Victoria

Po silnej, niekoľkotýždňovej neochote pustiť sa do tejto snímky bola vôľa nakoniec prelomená pozretím na veľkom plátne spolu s berlínskym osadenstvom, aby som po takmer hodine metania sa na sedačke odchádzal s totálne otvorenou hubou, komplet bez energie, ale zároveň úplne "nahajpený." Skutočne obdivuhodne odvedená práca a pôsobivé natočenie 140 minút bez strihu. Údiv v tomto smere ale spôsobuje najmä fakt, že dielo nie je statické; je neustále v pohybe a odohrávajúce sa na početných lokáciách (seriózne nechápavo krútim hlavou dokonca aj v týchto chvíľach, ako píšem tieto vety). To dokresľuje aj ďalší fakt – herci takmer celú dvojhodinovú konverzačku improvizovali (čo som počas sledovania nevedel a čudoval sa, ako dialógy bezchybne plynú, nadväzujú a dokopy dávajú zmysel; hoci diskutovať o ich hĺbke je na mieste, i keď zároveň je na mieste aj brať do úvahy, že nejak takto pravdepodobne medzi sebou berlínski opilci a feťáci komunikujú). Ďalšie obrovské plus robí hudba, prechod z noci do nadrána a rána a samotné tragické vyznenie s ranným svitom. Najviac je ale nutné vyzdvihnúť kameramana, na ktorého bola dosť možno kladená najväčšia váha a spôsob natáčania bol rozhodne ťažší ako pri štandardnom filme – namiesto toho, aby sa mu scéna odohrávala v hľadáčiku kamery, Grøvlen musel hľadáčikom neustále scénu hľadať. Všímal som si snímanie celú stopáž a veľký rešpekt. Že jeho meno svietilo ako prvé počas záverečných titulkov len potešilo. Okrem celého ansámblu chcem ale vyzdvihnúť najmä Fredericka Laua, po ktorého zočení hneď v úvodných minútach som bol celý bez Seba (hockedy z času na čas spomeniem na jeho výkon v Der Hauptmann). Jak mohol byť Victoria natočený mi hlava vôbec neberie, no potrebujem ho do žíl znova čoskoro, možno už aj dnes... ♪♫ (23.11.2023)

U tohoto filmu existoval v mém případě vysoký předpoklad, že se mi bude líbit. Laia Costa mě okouzlila v San Sebastianu v Un amor.  Její šarm v kombinaci s nočním Berlínem nemohl zklamat. Přesto tomu tak bylo. Polovina filmu spočívající v hloupém žvanění a ještě k tomu v angličtině. Druhá polovina zobrazující hloupou a nesmyslnou akci. Tři hvězdičky jsou ještě milosrdné. (09.03.2024)

Jízda jak šlak. Celý film byl natočený na jeden záběr, takže jsem k tomu přistupoval se smíšenými pocity - one shoty mám moc rád, pokud ovšem nejsou samoúčelnou onanií, která má za úkol zacpat díry v ději. První půlhodinku jsem se tedy trochu bál, že to bude další evropská artovina (kdyby byl celý film jen o nočním flámu bandy přiožralé mládeže, tak si to asi hodím). Ono se to ale rozjelo - a jak! Nebudu zacházet do detailů, ale užijete si to. Na konci jsem s potěšením zjistil, že ten dlouhatánský oneshot stál za to a dokonale splnil svou úlohu - díky totálnímu ponoření do děje se divák lépe ztotožnil s chováním a motivacemi hrdinů. A tak to má být. Potlesk vestoje. (05.04.2016)

Poznáš ten pocit, ked si povieš že tuto vec si nemal vidiet na svojej LEDke, ale na plátne. Tento raz sa ma toto netýka. Totiž to, nebol som len pred plátnom, ale v ďaka kamera aj priamo vo filme. To čo tu robila réžia za kamerou nemá dneská obdobu, lebo ak poviem že bola výborná, vynásob to ešte 3x. Victoria mi bude v hlave dunieť ešte pekne dlhú dobu, a už traz viem, že je to jeden z mojich hlavných kandidátov na film roku! Single-shot masterpiece! nazdar (03.11.2015)

Viktórie je oslizlá pizda z Madridu. Oslizlá natolik, že o ni nikdo neopře kolo ani na technopárty zfetovaných zoufalců v Berlíně, a to tam na hajzlech ti zoofilové běžně protáhnou dobrovolně odpad kdejaké genetické anomálii. Ke vší té neodolatelné přitažlivosti disponuje Viktórie také snad nejzářivějším intelektem z celého arboreta. Hravě úplně sama zvládá i fotosyntézu!!!, a kdyby ji někdo zalil, určitě i úspěšně zakoření. Ale tady ji možná trochu křivdím a povrchně usuzuji jen podle jejího chování. Za celou dobu totiž řekne asi šestkrát „jes“, dvakrát „nou“ a jednou „šnaps“, jinak se jen tváří jak Marí Kykyrí po pozření polonia. A tahle nádherná jaderná vědkyně narazí v klubu na neméně intelektuální a rozkošnou partičku mimořádně zářivých astrofyziků ve složení vypatlaný agresivní skinheadský mukl, dutý perský vekslák, diagnostikovaný retard a slizký kolonádní obšoust, načež spolu v tom nitrolebečním vakuu okamžitě začnou rozbíjet atom v přímém přenosu. No, das Experiment „ein Reich, ein Záběr“ se sice místy táhne víc než tchýnin chrchel, nicméně v momentech, kdy ti kandidáti na Nobelovu cenu za mír mezi měňavkami zrovna patnáct minut netrsají na jednolitou disharmonii hoblování vinylu nebo dvacet minut zasněně nefilosofují o světotvorných metafyzických pochodech ve svých cytoplasmatických membránách, jsou kriminální trampoty té nehumanoidní spodiny nesmírně dynamické a realisticky působící. Být to o třicet pět minut kratší, klidně bych i přihnojil. (11.02.2016)