Čarodejnica

Když skončí film a já mám chuť ho co nejdříve vidět znovu, je to dobré znamení. A co na tom, že ten film má takřka nesnesitelně tísnivou atmosféru, fanatičtí lidé jsou v něm nemilosrdně a bez přivírání očí vykresleni tak odpudivě, jak se to zatím podařilo snad jen v našem Kladivu na čarodějnice, a že člověku skoro vadí se na to všechno dívat, protože je to tak moc plné beznaděje. Čarodějnice je prostě tak poutavá, že mě i přes všechny ty hrůzy zajímalo, co bude dál a nepřestával jsem doufat, že alespoň některá z postav dostane rozum. Konec mi na rozdíl od mnoha jiných uživatelů zážitek nezkazil, ačkoliv jsem dlouho přemýšlel o tom, jestli je dobře, že byl tak doslovný, nebo ne. Popravdě řečeno - po tom intenzivním drásavém zážitku během předchozích osmdesáti minut mi prostě stačilo, že tam nějaký konec byl. (24.05.2016)

Nejen proto, že je většina lidí na Čarodějnici hrozně zlá, se jí musím zastat. Hlavně kvůli Anye Taylor-Joy, do níž jsem platonicky zamilovaný již tolik let a když vidím, co režisér Robert Eggers provedl v Lighthouse, je toto jen slabý šálek čaje a bůhví, co nás ještě čeká. Produkční společnost A24 si od něj nechá ráda něco natočit a jistě to zas bude hit v těch správných kruzích (vítěz Sundance, kdo by to byl při pohledu na zdejší hodnocení řekl)...6/10 za očekávaný haluz konec. (12.05.2020)

Čarodějnice se může pochlubit naprosto skvěle vystavěnou atmosférou, která na člověka dýchne od samého počátku snímku a vtáhne ho nejen do děje, ale i do samotného prostředí, v němž se odehrává. Neznámé herecké tváře dodávají na autentičnosti a první polovina je opravdu parádní hororovou podívanou v duchu těch nejlepších tradic, kdy se bojíme nejvíce toho, co nevidíme, nemůžeme uchopit a poznat. Tvůrci nám čarodějnici odhalují v krátkých záblescích, což ještě umocňuje děsivost onoho výjevu. V pasážích, kdy se na scéně odehrává poklidný a těžký život rodiny, můžeme stejně pociťovat jakousi zlověstnou přítomnost zlých sil. Také každý zdlouhavý záběr na les, kterým je obydlí hlavních hrdinů obklopeno, má značně znepokojující nádech. Samotný závěr byl v mnohém trochu přes čáru a mohl leckomu pokazit jinak výborný dojem, ovšem já s ním neměl větší problémy. (05.05.2016)

Očekávání obrovské, ale bohužel velké zklamání. Atmosféra výborná, prostředí a doba také. Jde o horor, který jde svým stylem a nejede podle zaryté šablony. Jenže od hororu čekám něco víc a kromě žvatlání o bohu se velkou část nic neděje. Když to vypadá na krutou a zábavnou scénu, režisér to utne v nejlepším a je po zábavě. Na závěr si tedy říkám o co sakra šlo? Vše se zdá být otevřené a divák má v hlavě několik nezodpovězených otázek. Bohužel jak říkám, velké zklamání .. 4/10 = 43% (25.03.2016)

Černota, temnota, která divákovi dýchá na záda. Mrazivo pulzující, pod kůži vtahující. Už stačilo komerčních (Wanovských) haunted house-ových řemesel za velké prachy se stejným námětem, herci a filmovým postupem, který už nemůže diváka překvapit. Robert Eggers netáhne s moderní vlnou strašení a lekaček. Buduje napětí, nechává diváka vyčkávat na správný moment, jeho atmosféra jde pod kůži, tichý hlas d'ábla odrovnává, nejistota a vztahy postav vtahující a nepředvidatelný. Depresivní sousto. Společně s The Visit horor roku. (02.08.2016)