Obsahy(1)
Přemýšleli jste někdy o tom, co by se stalo, kdyby jste některá svá rozhodnutí změnili? Přesně o tom pojednává krátký film zasazený do prostředí tramvajové zastávky, kde čas plyne všemi směry. (tomas.vorel1)
Recenzie (20)
Jakožto uznávaný ornitolog a momentálně dokonale poletující o kilometr výš, než mé cvičené létající ryby, tedy s nadhledem, pouštím k zemi z kloaky asi tak tři pizdičky, dám ovšem čtyři... proč? No, kvůli ozubenému hrdinovi s prapodivným účesem zvaným kremrole nééé, to by bylo opravdu nemyslitelné, vlastně až nemožné, nejsem sice homofob, nicméně bukvice hrající si na heteráky opravdu nemusim, přesto mám smělý pocit, ufff, že hejsek není úplně marnej a tak nějak vůbec nezapadá do klasických amatéřin (srát na příběh, známe ho, že?) a já fandím všem zúčastněným. Z někoho z vás může bejt i slušnej kominík, kdykoliv se kdokoliv ozvěte... jsem vám k dispozici. Vorle, vole, dobroučký. Pées: přítel kulík dí přesprávně, hodit odkaz v takovou nemilou hodinu a v pátek na Volnou, to je hrdinství, tím spíš vám držím vřele fuckovák. ()
Co do kamery, zvuku a střihu profesionálně natočené přiblblé sezení Klubu anonymních řiťopichů ve stylu "Ahoj, já jsem Ondřej a jsem homosexuál. Ježyššš, ahoj Ondřeji, tobě to ale slušššý, vítej a posaď se kamkoliv, kde je místo, třeba na klín tady Roberta nebo Reného, podívej, jak na tebe pomrkávaj, a hezky nám povyprávěj svůj příběh. Je to úděsný, holky, poslední dobou mívám takový dost hnusný sny, že když šlápnu do hovna a koupím si kytku, stane se ze mě fufjky fujky heterák a balím nějakou pipinku s akutním zánětem nosohltanu. To je opravdu hrůza, Ondro! Tak se hezky přitul k Robertovi, on tě pohoupe na kolínkách, pochová a pokonejší a jsem si jist, že ty noční můry záhy zmizí!!", které svědčí jen o tom, že by se měl tenhle Vorel vyhýbat scénaristice jako příjice Tetracyklínu, a ne mít ještě tu drzost na sebe velkohubě upozorňovat. PS: Pane Pane, pokud se někdy setkáme, připomeňte mi, prosím, abych měl ve Vaší přítomnosti raději vždy za zády zeď! ()
Zajímalo by mě, proč na mě všichni Češi ve svých amatérských/studentských počinech působí extrémně toporně a ploše, a to i v případech, kdy jsou použiti "profesionální herci", jak se na diskuzi chlubí sám "režisér". Uvěřitelnější herecký výron by v tomto případě totiž předvedl i patologicky nesmělý Vietnamec po dětské obrně. Vím to, protože když jsem si v SAPĚ posledně kupoval gyros v bulce, tak mi starej Nguyen půl hodiny přesvědčivě tvrdil, že maso je z vepřového, přestože já zřetelně slyšel, jak na mě ten gyros štěká. Pokud máte chuť na něco podobného, tedy se stejnou délkou, se stejným tématem a ze stejného prostředí, dejte si raději řádově lepší El Columpio. Tady se totiž hlavní hrdina... chicht, to je vlastně docela zvláštní slovní spojení, ten hlavní hrdina. Jaký je asi opak hlavního hrdiny? Vedlejší zloduch? Nepodstatný padouch? Jakou má ve filmu funkci? Představuju si to asi nějak takhle; uprostřed důležitého vyjednávání s generálním tajemníkem vládní agentury NASA o počtu dostupných bezpilotních dronů pro vaši protiteroristickou operaci, se nepodstatný padouch zničehonic zjeví na scéně a vyhodí vám v bytě pojistky. Prostě i když vás to docela nasere, tak to není nic, co by nevyřešilo balení svíček. Ovšem to jsem se, koukám, dostal někam naprosto do prdele. Nicméně jak ve své fundované analýze trefně poznamenal kolega truhlyk, existují mnohem děsivější krátkometrážní počiny, zářným příkladem toho budiž světácká filmografie mistrů Cejpka a Veselého, kterou jsem zde svého času intenzivně studoval a pak jsem si radši odoperoval žlučník pilníkem na nehty. Takže já veškerou tu obdivuhodnou snahu, nápaditost a nadšení tvůrců, jakožto nejpovolanější filmový kritik široko daleko, ocením dvěma hvězdami a teď se jdu pochlubit mamce, jak mi od včera zase povyrostl čurák. PS: Kdybych se měl zamilovat do každé holky, která se na mě usměje, tak bych byl až do smrti sám, protože děvčata mým směrem vysílají pohledy výhradně vražedné, často hraničící až s dušidrásající, bytelnou a plně zaměstnávající nenávistí. Rohypnol je zkrátka jistota. ()
Je režisér filmu nějak spřízeněn se známými Vorly? Nevím. Zajímalo bě mě to. Ale teď k dílu samotnému: U studentských filmů někdy bývá problém s formou, ale tady je to přesně naopak. Kamera, hudba,střih i herci jsou naprosto v pořádku, ale příběh je naprosto bez pointy či o ničem. Navíc podobné schéma jsme viděli už stokrát jinde: Nejprve s ním přišel Kieslowski,od něj to obkoukal Tykwer atd. V Lole běží o život máme takřka stejné momenty: Míjení žebráka, jednou mu dám, podruhé ne. Jenomže Lola běží o život má pointu, tento snímek bohužel ne(to rozuzlení je opravdu slabé). Vracení se v čase je populární, mám takové filmy rád, ale musí mít kvalitní scénář (viz např. Groundhog day). ()
No já nevím. Filmařsky se to vcelku povedlo to jo, ale mám problém s příběhem. Chápu, že pro mladé lidi, studenty, je téma seznamování se s opačným pohlavím hned po škole to nejdůležitější v jejich životě, jenomže konkrétně mě to moc neoslovilo. A taky ... jak může chlapec vědět, že jeho ve snu vyselektovaný model toho pravého sblížení se bude fungovat i ve skutečnosti? Já jen, že ten otevřený konec tomu tak nějak odpovídal. Nicméně bych já osobně neměla odvahu se sejít soukromě s někým úplně cizím a doučovat ho akordy k Dajáně. ()
Galéria (4)
Reklama