Fúsi

Fúsi je další severské drama, které hledá komiku ve smutných životních situacích, tady konkrétně v životě čyřicetiletého méďi, který v životě nic nevyžaduje, ale zároveň velmi potřebuje lásku, aniž by o tom věděl. Jeho smíření s tímto životním stylem je na tom snad to nejsmutnější, protože každý divák bude Fúsimu přát jen to nejlepší za to, jaké má dobré srdce a nikdy nikomu nechce být na obtíž. Závěr mě dokázala rozplakat jako malé dítě, což znamená, že tento snímek úspěšně otřásl mými emocemi, aniž by to vyloženě chtěl. (12.06.2018)

Fúsi sa tak trochu tvári ako melancholická, ale príjemná vzťahovka zo severu. Lenže aj napriek tomu, že dve hlavné postavy budete považovať za roztomilé, tak sa im dejú vďaka okoliu nepekné veci. Nemusí sa jednať o nič na prvý pohľad drastické, ale stále viac a viac prehlbujúce prázdnotu v duši a pocit osamelosti. Gunnar Jonsson je islandský Vince Taylor Pruitt a Fúsi islandskou verziou Heavy. Možno by stálo za to na týchto dvoch filmoch porovnať severský a americký spôsob nakrúcania nezávislých filmov o outsideroch. (12.09.2016)

(50th KVIFF) Fúsi rozhodně je příjemná postava, ale současně Fúsi rozhodně není příjemný film - já po jeho skončení měl chuť nasadit si oprátku kolem krku a skočit z okna. Tak strašně depresivní a smutné mi to přišlo. Holt špatně nesu, když takto sympatická postava ve filmu nenachází ani kousek štěstí. Vlastně to od režiséra a scenáristy Káriho, který film průběžně pojímal jako tragi-KOMEDII se spoustou velmi vtipných scén (letlampa!), beru trochu jako podraz. Islanďani se nás prostě letos ve Varech rozhodli rozesmutnit (další islandská kviff smutná depka zde). Rozhodně silný snímek. 80 % (11.07.2015)

Tak to je náš Fúsi, prostě Fúsiman! Film o jednom neuvěřitelně hodném a pohodovém chlapíkovi, který má v životě 20 let zpozdění. Ale nikdy není pozdě. Hořkosladkou komedii natočil i napsal Dagur Kári a zazářil v ní Gunnar Jónsson, kterému je role ostýchavého hromotluka šita na tělo. Optimistický zážitek a čtyři hvězdičky. (09.07.2015)

Mam mrte rad taketo filmy s dobrackymi outsidermi. Nejak si pri tom uvedomim, kolko veci zbytocne riesim(e) a ze stastie a dobro casto spociva v niecom inom. Preto som vzdy rad, ked mi to nieco pripomenie.. myslim ze ma to robi lepsim clovekom, ehm :) A s tym suvisi aj moja jedina vycitka tomuto filmu, kde plne suhlasim s JASM-ovym komentarom. Nehovorim, ze by film bol lepsi ak by mal trochu iny zaver, ale ja by som si ho zelal. Aj napriek tomu sa ma ten film celkom dotkol. [#11/2016] (10.02.2016)