Čarodejnica

Čarodějnice je návratem k základům žánru, jehož filmová podoba vykrystalizovala ve 30. letech minulého století, tedy návratem k pečlivé práci s atmosférou. Můžeme sledovat postupné znejistění a ztrátu opor formujících duchovní a fyzický svět přistěhovalců do Nového světa v 17. století. Strádání vede až k rozpadu rodiny, již máme tendenci považovat za základní stavební kámen společnosti. V oné době byla nejdůležitější komunita. Mimo ni existovalo jen živoření a z dlouhodobého hlediska nulová šance na přežití v divočině. Klíčová pro snímek je už úvodní scéna vyobcování z lůna církve a komunity, tedy nejkrutější možný trest, tvrdší než trest smrti. To, co následuje, je logický pád do temnoty a zmaru. Tak, jako jsou šamanské kouzelnické rituály realitou kmenových přírodních kultur, jsou čarodějnice realitou pověrami a náboženstvím formovaných lidí raného novověku. Střet pobožnosti, jejíž hloubku si sekularizovaní Evropané zkažení vědou a moderními technologiemi neumí představit, se svobodomyslností a hedónismem vyznavačů hříchu, je právě tím, co činí snímek tak působivým. Čarodějnice není efektní a draze udělaný film, je ale precizně natočený se znalostí tématu a vědomím, čeho chce filmař docílit, v neposlední řadě se vyznačuje vytříbeným smyslem pro detail. Část popkornově laděných diváků se patrně bude cítit o některé kejkle ochuzená, pro mě je ale snímek ukázkovým příkladem, jak má vypadat horor a kdyby si Eggers v závěru odpustil příliš jednoznačný výklad událostí, mohlo to být za nejvyšší sazbu. Celkový dojem: 85 %. (31.12.2021)

Tomassin je najstaršia dcéra farmára Williama, ktorej jedného dňa za záhadných okolností, zmizne priamo z pred očí, najmladší zo súrodencov na ktorého mala dohliadať. Z daného nešťastia je obviňovaná najmä matkou, ktorá trvá na jej odchode z domu, pričom žiada aby odišla do zámožnej rodiny za prácou slúžky. Daná tragédia však bola len začiatkom z množstva nešťastí, ktoré čoraz viac začínajú prenasledovať mnohopočetnú rodinu zúfalého farmára. Zo všetkého je čoraz viac obviňovaná mladá Tomassin, ktorá je doslova označená za čarodejnicu. Je tomu naozaj tak? Alebo v neďalekom, temnom lese sídli tajomné zlo, ktoré sa snaží o ovládnutie členov rodiny? Psychologická mysteriózna dráma, ktorá si dokonale zobrala na paškál povahové črty či celkovú odlišnú schopnosť vnímania jedného a toho istého problému viacerými členmi rodiny v období, kedy viera v Boha mala väčšiu váhu, ako zdravý rozum (nie že by to dnes bolo v mnohých prípadoch inak). No, že by som vzhliadol mimoriadne kvalitne spracovaný, atmosférický horor, ktorý som priam očakával, to by som vyslovene klamal. Potenciál lesa ťažko nevyužitý, okolie chatrče jak by dal, zverstvo tobôž, 3/4 snímku keď nerátam postupne narúšajúce sa vzťahy, sa takmer nič nedeje. V poslednej "dvacine" síce mierny pokrok, no celkovú reputáciu "The Witch" nenapravil ani "vychladnutý Kozel" či zistenie, že za všetko môže "divoký Perkelt na smotane" - 50% (17.04.2016)

"Dej si jedno a poznej sílu Kozla", "Nech se ovládnout Kozlem". Ehm, to vlastně až po filmu. Film z daleké nicoty, kde nejsou žádní sousedé, jen deprese plynoucí z toho, že si rodinka leze na nerva jak chudobou, tak tím, že si jsou jeden druhému neustále na očích. The Witch mi svou parádní atmosférou připomínala styl Erbenových balad, ale osobně bych snímek pojmenovala spíš The Goat. Za horor bych jej nepovažovala, u toho očekávám, že se budu bát a k tomu nebyl jediný důvod, spíš bych žánr označila za vesnické schizoidní drama s vynikajícím Bolkem Polívkou. Nevím, jak vám, ale mě ho zdejší otecko vážně silně připomínal. Jinak mě dost uchvátil akcent. Tak půlku stopáže jsem se zabývala snahou nezvyklému anglickému přízvuku porozumět, a to si myslím, že angličtinu docela zvládám, po čase už to bylo lepší, ale stejně, klobouk dolů, jestli to amíci dali bez hearing - impaired titulků. Za jeden z nej nej kousků roku bych film nepovažovala, vyjma atmosféry mi nic nedal, do sedačky mě zařezal spíš fakt, že dřepím v kině, ale zůstává otázkou, zda bych udržela pozornost i z pohodlí gauče. Takže máme po filmu a jdeme na toho Kozlika, ale zlehka, ať s ním zejtra nesvádíme boj. (19.04.2016)

Čarodějnice působí jako film z jiné planety, nebo lépe řečeno, jako sdělovací médium ze zcela jiné doby. Přijímá sice současné žánrové kvóty a povrchové napětí čerpá z oblíbeného vzorce skupinka lidí - chata - okolní les - nadpřirozené zlo, ale vnitřně se ostře vymezuje tomu, co pokládáme v moderním hororu za běžné a tedy vlastně správné. Dění není orientováno na pravou podstatu a charakter zla, nýbrž na psychiku a chování jeho obětí, což ruku v ruce s jejich náboženským fanatismem rozprostírá už tak děsivou hrozbu i do jejich vlastních řad a divák si nemůže být jist, kdo je ještě oběť a kdo lovec (jak nám říká už scéna se psem a králíkem). Je pravda, že s podobně iracionálními postavami se těžko sympatizuje, ale ona důkladná práce s navozením dobovosti, tehdejších životních řádů i samotnou starobylou angličtinou přímo drtivě navyšuje naturalismus a autenticitu, takže se skutečně cítíme jako v (jiné) realitě, přestože je nám již na začátku sděleno, že příběh vychází ze staré lidové báchorky. A jestliže tato snaha o přidanou historickou hodnotu trochu ubližuje očekávanému hororovému obsahu, formální stránka je bezchybná. Náhlé střihy sladěné s hrůzu nahánějící nemelodickou hudbou utnou scénu přesně v jejím vrcholném okamžiku, takže její efekt nemůže zeslábnout, prostředí je zásluhou pomalých kamerových jízd a pečlivě inscenovaných záběrů využito famózně a žádný obraz nepůsobí lacině ani předvídatelně. Nejsme násilím nuceni, abychom se báli, jak to známe u dnešních "lekačkových" duchařin, ale strach je všudypřítomný a neodbytný. Zkrátka jiný, poctivější a lepší horor... 80% (27.03.2016)

Kvalitní atmosferický horor z prostředí temných pohanských lesů a vírou zaslepených vyvrženců, kde se bohužel naplnila ta obava, že už to na mě bude moc art. Přičti si k tomu šum multikina včetně dvou vyrušujících blbek přímo z řad "personálu", byl z toho nic moc zážitek, co nic nezanechá. Viz úplně o hovně koment. (24.03.2016)