Čarodejnica

Konečně jsem pochopila, co před sedmi lety v Cannes promítali těm lidičkám, kterým Antichrist připadal jako roztomilá, bezobsažná, pompézní hovadina bez myšlenky a stopy smyslu. Ale tak aspoň můžu na moderní horor pro jednou nadávat i z jiného důvodu, než že je k prasknutí natřískaný těmi nejlínějšími lekačkami. Už i to je dneska asi pokrok. (01.04.2016)

Takýchto filmov nie je veľa, o to viac si ho cením, ale nemôžem poprieť, že som s neho trošku sklamaný. Hneď od úvodu som sadol na lep príbehu aj postavám, kde dobová atmosféra, atmosféra lesa, osady a čarodejníc je cítiť. Bol som zvedavý čo bude ďalej a hladný po ďalších hororových pomrknutiach po čarodejniciach, ibaže toto som už nedostal. Ostali sme doma na zadku, v osade, kde sa o všetkom rozhodlo dosť nezáživne. Čakal som viac odhalení alebo lakačiek, ale nič s toho sa nekonalo. Tak či tak sa ale jedna o celkom dobrý film. Obľúbený soundtrack: Isle of Wight. 70% - 3* (12.07.2016)

Byť Čarodějnice není úplně mým šálkem čaje, své kvality má a stěží najdeme konkurenční horor téhož období. Chválím především prostředí, ve kterém se Witch odehrává, kde režisér perfektně vystihl dobu ranného novověku v Nové Anglii se silným náboženským podtextem a striktním vývojem chování puritánské rodiny. Herecké výkony jsou perfektní, především psychopatická Kate Dickie v roli matky je tak uvěřitelná, že ten dusný terror z filmu cítí divák na vlastní kůži. Za chválu stojí i milá Anya Taylor- Joy, znepokojivý Ralph Ineson a ďábelský kozel, po jehož výkonu na kozy v Zoologické zahradě už nesáhnu. Atmosféra je správně tíživá a dusná, sice zamrzí, že napětí příliš film nevydoluje, ale nudit jsem se nestihl, což je podstatné. Witch se neodvážím příliš doporučovat, poněvadž většina moderních diváků film nepobere a nic jim nedá, což je pochopitelné vzhledem k absenci barviček a lekaček. Story 7/10, Atmosféra 7/10, Gore 3/10, Vizuál 6/10, Akce 2/10, Napětí 5/10,Humor 0/10. Zábavnost 6/10. 70% (17.04.2016)

Asi nikoho nemůže překvapit, že hororový expert jako já si zvolí pro komentář k Čarodějnici naprosto příznačné datum - Valpuržinu noc. Noc, během které sledování hororů dostává opravdu magický rozměr a každý zhlédnutý horor je během této doby divákem vnímán mnohem intenzivněji. Zřejmě nebudu příliš daleko od pravdy, když prohlásím, že Čarodějnice je jedním z nejlepších hororů, který kdy byl natočen. Eggersovi se v jeho celovečerním debutu povedl opravdu husarský kousek, jelikož se mu prostřednictvím Čarodějnice podařilo proniknout až k samotné hororové esenci. Všudypřítomný znepokojivý děs vycházející z Čarodějnice se jako had škrtič ovine kolem mysli diváka a svou smyčku bude pozvolna utahovat tak dlouho, než ho nakonec v závěru dočista rozdrtí. Většina popkornových diváků bude pravděpodobně zklamána absencí hororových berliček v podobě záplavy lekaček, hektolitrů krve a kdo ví čeho ještě. Ještě více jich však Čarodějnici nepobere po obsahové stránce. Čarodějnice obsahuje jednak náboženskou tematiku, ale v první řadě pak i spiritualitu v její ryzí formě. Scéna, kdy se Caleb odebírá na věčnost, je opravdu mistrným zachycením transcendentní zkušenosti a opravdové hororové znalce, pro které Eggers především Čarodějnici točil, z ní bude mrazit v zádech ještě několik dnů. Kromě vynikajících výkonů dětských herců či hudebního doprovodu Marka Korvena stojí za pochvalu rovněž použití dobové angličtiny, která ještě více umocňuje autenticitu snímku, který zcela precizně zachycuje způsob myšlení, v kterém reálný svět a nadpřirozený svět jedno jsou. Před režisérem Eggersem je nutno smeknout klobouk. Vybrousil naprosto unikátní hororový diamant, jehož děsivou krásu si nejvíce vychutnají opravdoví mistři hororu. (01.05.2016)

Škoda, že som mala film nútene rozdelený, musela som prestať pozerať presne pred vyvrcholením deja a koniec si pozrieť na druhý deň. Narušilo to atmosféru. Dala by som 3*, ale pridávam štvrtú za psychológiu (či skôr psychózu) toho, ako sa členovia rodiny obrátili proti sebe. Je to krásna štúdia, aké majú ľudia vnútorné pnutia, čo všetko v sebe potláčajú, keď fanatická viera resp. náboženstvo supluje diktatúru, kde každý podozrieva každého na základe vymyslených a prifarbených dogiem, všetko je prikázané alebo zakázané, určené a ustanovené, a naučené do tej miery, aby hlavne nezostal priestor na rozmýšľanie. Už som trochu rozšafná, ale priznávam, že čo je pre niekoho len tuctový hororík, mne prinieslo dostatok materiálu na rozjímanie :-) (07.06.2022)