Fúsi

Pokiaľ si vaše srdce, rovnako ako to moje, za pomerne dosť dlhú dobu nedokázal získať jedinec, ktorý na prvý pohľad vyzerá ako "verbal", skúste "Fúsi-ho" a možno budete rovnako milo prekvapený ako Ja. Skutočne veľmi príjemná, komorná dráma bez mimoriadne emocionálne depresívno zarážajúcich scén, no zato s pár zvratmi v záverečnej tretine zo života dobráka, s ktorým sa divák vcíti omnoho skôr, ako by to spočiatku sám predpokladal. Musím uznať, že ma Gunnar Jónsson svojim svojsky mĺkvym hereckým výkonom skutočne zaujal. Pekný film na "hocikedy". (03.05.2016)

Už úvod, ve kterém si dospělý syn jde radši do vánice hrát s autem na dálkové ovládání (jen aby nemusel doma sledovat matčina nového přítele, jak ji klátí), přesně vystihuje jeho život, povahu a vlastně celý film. Ten je hodně smutný, místy skoro až depresivní (každý objevivší se plamínek naděje brzy něco sfoukne), ale přitom mu nechybí hořký humor (některé scény jsou až groteskní). I přes pomalejší tempo se divák nenudí, neb si rychle oblíbí Fúsiho (skvělý Jónsson), kterému fandí a doufá, že se nakonec přece jen dočká svého štěstí. Na tom je nejsmutnější fakt, že kdyby se hlavnímu hrdinovi všichni (krom věrného kamaráda) nemontovali do života, byl by vlastně docela spokojený ve svém malém, izolovaném, ale bezpečném světě, jenže jakmile se otevře, přichází jedno zklamání za druhým (až se člověk sám sebe ptá, kolik ho asi tak může ještě snést). Fúsi téměř nemá žádný důvod se radovat, přesto se (tuším) 4x za celý film lehce usměje, ale ten poslední úsměv je ze všech nejzajímavější (a nejvíc toho o něm vypovídá). Za mě silné 4*. (05.05.2019)

Krásne natočená chladná dráma zo severu Európy bez zbytočných emócií. Divného Fúsiho si musíte jednoducho zamilovať. A pri komicky ladených scénach sa nahlas zasmiať...napr. keď sa dozvie, že ho cudzí ľudia považujú za divného, keď si musí ako rodený metalista objednať u rádiospeakera Dolly Parton alebo keď rozbije nosy kolegom na párty. Príjemný snímok napriek mierne depresívnemu záveru, ktorý však k takémuto príbehu sedí. Pokora k bežnému životu z neho len tak sála. (09.05.2016)

Fúsi je morbidně obézní, pravděpodobně s nějakou lehkou mozkovou disfunkcí, poslouchá metal, je to totální lůzr a pokud tu náááhodou někoho napadne Fúsiho přirovnat ke mě, tak bacha, Fúsi nepije čaj! To je kurník zásadní rozdíl! (o=´ A tenhle film je absolutně skvělej, žádná jiná kinematografie, než-li ta islandská, nedokáže konstantně natáčet filmy tak přirozeně hořkosladké, komorní a zároveň bez jakéhokoliv melodramatu a se zcela uvěřitelnejma emocema - Fúsi je přesně takový film a to nemluvím o tom, jak je to skvěle zahrané a všechny postavy jsou větší, či menší podivíni, ale zároveň jsou v tom zcela uvěřitelné. (25.09.2017)

Od Islandu toho už moč nečekám, cenama ověnčená povídková pavučina Vonarstræti byla naivní a so 90s, Berani fajn, ale Un Certain Regard to nemělo vyhrát ani omylem. O to příjemnější překvápko je návrat odepsanýho Dagura Káriho, kterej natočil film, co v jádru vypadá jako každý druhý islandský dramátko o osamělým podivínovi, ale daří se mu vytvořit uvěřitelnou lidskou horu emocí, křehkosti a panenský dobroty. Film jemnej, bez falše a výstřelků, předvídatelný, leč překvapivě dojemný a podmanivý vyprávění o čistý dobrotě. Tender love is blind, jak zpívá Dolly Parton. Fúsi rozhodně patří k nejlepším tamním věcem za poslední (a dlouhý) roky. (21.01.2016)