho lidí pracuje, aby samozvaní profesionální rodiče mohli nakrmit ze sociálních dávek své koktající nesamostatné děti. Více Mlčochů rovná se zkáza společnosti. Dospělí kluci ze sebe sotva dostanou srozumitelnou větu a asi pouze čekají na večer, aby mohli za maringotkou masturbovat a myslet na spolužačku, kterou ze strachu v životě neosloví. Moc pěkná iluze rodiny. (09.12.2015)

Kdybych neměl možnost číst rozsáhlý rozhovor s Evou Tomanovou v Reflexu, měl bych tendenci posuzovat její dílko shovívavěji. Jenže právě v onom rozhovoru natolik odhalila svůj pohled na projekt, že výsledek považuju za fatální prohru. Na první pohled chybí dokumentu konfrontace. Jenže co si budeme povídat, pokud by režisérka vyvolala v panu Mlčochovi pocit ohrožení, pochopitelně by ucukl a z filmu by nic nebylo. Přesto se dalo postupovat odvážněji a nasbírat podstatně víc materiálu. Bylo možné vyzpovídat příbuzenstvo, sousedy, využít několikaměsíční odluky nejstarší dcery od šéfa rodiny atd. Eva Tomanová ale udělala největší chybu v tom, že se nechala, stejně jako zbytek rodiny, panem Mlčochem ochočit. Ztratila odstup a na projektu je to zkrátka znát. V podstatě ani nepochopila, v čem spočívá síla materiálu, který objevila. Na rodinku Mlčochových se dá nazírat v podstatě třemi způsoby. Za prvé jako na projev alternativního životního stylu, ale ten je podle mého zcela nepodstatný. Za druhé jako na projev patriarchálního uspořádání společnosti, kde nejstarší muž představuje vůdce klanu, který rozhoduje o fungování komunity. A za třetí, a to je podle mého úsudku právě případ mlčochovské famílie, jako na komunitu fungující v duchu a podle mechanismů náboženských sekt. Extrémně dominantní, manipulativní a sebevědomý muž měl to štěstí, že narazil na extrémně submisivní manipulovatelnou ženu s nízkým sebevědomím, a výsledkem je přesně to, co má divák možnost pozorovat. Spousta mužů musí panu Mlčochovi závidět, protože dostat tenhle materiál do ruky znamená užívat si svou absolutní dominanci a utvářet svoji partnerku k obrazu svému. Vůbec tady nepomáhá, že paní Mlčochová má vysokou školu a není hloupá. K sektářskému způsobu života a nejrůznějším ideologiím inklinují mnohem víc vzdělaní lidé. Kdyby Tomanová pochopila, oč tu jde, mohla krásně zachytit prostředí, které je jinak kameře naprosto nedostupné, protože nejrůznější Parsifalové nebo Škrlové jsou dost chytří na to, aby si drželi média od těla. Pan Mlčoch rozhoduje o všem a i když teoreticky nic nebrání členům rodiny odejít, ve světě mimo rodinu by neobstáli, protože o tom světě nic neví a neumí se samostatně rozhodovat. Celkový dojem: 35 %. (16.07.2016)

Obraz života novovikingskej sekty. Jej vodcom a jediným ideológom je bradato vlasatý pán MlčOch (alias Maharíši Pahárášvéránda Thäl). Vládne darom slova, ktoré ostatným obmedzuje (nomen omen - drž ústa zavreté a slastne si vzdychni). Zisky kumuluje a ukladá neznámo kde (typické pre sekty). Členovia sekty pôsobia ako roboti prírodných prác. Žiadny úsmev, žiadna vzrušená debata ani detské ujúkanie počas otcom prednášaných mantier. Žiadny humor sa nenachádza ani v rečiach a konaní otca. Často badať nervóznu nasrdenosť, ponižujúce príkazy typu Zalez! Vypadni! a hrozby fackou. Kontakt so sociálnym prostredím dediny či mesta je minimálny. V zásade nič proti tarzanovskému štýlu života, ale z úst seňora sivobradáča vyznievajú jeho odôvodnenia ako poprečitované fráze. Nič presvedčivé. Také ozaj sektárske - vplyvu Vodcu podlieha len jeho najbližšie okolie. Pretože sú Stále spolu. Pekne ukázané, že realizácia myšlienok o oslobodení sa z pút mestského života je len a len v rukách ich uskutočňovateľov. Ak sa ich zhostia podobní Mlčovia Ochovia, Pán Boh s nami a zlé preč! Mimochodom zaujímalo by ma zdôvodnenie výroku pani (asi zo sociálky) v úvode, kedy na vetu pána Mlčocha, že či nevidí, že tie deti sú zjavne v sociálnej núdzi, ona odpovie, že áno, oni sú, ale Vy nie ste." Či teda a aké má tento pán zdroje, že nie je v sociálnej núdzi. Druhou poznámkou je paradox, akým pán M. obhajuje tesnú spätosť rodiny a tak, no vlastných predkov a predkov jeho ženy, prípadne ich súrodencov zjavne z tohto kontextu a kánonu jeho filozofie takmer úplne vylučuje. Zaujímavé komentáre: Eluin, popelka595. (25.11.2015)

.....aneb Mlčoch Family. Některé scény mě velmi pobavily, u některých jsem byla rozpačitá a u dalších vzteklá. Když to shrnu, děti jsou velmi fyzicky zdatné, ovšem projevují se u nich značné logopedické vady a problémy v sociální komunikaci. Nemyslím si, že to budou mít ve společnosti v dalším životě lehké nebo společnost s nimi. Otec je totální patriarcha, je vidět, že ani nenechá pořádně ty děti vyjádřit svůj názor, alespoň ne před kamerou, vždycky si odpoví sám, a matce se jenom divím. Dokument byl na zajímavé téma, ale trochu zdlouhavý a stále hlavně o otci. Dodatek: Včera jsem ty dva nejstarší syny viděla muzicírovat na Náplavce. Jenom by mě zajímalo, jestli z těch vydělaných peněz taky něco dostanou. (19.08.2016)

Tomuto dokumentu se dostává ohromné, podle mě nezasloužené pozornosti. Čas potřebný k jeho sledování by se dal využít mnohem účelněji, a to platí i v případě, že byste se rozhodli pro jiný dokumentární titul. Tady jde v podstatě o jedinou věc - líbilo by se mi/nám žít podobně, jako žijí oni? Realizace filmu pak vygenerovala ještě jednu méně očekávanou otázku - co si myslet o otci Mlčochovi? Odpověď na tu druhou otázku je pak nakonec možná ještě důležitější, než ta první - prvoplánová. Starej Mlčoch je (podle mě) idiot a někde na samotě bych se z něj o to rychleji totálně zbláznil. A film? Povrchní. Poznáte to tak, že v rámci diskuze po projekci zazní nekonečná řada otázek a tvůrci mají na všechny odpověď. Do filmu ale tyto informace nezapracovali. Často jistě záměrně. Paní Tomanovou jsem vždycky vnímal jako tendenční, arogantní novinářku. Žena, která má vždycky o všem jasno a vždycky ve všem pravdu mě osobně svým dokumentem prostě a jednoduše nadchnout nemůže. (29.07.2015)