Čarodejnica

Po strašně dlouhé době odcházím z kina s 5ihvězdičkovými dojmy. Ikdyž co jsem pochytil ohlasy lidí v sále, většinu lidí to nebavilo nebo to evidentně nepobrali a nepochopili. Nevím co od toho čekali, ale zaznívali věty typu - to byla ale píčovina atd. Omezenost a nevkus lidí prostě nezná hranic a Čarodějnice je toho živým důkazem. Lidi jsou evidentně přesycený Hollywoodskejma kravinama a odklon od klišoidních a stereotypních sraček pak nedokážou rozdejchat. Pravdou je, že film nestaví na lekačkách ani gore efektech, ale za to má ouplně jiný zbraně. Hlavní zbraní je atmosféra. Už dlouho jsem neviděl tak pochmurnou a potemnělou atmosféru, která se navíc táhne po celý film. Po celou stopáž filmu jsem byl napnutej jak struna. Další zbraní je určitě perfektní kamera, která dokázala vykouzlit dechberoucí vizuál. Další zbraní je mrazivá hudba a zvukovej doprovod. Samozdřejmě nesmím opomenout herce. Herecký výkony tenhle film táhnou taky hodně nahoru. Obsazení herců bylo vybráno mistrovsky - počínaje nejmenším mrňousem a konče hlavou rodiny. Chápu, že pro mnoho lidí bylo ve filmu přehršel náboženské vaty. Ale i já ( zarytej antikřesťan ) jsem pochopil, že k té době v jaké se film odehrával to neodmyslitelně patří. Mě tahle story o rodině sužované zlem z lesa prostě pohltila a moji pozornost si udržela až do úplnýho konce. Pro mě je to za posledních pár let určitě nejlepší horor, kterej šel do kin. (27.03.2016)

Sakra tak když jsem zachytil první zmínku o tomhle filmu, tak jsem si říkal, že možná někdo natočil film o servírce z jedné nejmenované knajpy čtvrté cenové kategorie kterou s kámošem přezdíváme právě čarodějnice, ale skutek utek nic takovýho nás nečeká. Chcete to na rovinu? žádná čarodějnice tam není jenom sledujete bandu paranoidních a naprosto debilních náboženských fanatiků jejichž kecy a chování je prostě k nepřežití. Nevím co má tenhle film bejt, ale horor to rozhodně není, nebo teda jak se to vezme z jistýho hlediska je, protože je horor si něco takový pustit. A to jsem furt dokola někde četl, že čarodějnice tohle, čarodějnice tamto a hovno. No nic nechám podobný kousky zdejší odborný elitě k posouzení já už z takových žvástů vyrostl.5% (21.05.2016)

Škoda, že som mala film nútene rozdelený, musela som prestať pozerať presne pred vyvrcholením deja a koniec si pozrieť na druhý deň. Narušilo to atmosféru. Dala by som 3*, ale pridávam štvrtú za psychológiu (či skôr psychózu) toho, ako sa členovia rodiny obrátili proti sebe. Je to krásna štúdia, aké majú ľudia vnútorné pnutia, čo všetko v sebe potláčajú, keď fanatická viera resp. náboženstvo supluje diktatúru, kde každý podozrieva každého na základe vymyslených a prifarbených dogiem, všetko je prikázané alebo zakázané, určené a ustanovené, a naučené do tej miery, aby hlavne nezostal priestor na rozmýšľanie. Už som trochu rozšafná, ale priznávam, že čo je pre niekoho len tuctový hororík, mne prinieslo dostatok materiálu na rozjímanie :-) (07.06.2022)

Čarodějnice je návratem k základům žánru, jehož filmová podoba vykrystalizovala ve 30. letech minulého století, tedy návratem k pečlivé práci s atmosférou. Můžeme sledovat postupné znejistění a ztrátu opor formujících duchovní a fyzický svět přistěhovalců do Nového světa v 17. století. Strádání vede až k rozpadu rodiny, již máme tendenci považovat za základní stavební kámen společnosti. V oné době byla nejdůležitější komunita. Mimo ni existovalo jen živoření a z dlouhodobého hlediska nulová šance na přežití v divočině. Klíčová pro snímek je už úvodní scéna vyobcování z lůna církve a komunity, tedy nejkrutější možný trest, tvrdší než trest smrti. To, co následuje, je logický pád do temnoty a zmaru. Tak, jako jsou šamanské kouzelnické rituály realitou kmenových přírodních kultur, jsou čarodějnice realitou pověrami a náboženstvím formovaných lidí raného novověku. Střet pobožnosti, jejíž hloubku si sekularizovaní Evropané zkažení vědou a moderními technologiemi neumí představit, se svobodomyslností a hedónismem vyznavačů hříchu, je právě tím, co činí snímek tak působivým. Čarodějnice není efektní a draze udělaný film, je ale precizně natočený se znalostí tématu a vědomím, čeho chce filmař docílit, v neposlední řadě se vyznačuje vytříbeným smyslem pro detail. Část popkornově laděných diváků se patrně bude cítit o některé kejkle ochuzená, pro mě je ale snímek ukázkovým příkladem, jak má vypadat horor a kdyby si Eggers v závěru odpustil příliš jednoznačný výklad událostí, mohlo to být za nejvyšší sazbu. Celkový dojem: 85 %. (31.12.2021)

Unikát. Jakoby se kameraman přenesl strojem času o několik století zpět a točil pocity rodiny v izolaci uprostřed temných hvozdů. A těmhle dobovým pocitům je podřízeno vše – archaický jazyk, velká zbožnost, která v té době prostupovala každým jedincem, strach z neznámého, strach dokonce i z lesa vedle vás, kde dle tehdejších doměnek sídlilo zlo, zlí duchové a čarodějnice. Protože víra v Krista a strach z pekelných sil byla tehdy vším, je celý film prosáknut zbožnou mluvou, modlitbami a iracionálním chováním, což – jak se zdá ze zdejšího hodnocení – tupé verbalí osazenstvo, bez znalostí historických souvislostí a zpitomělé mainstreamem, samozřejmě nedocení. My ostatní dáváme palec nahoru, protože takovýchto dobových podobenství, kde autor čerpal z tehdejších písemných pramenů, přibližujích čarodějnické procesy a myšlení zbožných lidiček, je v dnešních kinech jako šafránu. Škoda jen příliš návodného závěru, kdyby měl autor koule na to to hnát přes obyčejnou „psychózu“ jedné vystrašené rodiny, tleskal bych ještě víc. A Anna Taylor-Joy? O té ještě hodně uslyšíme, to si pište! (31.07.2016)