Fúsi

Videné v jeden týždeň s ďalším islandským filmom Barani. A veruže ma Barani bavili viac (hoci hodnotenie dávam totožné), lebo pri Fúsim som sa pristihol, že sa občas nudím, ba priam som až sklúčený. Avšak to bol tvorcovský zámer. Inak je hlavná postava veľmi príjemná, ktorú ľutujete, súcite s ňou a nakoniec je aj fandíte. Baví ma ten islandský minimalizmus, aj čo sa týka stopáže a taktiež aj množstva použitých slov. Na rozdiel od Baranov nie je Fúsi až tak spätý s miestom vzniku, ale nechcem si predstaviť ako by takýto film vyzeral, keby sa natočil v našich končinách. (16.04.2016)

Nebojím se tvrdit, že každý máme v sobě kousek Fúsiho. Dobrého, úžasného člověka, uzavřeného ve vlastním světě neodvratitelné samoty a negativismu natolik, že je svým okolím automaticky považován za výstředního a špatného. Člověka, který si přes drtivé aroma vlastní méněcennosti neuvědomuje, že je naopak široko daleko on tím nejnormálnějším. Hořkosladký film, který svým pomalým tempem, melancholickým klavírovým soundtrackem a přesně odměřeným výkonem titulního herce pohladí po duši a vyvolá spoluúčast, přestože současně uvrhne do deprese a chceme na něj (nebo spíše na to, o čem vypovídá) raději zapomenout.... Opravuji původní větu - Kéž by měl v sobě každý kousek Fúsiho. (11.04.2016)

Iba upozorňujem, že spoilerujem. To iba severania dokážu chladný príbeh podať citlivo a smutnú atmosféru prebiť láskavosťou jedného (ne)obyčajného muža. Moment, ked' sa Fúsi prišiel postarať o dievča, ktoré sa pred depresiou nedokázalo schovať inam, ako do svojho šatníka, bol pre mňa ten najdojímavejší, aký som kedy videla. Definitívne som sa rozplynula v momente, ked' zaspal s mačkou v náručí. Maličkosti, ktoré sú významovo tak velké, až si na chvílu poviete - pre všetky tie okamihy empatie sa oplatí zažiť aj niečo zlé. Film bolestne krásny. Jeden z tých, na ktoré nikdy nezabudnem. (10.03.2017)

Pokud máte rádi filmy se zasmušilou krajinou a zasmušilými lidmi, kteří dlouho nic neřeknou, je to pro vás to pravé. Jestli oblibujete filmy, kde se toho moc neděje, jste opět na správné adrese. Snímek je seversky surový, upřímný, výborně vykresluje lidské charaktery (zasmušilé, nečernobílé, s problémy), ale zábavy si u něj moc neužijete. O tom, jak se umí otisknout do diváka, bych mohla vyprávět! Dívala jsem se na něj a až v poslední třetině jsem si při jedné scéně vzpomněla, že už jsem ho jednou viděla. SHRNUTÍ: Některé vztahy jsou předurčené ke krachu, i kdybyste se přetrhli. (17.07.2019)

Od Islandu toho už moč nečekám, cenama ověnčená povídková pavučina Vonarstræti byla naivní a so 90s, Berani fajn, ale Un Certain Regard to nemělo vyhrát ani omylem. O to příjemnější překvápko je návrat odepsanýho Dagura Káriho, kterej natočil film, co v jádru vypadá jako každý druhý islandský dramátko o osamělým podivínovi, ale daří se mu vytvořit uvěřitelnou lidskou horu emocí, křehkosti a panenský dobroty. Film jemnej, bez falše a výstřelků, předvídatelný, leč překvapivě dojemný a podmanivý vyprávění o čistý dobrotě. Tender love is blind, jak zpívá Dolly Parton. Fúsi rozhodně patří k nejlepším tamním věcem za poslední (a dlouhý) roky. (21.01.2016)